V Ústí přesvědčil během testů a zůstal v týmu trenéra Jana Maliny. „Smlouvu dostal na sezonu,“ informoval generální manažer klubu Miroslav Přikryl. Halanda patří do širšího kádru slovenské reprezentace. „Teď ovšem vypadl z nominace na mistrovství Evropy.“
V rodném listě má napsáno Umbertide; v Itálii působil jako hráč i trenér jeho otec Ľubor. Nynější prezident Slovenské volejbalové federace vyhrál mimo jiné Pohár mistrů evropských zemí 1979 s ČH Bratislava.
I jeho syn si v hlavním městě Slovenska prožil volejbalový úspěch, je mistrem své země s již zaniklým Volley Teamem. „Ligu jsme vyhráli před třemi lety. Sice jsem ještě nastupoval míň, ale protože jeden z mužstva hrál zle, naskočil jsem do rozhodujícího finálového zápasu. Prostě happyend,“ prožil americký sen.
Následoval přesun do německého Mitteldeutschlandu, tedy do bundesligy. „V jednadvaceti to byla dobrá zkušenost. A popravdě lituju, že jsem nezůstal. Měl jsem tu možnost, jenže jsem se vrátil na Slovensko do Prievidze. Škoda, ale už to nevrátím, jdu dál.“
V Německu patřil mezi stabilní členy základní sestavy. „Postoupili jsme do play-off, v něm jsme vypadli s mistrem Berlínem a skončili jsme pátí,“ přibližuje. Země západních sousedů je sportu zaslíbená, i volejbal táhne. „Na naše domácí zápasy chodilo 1 500 až 1 800 fanoušků. Nejvíc jsem jich zažil v Berlíně, kde přišlo skoro pět tisíc lidí. Byla paráda v takové atmosféře hrát, i když jsem ze začátku měl trému.“
Díky kamarádovi Samuelu Podstupkovi se Halanda dostal do Ústí, kde nahrávač působil už loni. „Věděl, že hledají smečaře, tak jsem přes něj vzkázal, že jsem volný,“ vykreslil zrod angažmá. „Vím, že česká extraliga je lepší než slovenská. A hlavně vyrovnanější. Na Slovensku můžou hrát jen první čtyři mezi sebou, pak je velký propad.“
V létě si do životopisu zanesl 5. místo z Evropských her v Baku. „V životě jsem neviděl nic lépe připraveného, parádní akce!“
