"V blokování se hrozně vyžívám," usmál se Zdeněk Haník. "Je to jediná činnost, kde mohu získat body. Vždycky jsme si na blok věřil. Trénuji ho naplno, co to jde."
Ale přece jen. Když nahrávač rozhodne finále blokem, to se jen tak nevidí.
Celé finále mi blok nešel. Pořád jsem tam byl blbě, zablokoval jsem jeden dva balony. Jsem rád, že to nakonec vyšlo.
Jak moc vám pomohli diváci, kteří vás hnali za titulem?
Hrozně moc, to je něco neuvěřitelného, jaká byla v hale atmosféra. Před takovou jsem nikdy nehrál. Bez těch lidí, bez fanoušků, bychom vůbec neměli šanci.
A měli jste před finále vůbec nějakou šanci na titul?
Nevím, nevím. Neuvažoval jsem, jestli nějakou máme, nebo ne. Jsem spíše pesimista. Vždycky jsem spíše opatrnější, spíše jsem se bál, že prohrajeme, ale do každého zápasu jsem šel naplno.
Jak se může podařit, že tak mladý tým jako má Ostrava, porazí reprezentanty nadupaného soupeře?
To je ojedinělý případ takto vybojovat titul. Na ten jsem vůbec nepomyslel. Dělali jsme si srandu, že sezona skončí 1. května, kdy se měl hrát sedmý finálový zápas, ale vůbec jsme tomu nevěřili. Náš cíl bylo play-off a projít přes čtvrtfinále. Takový jsme měli cíl před sezonou.
Jaké byly oslavy?
Osobně moc neslavím. Jsem klidný člověk, i když to tak možná na hřišti nevypadá. Takže na Stodolní, kde jsme samozřejmě byli, jsem jen tak decentně poseděl.
Vy jste s Ostravou zažil finále i před dvěma roky. Tehdy jste s Českými Budějovicemi hladce prohráli 1:4 na zápasy. Přitom jste měli zkušenější kádr. V čem to letos bylo jiné?
Více jsme se semkli, a to bylo rozhodující. Šli jsme za vítězstvím, jako tým. Kdybychom hráli na jednotlivce, tak nemáme vůbec žádnou šanci.
Jak daleko byl konec vaší kariéry před touto sezonou?
Hodně blízko. Opravdu jsem chtěl skončit. Psychicky jsem to už moc nezvládal. Byl jsem na tom špatně. Ale promluvil jsem si o tom s několika lidmi i s otcem (předseda volejbalového svazu a někdejší reprezentační nahrávač a - pozn. red.). A zůstal jsem.
Co vám tehdy otec říkal?
Proti mému rozhodnutí nic nenamítal. Už mi do života moc nezasahuje, ale nakonec se to seběhlo tak, že jsem pokračoval. A samozřejmě nelituju. Tomáš Zedník (manažer VK Ostrava - pozn. red.) na mě dlouho čekal. Chtěl, abych tady byl, a tak jsme se nakonec dohodli. Jsem mu moc vděčný, že mi dal šanci pokračovat.
Takže titul to je pro vás odměna, že jste u volejbalu vydržel?
Strašně velká odměna, něco nečekaného. Těžko tomu titulu uvěřit. Pořád tomu ještě moc nevěřím...