Renomé si zachránil v posledním zápase se Slavií Praha výhrou 14:10, pak byl teprve titul dokonalý. „První spontánní oslavy jsme si prožili, ale ještě plánujeme jedny celodenní, oficiální, kde bychom se všichni sešli,“ těší se trenér Radek Otáhal.
Co se vám honilo hlavou, když už jste věděli, že titul je váš?
Bylo to super. V okamžiku, kdy Brno remizovalo se Slavií, začali jsme počítat, jestli už to je hotové. Vyšlo nám, že Slavia by nás už mohla jen bodově dohnat a máme lepší vzájemné zápasy z předchozích finálových turnajů. Ten pocit nám ale trochu kalilo, že jsme o titulu nerozhodli naší výhrou. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme moc chtěli. Utkání byla odehraná fakt dobře, byly tam jen drobné chyby, kvůli kterým jsme dostali góly, a naopak nám tam nepadaly.
Ale pomohl vám bod po zázračném vyrovnání v poslední vteřině s Kometou.
To byl krásný gól. Za stavu 8:9 jsme při přesilovce vystřelili a dvě vteřiny před koncem získali roh. Bratři Mazánikové se domluvili - nebo se jen viděli, Filip to hodil na branku a Mario ve výšlapu míč pomalu donesl až do branky. Skvělý moment. Penaltový rozstřel ale zvládli Brňáci lépe.
Spravila vám náladu alespoň výhra v posledním utkání nad Slavií?
Po sobotě jsem byl zklamaný. Nechtěl jsem před hojným domácím publikem nevyhrát ani jednou. Před turnajem jsme navíc vkládali naděje spíše do utkání s Brnem a Steppem Praha než s druhou Slavií. Ale možná pomohlo, že si kluci večer vyčistili hlavy, hráli uvolněně a nakonec to bylo super, že jsme vyhráli utkání, po kterém následoval slavnostní ceremoniál a předání poháru. Atmosféra byla neuvěřitelná. Mělo to super kulisu a bylo krásné naskákat do vody a poděkovat jim.
V roce 2003 jste byl jako hráč u dosud jediného titulu Přerova.
Je to nesrovnatelné, i systém soutěže byl jiný. Tehdy se hrálo play-off a přijeli jsme do Strakonic, které byly favoritem. My jsme si věřili, i když jsme neměli tak dobrou výchozí pozici jako letos s náskokem sedmi bodů. Tehdy jsme to urvali srdcem. Teď je člověk starší a hodnotí věci jinak. Letos byla sezona daleko složitější v tom, že první čtyřka byla velice vyrovnaná a skoro všechna utkání až na výjimky končila remízami nebo o jediný gól. Proto teď má pro mě asi větší cenu ten letošní titul, protože je vydřenější. Byla za tím tvrdá příprava, kterou vedl můj bratr, a je to jeho zásluha, jak dal tým dohromady a nachystal ho. Jako kouč jsem při zápasech pracoval s hotovým materiálem.
Začne nová éra přerovského póla?
S ohledem na složení týmu, který má vysoký průměrný věk, to moc očekávat nelze. Kluci mají chuť ještě hrát, ale já mám 42, brácha 40, dalším se čtyřicítka blíží a víc zápasů za den už člověk cítí jinak než v osmnácti. Ale nikdo teď neuvažuje, že skončí a budeme čekat, než se nám mladí hráči vyrovnají. Musím přiznat, že naši rivalové mají daleko mladší a perspektivnější týmy, takže v horizontu několika let se jim dostaví výsledky. Spíš očekáváme, že by zejména Stepp se širokým kádrem a s účastí v německé lize měl v průběhu několika let dominovat. Ale my se budeme snažit držet úroveň do té doby, abychom našim dorůstajícím klukům umožnili získat zkušenosti, než to budou moci sami vzít na svá bedra.
