Sám jste sezonu označil za rozpačitou. Proč?
V jejím průběhu jsem se zranil. Na drtivé většině turnajů, které jsem s Honzou Hadravou odehrál, mě limitovalo zranění, měl jsem vykloubené rameno. Nemohl jsem pořádně útočit, nebylo to podle mých představ.
Tudíž jste zvažoval i konec kariéry?
Uvažoval jsem, jestli má ještě smysl hrát dále. Nicméně tím, že jsme uhráli titul a že jsme byli s naší hrou hodně spokojeni, jsme se rozhodli pokračovat dále.
Turnaje Světové série v příštím roce už budou kvalifikací na olympijské hry v roce 2016. Pořád na Rio pomýšlíte?
Té vize se nevzdávám. Nedám na řeči ostatních. Ty byly, už když jsme začínali s Petrem Benešem. Slyšel jsem, že nemáme šanci se na olympiádu probojovat. Přitom jsme se dostali až na dvanácté místo světového žebříčku, nebylo pochyb, že patříme mezi světovou špičku. S Honzou je to podobné. S ohledem na můj věk nám spousta lidí nevěří, ale jsme dobře vytvořený tým.
Takže Rio ve vašich plánech je?
Mám teď dva úkoly. Zkusit se probojovat na olympiádu a vychovat vedle sebe dalšího úspěšného beachaře do budoucna.
Mezi vámi a Janem Hadravou je však rozdíl sedmnácti let.
To je hodně, ale zatím nám to na hřišti funguje. To je podstatné.
Neublíží vám, že Jan Hadrava už musel sezonu na písku ukončit, aby se zapojil do přípravy ve francouzském Nantes, kde hraje klasický volejbal?
Když jsem byl ve dvojici s Petrem Benešem, tak jsem hrál šestky vrcholově také. S Petrem jsme přes zimu také netrénovali, sešli jsme se po skončení sezony v květnu.
S Hadravou jste se dali dohromady v polovině roku, když jste se rozešel s Janem Dumkem. Bylo nutné měnit spoluhráče?
Bylo to nevyhnutelné. Když jsme s Honzou Dumkem objížděli Grand Slamy (turnaje Světové série nejvyšší úrovně – pozn. red.), tak se nám proti soupeřům, s nimiž jsme se chtěli měřit s ohledem na Rio, moc nedařilo.
Váš rozchod s Janem Dumkem a Hadravův s Robertem Kufou pořádně rozvířil český beachvolejbalový písek.
Všichni to hrozně nafukovali. Brazilci se pořád točí a nikomu to nepřijde divné. Hledají nejlepší složení týmů, aby postoupili na olympiádu, a nikdo to neřeší. U nás došlo k rozchodu dvou dejme tomu průměrných dvojic. Až na náš jeden úlet s Honzou Dumkem (čtvrté místo na Světové sérii v Jihoafrické republice – pozn. red.) a přední umístění na satelitech Hadravy s Kufou jsme ve světě neuhráli nic.
Přesto, nebylo rozdělení dvojic až moc divoké?
Moc se to řešilo a úplně zbytečně. Ve světě to je běžné. Když to neřešil svaz, tak jsme se do toho pustili sami.
Rozhodl jste se pro změnu spoluhráče i proto, že Hadrava je údernější než Dumek?
Když jsme hráli s Petrem Benešem, měli jsme hru založenou na obraně a dobrém servisu. A v podstatě to samé máme s Hadravou. Ani jeden nejsme typický polař, ale o to více musíme klást důraz na servis a ten má Honza výborný. Kvůli snadnější obraně potřebujeme soupeře zatlačit podáním.
Vraťme se ještě k vašim titulům v plážovém volejbale. Máte jich pět se třemi spoluhráči. Dá se říct, který byl nejtěžší?
Asi hned ten první s Jardou Pavlasem. Když jsem hrál s dalšími spoluhráči, tak ostatní vždy čekali, že vyhrajeme, a přesto jsme neuspěli třeba s Palinkem či Bízou. Jarda ale nikdy nepatřil mezi top hráče, kteří se dokázali prosadit i ve světě, a vyhráli jsme. Tehdy jsme ve finále porazili Lébla s Bízou, o to byl náš triumf cennější.
