Z tribuny to sotva postřehnete, smečař extraligových volejbalistů Fatry Zlín Adam Bartoš však obvykle pozná, že za okamžik bude zakončovat on. Jak by také ne, balon mu chystá jeho bratr Pavel.
"Ale musím do toho chodit pořád naplno. Nesmí se stát, že by mě překvapil," říká 21letý Adam Bartoš o svém o dva roky mladším sourozenci.
I díky jejich rodinné souhře je Zlín po sedmi kolech suverénem extraligy a oba bratři dostali nedávno pozvánku na reprezentační sraz před lednovou kvalifikací o mistrovství světa.
Vy už jste odehrál Evropskou ligu a byl na letošním Euru, ale Pavel je v mužské reprezentaci poprvé. Překvapilo vás to?
Ne, brácha hraje výborně. U sebe jsem to bral půl na půl. Je nový trenér, navíc těsně před kvalifikací není čas moc vybírat.
Je pro vás výhoda, že vám nahrává bratr?
Rozumíme si hodně, ale pořád je co zlepšovat. Hlavně výšku a rychlost nahrávky.
Jaká je vaše nejoblíbenější akce?
Asi zkrácená střelba. Akorát v mužské extralize se dá hrát málo, protože se blokuje od středu a to bych útočil většinou na dvoje ruce.
Bilance Adama Bartoše v sedmi extraligových duelech letošní sezony 126 bodů - 107 útokem, 13 blokem a 6 podáním |
Pořád bydlíte spolu s rodiči. Nejdete si někdy na nervy?
Jenom občas. Náš pokoj je rozdělený přepážkou, abychom na sebe vyloženě neviděli. Ale o volejbale se bavíme i doma. Třeba před posledním zápasem s Benátkami jsme si pouštěli záznamy jejich utkání.
Jste třetím nejvíce bodujícím hráčem extraligy. Sledujete tyhle statistiky?
Moc si toho nevšímám. Nahoře jsou univerzálové, přes ně chodí více útoků než přese mě. Pro mě je důležitější, když se podívám na pořadí v tabulce.
V čem je největší síla současného mužstva?
Proti loňsku v kolektivu. Je lepší. Více se maká na trénincích, je to bojovnější. Díky bojovnosti vyhráváme vyrovnané koncovky.
Už jste vyhráli šestnáct setů v řadě. Jak těžké je tuhle sérii udržet?
Je to psychicky náročnější než na začátku sezony, kdy s námi nikdo moc nepočítal. Teď se od nás čekají vítězství a každý se chce na nás jako na lídra dotáhnout.
Na co si troufáte?
Momentálně se můžeme zastavit jen sami. Musíme hrát svoji hru, nedívat se na tabulku, na soupeře. Pak se uvidí. Důležité je, abychom zůstali zdraví. Ale na zranění nesmíme myslet, jinak se přivolá.
