„Loni by nás ani nenapadlo, že dokážeme vyhrát zápas ve skupině. Před turnajem jsme chtěli do osmičky, pak do šestky, takže máme splněno. Odvedli jsme dobrý kus práce a s Itálií si to půjdeme užít,“ hlásí sedmnáctiletý smečař z Brna.
V týmu jste nejmladší, přesto jej táhnete. Jak se s takovou rolí srovnáváte?
Už jsem dva roky zvyklý hrát mezi staršími, takže to pro mě není nic neobvyklého. Ze začátku je samozřejmě těžké se zařadit, aby vás brali, ale já si to uhraju svými výkony. (úsměv)
Plánujete i dál kombinovat plážový volejbal se šestkovým?
Pro tohle léto jsem si dal pauzu od beache, protože jasnou prioritou bylo mistrovství Evropy doma. Ale pokud dál nebude nějaká velká akce s šestkovým týmem, tak bych se chtěl věnovat beachi, protože na něm jsem vyrůstal a jen tak se ho nevzdám.
Dá se obojí zvládat na vrcholové úrovni?
Určitě. Platí pravidlo, že pokud jste dobrý šestkový hráč, jste dobrý i na beachi. Na něm si výborně natrénujete příjem a vlastně všechny herní činnosti. V šestkách se v poli dotknete míče třeba jednou za set, v beachi třeba desetkrát. Takže mi to dává šikovnost a všestrannost, šestky mi zase dávají ránu a chladnou hlavu do koncovek.
Odpočinete si vůbec někdy v roce od míče?
Já si pauzu nedávám, bez volejbalu bych nevydržel.
Jste z Brna, ale hrajete v Praze. Proč vlastně?
Nepohodli jsme se s manažerem Geržou na určitých věcech. Jeden z důvodů byl, že nechtěl povolit mé beachové radovánky, což v Praze akceptovali. Ale teď spolu máme výborný vztah.
Radí vám hodně otec, který byl sám také výborným hráčem?
Někdy do toho mluví až moc a já musím být zticha, což samozřejmě nejsem. Ale předává mi zkušenosti a radí mi, co a jak v koncovkách, což je super. Moc mě teda nechválí, spíš kritizuje, ale pak třeba za měsíc z něj vyleze i slůvko chvály.
Se šestkovým týmem se asi na olympiádu nepodíváte, co v beachi?
Do budoucna je to takový můj sen, ale k tomu musí být vyrovnaný partner. A toho zatím v Česku nemám.
