Když Vojtěch Král přibíhal k cílové pásce na pražském výstavišti, radostně vyskočil a ve vzduchu zaťatou pěstí vykreslil vítězné gesto. Věděl, že všechny světové hvězdy nechal za sebou a triumf v nové disciplíně knock-out už mu nikdo nevezme. Podruhé v kariéře ovládl závod světového poháru, tentokrát navíc na domácím území.
„Samozřejmě jsem byl rád, že to viděli čeští fanoušci, spousta lidí mě zdravila a gratulovala mi. Ale závod sám o sobě byl stejný jako jiné, musel jsem podat výkon na hranici svého maxima, abych mohl výsledek udělat. Přemýšlel jsem jen nad tím, jak běžet rychle a bez chyby,“ popisoval závodník Severky Šumperk, který je dlouhodobě nejlepším českým orientačním běžcem.
Knock-out zažil v Praze premiéru ve světovém poháru. Už jste s touto disciplínou měl nějaké zkušenosti?
Ano, už jsem ji zažil, dokonce to bylo i na světovém poháru, ale v jiné podobě. Teď měla novinku, kdy jsme si sami vybírali část mapy. Před pěti lety jsem to běžel v jednodušší formě ve Švédsku a doběhl jsem šestý. Měl jsem jisté zkušenosti, které jsem zúročil na sto procent.
Sedí vám, nebo se ten den zkrátka všechno sešlo, jak mělo?
Řekl bych, že to není náhoda a vyhovuje mi to. Je to hodně kontaktní závod. Záleží na tom, jak si člověk dokáže hrát s tempem, zrychlovat, zpomalovat a reagovat na útoky ostatních, což je věc, která mi docela jde. Umím se pohybovat ve skupině závodníků, abych si držel ideální pozici. Už dopředu jsem tušil, že to pro mě může být dobré a mohl bych to zúročit.
Zatímco v ostatních disciplínách startujete intervalově, tady závodníci soupeří v malých skupinách mezi sebou. Jak byste ještě knock-out popsal?
Šlo o sprint, který měl čtyři kola. Před každým jsme se museli rozklusat a po něm také. Celkem jsme za den naběhali 28 kilometrů, což se v dalších dnech promítlo do výsledků v ostatních disciplínách.
Kde jste vzal sílu na finále?
To ani sám nevím, protože finále se mi běželo nejlépe ze všech kol, forma mi gradovala. První kontrolou jsem probíhal jako první a od té doby už mě nikdo nepředběhl, celé jsem to běžel sám na sebe a žádný soupeř nebyl schopný akceptovat mé tempo. Jsem rád, že to přišlo zrovna v tento moment.
To muselo být skvělé zjištění.
Je to super. Už se rozhodně těším na další takový závod.
Je tahle novinka na vzestupu?
Bude se objevovat hlavně na mistrovství světa. Od příštího roku se rozdělí mistrovství světa tak, že v lichý rok bude světový šampionát v lesních disciplínách a v sudý ve sprintových, které jsou ve městě. Aby sprintové mistrovství nemělo jen sprint a sprintové štafety, přidal se právě knock-out sprint. Tím pádem se bude někde běhat i na světovém poháru. Pro mě je to určitě dobře.
Jak hodnotíte celou sezonu?
Cením si, že se mi povedlo obhájit páté místo v celkovém pořadí světového poháru. To je obrovský úspěch a podle něj hodnotím sezonu velmi pozitivně. V průběhu to vypadalo, že bych mohl bojovat někde mezi pátým a desátým místem. Ale to jedno vítězství, za které je sto bodů, vás v žebříčku posune docela vysoko. To byl základní stavební kámen tohohle úspěchu.
V sezoně jste měl víc vrcholů, tím prvním bylo mistrovství Evropy ve Švýcarsku.
Evropu hodnotím velmi pozitivně, byli jsme dvakrát čtvrtí ve štafetě, ve sprintu mi chyběl kousek a na krátké trati to také nebylo špatné. Letos poprvé v kariéře jsem běžel i klasickou trať na velké akci, na Evropě i na mistrovství světa, a povedly se mi, na obou jsem byl třináctý. Evropa byla skvělá a mohla být i o kousíček lepší.
A mistrovství světa v Lotyšsku?
To bylo méně pozitivní, protože se mi na sprintu úplně nepovedlo zaběhnout, jak bych si představoval. Myslel jsem si, že bych mohl mít lepší formu a přivézt lepší výsledky. Byli jsme pátí ve štafetě, když jsme ještě tři kontroly před cílem bojovali o medaili. To byl super výsledek. Celkově jsem ale mohl šampionát odběhat lépe.
Dosud jste byl nejsilnější ve sprintu, co vás vede ke klasické trati?
Už dlouho jsem ji chtěl běžet, ale náš trenér Radek Novotný mi ji nechtěl nikdy dát, protože si myslel, že mám lepší šanci zaběhnout výsledek na krátké trati a na sprintu. Musel jsem ho několik let přesvědčovat výkony, že už na to mám i na klasické trati. Příští rok, kdy je jen lesní mistrovství světa, bych ji chtěl běžet taky. Je ideální čas se na ni trochu zaměřit.
Loni jste získal první velkou medaili, bronz ze světových her. Chybělo vám letos cinknutí?
Dopředu jsem věřil, že by mohlo přijít. Nepřišlo, ale výsledky mě celkem uspokojily. Věřím, že přijdou v příštích letech. Zatím nekončím, tak doufám, že se mi to povede.
V létě vám bylo třicet let, přicházejí nejlepší roky?
Myslím, že už v tom nejlepším věku jsem. Mám dost naběháno i zkušenosti ze všech terénů, takže jsem schopný běhat stabilně téměř kdekoliv. Věřím, že ještě tak čtyři pět let se bude dát trénovat naplno. Velký cíl do budoucna je mistrovství světa 2021, které se koná v České republice. Centrum bude mít v Mladé Boleslavi, poběží se v pískovcích, stejně jako teď na světovém poháru, a pak také v Jizerských horách.
Sezona skončila, jak se připravujete v zimě?
Přes zimu se snažíme nabírat objem a kilometry s mapou v terénech jižních států, kde máme každý měsíc větší soustředění. Obvykle jezdíme v lednu trénovat do tepla na Kanárské ostrovy, v únoru míváme podobný kemp ve Španělsku nebo Portugalsku, který je více zaměřený na mapovou techniku. V březnu jezdíme na jih Švédska, kde už není sníh, i když teplo také ne, ale jsou tam kvalitní terény.
Jinak budete nabírat kondici doma v Šumperku?
Teď se mi to změní, hodlám se přestěhovat do Turnova, kde už brzo zdárně skončí rekonstrukce. To bude nový impulz, je tu široká tréninková skupina, spousta pěkných a rozličných terénů, takže se na to těším. Pořád ale zůstanu členem Severky Šumperk, kde jsme vybudovali tým mužů i žen, který aspiruje v družstvech na přední příčky. Bylo by mi hloupé z týmu odejít rok po tom, co jsem ho dal dohromady. Sice budu bydlet v Turnově, ale na mou klubovou příslušnost to nebude mít vliv.
Za Severku od letoška běhá juniorka Tereza Janošíková z Olomouce a daří se jí i mezi dospělými. Věštíte jí budoucnost?
Je to největší talent od dob Dany Brožkové, hvězdy světového formátu. Když jí vydrží zdraví a nadšení do tréninku ještě pár let, může bojovat na světové scéně o nejvyšší příčky. Je to velký příslib do budoucna.
