Halaj si musí zvykat na jinou hru, mimo jiné rychlejší, než znal ze slovenské Myjavy, odkud před sezonou do Ostravy přišel. „Ale těžší to pro mě je i proto, že soupeři jsou lepší, blokaři zdatnější,“ uvedl.
Trenér Šmejkal chce, abyste hrál rychle, že?
Ano. To ale není až takový problém, i když občas zahraji jinak, než si představuje. Samozřejmě to ještě musíme vyladit.
Univerzála Igora Reháka znáte ještě ze Slovenska. Stačilo spolupráci jenom oživit?
Hráli spolu ve VKP Bratislava a jeden rok v Myjavě než Igor odešel do Ostravy. Myslel jsme si, že nám to půjde lépe, ale skřípe to. Zatím. Budeme se muset zlepšit.
Rehákovi se v této sezoně nedaří. Na čí straně je chyba? Na vaší, nebo u něho?
Každý z nás má na tom svůj podíl viny. Nebudu říkat, že je to jeho chyba, něco špatného tam bude i z mé strany.
V záloze máte mladého Matěje Šmídla. Rozlišujete, kdo z nich je na hřišti a podle toho mu i více nahráváte?
Záleží na vstupu do zápasu. Trochu si každého hráče trochu naťuknu, jestli mu to půjde, nebo ne, a podle toho se odvíjí moje důvěra.
Trenér Šmejkal věří, že druhá polovina základní části extraligy bude lepší. Souhlasíte?
Budeme se zlepšovat. Hráli jsme hodně zápasů venku a doma s těžkými soupeři jako je Karlovarsko a Liberec, což jsou soupeři z prvních příček. A ani proti nim jsme nepodali nějaké špatné výkony. Chybí nám trochu štěstí, abychom uhráli koncovky.
Těch jste už ztratili hodně, že?
To ano, moc to mrzí.
Čím to je?
Může to být i tím, že se uklidníme, když máme v průběhu setu náskok a jdeme s vedením do konce setu. Do hlav se pak třeba promítne, že se to už samo dohraje. Přistoupíme k tomu nezodpovědně.
Jak to, že jste začal nahrávat až v osmnácti letech?
Bylo to možná už v sedmnácti. Když jsem s volejbalem ve Vranově nad Toplou začínal, byl jsem blokař. Chvilku jsme hrál i libera.
Proč jste tedy zvolil post nahrávače?
To byla celkem náhoda. Když jsem už byl v Prešově jako libero, spoluhráč mě poprosil, abych mu po tréninku nahrával. Viděl mě trenér, a tak se mě zeptal, jestli nechci nahrávat dál. A už mi to zůstalo.
Takže z nouze ctnost?
V podstatě ano, ale tehdy jsme tam byli tři nahrávači, konkurence byla dost velká.
Nelitujete toho?
Ne, na volejbal jsem malý a ani neskáču tak jako jiní chalani, takže to je pro mě asi nejlepší řešení.
Ale už i nahrávači jsou vysocí.
Ano, volejbal se ubírá tímto směrem, v tom trochu zaostávám.
I když Zdeněk Haník, váš předchůdce v Ostravě, byl ještě menší než vy. Je těžké ho nahradit?
Je, on je starší, zkušenější. A hlavně, a to mi nejvíc chybí, měl schopnost vést si družstvo. Když bylo potřeba, uměl na hráče zakřičet, ale i pochválit je. S tím ještě neumím dobře pracovat.
Je to tím, že jste pořád ještě mladý a na starší spoluhráče si zakřičet netroufnete?
Už se do toho pomalu tlačím a snažím se v tom být odvážnější. Věřím, že to přijde, že se to naučím. Ono se to ale strašně těžce učí, přesto věřím, že to přijde.
Dá se to vůbec naučit, nebo vůdčí schopnosti musejí být vrozené?
Lepší je, když to máte v sobě. Každý má v sobě něco takového zakódovaného a pak už záleží jen na něm, jak se to projeví.
V dotazníku na klubových webových stránkách jste se charakterizoval jako šikovný, usměvavý a pracovitý. Můžete to rozvést?
Šikovný jsem proto, že stíhám chodit do školy, dělat všechny práce, trénink vynechám nejvýše jeden v týdnu. A když se tak stane, snažím se ho nahradit. Dokážu si naplánovat čas, učení, abych všechno stíhal a stačil si i oddechnout (smích).
Co jste myslel tím, že jste usměvavý?
Pokouším se pořád usmívat a být pozitivní. To se snažím přenést i na kluky, ne přímo až tak v zápasech jako v šatně a na tréninku, aby byla dobrá nálada.
A pracovitý?
Tak to už jsem v podstatě řekl. To je ta moje šikovnost...
