Obce, které se téměř každý rok vypořádávají tu s větší či menší povodní, si stěžují, že stát pro ně nemá peníze na protipovodňová opatření. Naopak České Budějovice prý už mohly miliony korun dávno dostat, nebo alespoň část, na monstrózní projekt, aniž v těch místech kdokoli z žijících lidí záplavy pamatuje. Nic proti historií ověřené pravdě, že košile bližší než kabát. Tudíž, co je budějovickým radním do starostů v Ledenicích, Plavu Roudném či Stropnici, přesněji do tradičně vytápěných domků lidí. Přece centrum nového kraje musí mít něco navíc a proč si nedovolit přepych. Ovšem to by na něj muselo město mít a ne brát peníze ze společné kasy těm potřebnějším. Nejsem zastáncem solidárně neprohlédnutelného přerozdělování daní, o němž se teď vede tolik diskusí. Jsem pro jednoduché počty. Kdo investoval, zadlužil se, třeba i riskoval, aby se měl líp, neměl by na tom být stejně jako ten, kdo v klidu sedí s rukama v klíně a maximálně je natáhne jen pro peníze. Někdy mě až děsí stranou sdělená a nepodložená obvinění či šuškandy, že bez úplatků úředníci neotisknou ani razítko na papír, že ze všech zakázek odvádějí firmy provizi apodobně. Ovšem, proč se lidé, kteří vlastně dostali moc jen zásluhou druhých lidí, nechovají transparentněji, proč mlží a svým chováním k nejrůznějším pověstem mohutně přispívají? Vždyť většina kauz se dá řešit narovinu, čestně, bez politikaření a postranních záměrů. Ta povodňová třeba tak, že až v místech častých záplav budou všechna dostupná opatření hotová, aby mohli lidé při větších deštích v klidu spát, pak si klidně postavme hráz proti povodním i tam, kde možná bývají jednou za sto let.
12. srpna 2000
