Když nahrávač před třemi lety odcházel z Ústí do Českých Budějovic, čekal, že prorazí dřív. "Ale na dva roky jsem se tam zapikoval. Trvalo, než jsem se dostal na hřiště. Hlavně kvůli zraněním; už před příchodem jsem si přetrhl křížový vaz v koleni."
Jenže zranění - spoluhráčovo - mu teď paradoxně pomohlo. "V play-off úplně nešťastná náhoda, Petr Zapletal marodil a já musel hrát, byl jsem v podstatě nestřídatelný. Od té chvíle se moje kariéra převrátila naruby. Vyhráli jsme titul, najednou jsem byl v nároďáku, a dokonce v něm hrál, teď kapitán..."
Už před sezonou mu tuhle roli svěřili i v Budějovicích. Sám se divil, kapitána viděl právě ve zkušeném Zapletalovi. Vysvětlili mu, že by měl přebírat dirigentskou taktovku on. "Je příjemné mít pásku i v nároďáku, protože hrát v něm je vrchol. Někdo to musel vzít za Holubce, který dostal volno, a trenér určil mě. Asi proto, že jsem Holubce ve funkci zastupoval, když jako střeďák nebyl na hřišti."
Softwarový inženýr poznal na jihu Čech, jak se pracuje ve velkém klubu. "Je tam jiný přístup, než byl v Ústí. Pořád musíte potvrzovat roli favorita, to není lehké. Člověk musí i život mimo volejbal brát zodpovědněji," tvrdí.
Ale na klub z rodného města nedá dopustit. "Můžu jen poděkovat! My mladí dostali první šanci v extralize, poráželi jsme i mančafty z předních pozic. Ukázali jsme se a vytáhly si nás lepší kluby," připomíná osud svůj, ale i Sobotkův či Beerův; s oběma je v reprezentaci. "Říkal jsem si, že kdyby se ta naše parta teď sešla, mohl by to být slušný volejbal. Museli jsme pryč kvůli finančním problémům. Vydržet v Ústí ještě sezonu dvě, mohli jsme hrát vysoko."
On sám už vysoko hraje. Je zlatý v české extralize, okusil Ligu mistrů, zažívá úspěchy s reprezentací, kvůli níž oželel i svůj oblíbený plážový volejbal. "Chybí mi, ale když můžu hrát za nároďák a v základu, tak to u mě jasně vede."
Nemyslí v 26 letech už na cizinu? "Lákala by mě, ale v Budějovicích jsem podepsal v průběhu sezony dlouhodobější kontrakt. Tak snad pak."
