"Všichni se ptají: Tak co, jak to cítíš? Já budu spokojená, ať to dopadne jakkoli. Je to pro mě těžké vybrat si. Cítím se jako Francouzka, ale taky trochu jako Češka," odpovídá čtyřiatřicetiletá hvězda minulosti.
Pro vzájemný souboj se jí hledá favorit obtížně. "Myslela jsem si, že Francie je silná, ale viděla jsem zápas s Tureckem a buď jsou hodně nahoře, nebo hodně dole. Nic mezi. Mají výbornou obranu. Češky měly špatný zápas s Ruskem. Porážka o třicet bodů je buď položí, nebo se budou chtít ukázat," odhaduje.
Bronz pro Francii se přesto v tuto chvíli jeví jako menší odměna než pro Česko. "Proti Turecku je už všichni viděli ve finále," uvědomuje si Le Dréanová. "Určitě byly hodně zklamané. Na druhou stranu: Edwige mi říkala, že hrát o medaili je taky dobré."
Edwige, to je rozehrávačka Edwige Lawson-Wadeová, bývalá spoluhráčka z klubu i reprezentace. "Na ní mám těch vzpomínek hodně, vyhrály jsme spolu dvakrát Euroligu ve Valenciennes. Už je to hodně dlouho, obě jsme od té doby mnohé prožily," usmívá se Le Dréanová.
"A vítězné mistrovství Evropy? To už je taková doba. Bylo to super, ve Francii. Dobrá atmosféra, tým byl skvělý. Dokonalé," naladí se bývalá podkošová hráčka na nostalgickou notu.
Ale zpět k turnaji 2011. V Le Dréanové vzbudily překvapení zejména výkony Španělska, které skončilo mimo play-off. "Vůbec nechápu, jak je to možný. Francie je porazila o spoustu bodů. Španělsko je super tým, nechápu. Ale vím, že možné je všechno. Když jsem hrála na mistrovství Evropy naposledy, skončily jsme osmé," vybavuje si.
Z turnaje stihla Sandra Le Dréanová vlastně celý program v Lodži. Neschází tu už od čtvrtfinále. "Jeli jsme z Prahy, ale nadvakrát, přenocovali jsme ve Wroclawi. V Polsku nejsou skoro žádné dálnice, takže se třeba jelo 50 kilometrů za kamionem. Taky zážitek," poznamenává, opět s úsměvem. "Jsem ale ráda, že jsem tady. Je to šance setkat se s kamarádkami."
Pražačka Sandra myslí na trénování
Po čtyřech letech v ZVVZ USK Praha se stala Pražačkou, strávila v ní i rok po skončení basketbalové kariéry. "Domů do Francie se vracím dvakrát nebo třikrát ročně," dodává.
Sandra Le Dréanová po přestupu do USK Praha.
Na FTVS dokončuje kurs osobního a kondičního trenéra. "Teď budu psát závěrečnou práci. Třicet stránek v češtině," podceňuje své jazykové dovednosti. "Ale bylo to zajímavé. Uvidíme, jestli se mi podaří najít práci. No a taky trochu učím francouzsky."
Palubovka prý Le Dréanové nejvíc chyběla těsně po završení kariéry. "Když jsem skončila, jeli jsme na dovolenou. A pak už bylo v Čechách mistrovství světa," říká s dovětkem o svrbění rukou. "Ale já si myslím, že to je normální. Když skončíš kariéru, potřebuješ čas, aby sis zvykl na nový život. Teď už mi to nechybí. Začala jsem pro radost hrát, chodíme každou středu. Jinak zajdu i na Foli a fandím USK."
A co trenérská kariéra Sandry Le Dréanové? Už dřív hovořila o možnosti působit u basketbalového potěru. "To bych chtěla, ale má čeština není ještě tak dobrá, abych se starala o 12 nebo 15 dětí. Budu pokračovat v učení a pak uvidíme. Ale chtěla bych," slibuje.
