Král vytrvalců Kenenisa Bekele chtěl vědět, kde je nejbližší park, v němž bymohl joggovat – a pak tu běžel rychlostí, která by jiné zabila. Zvláštní přání měly v minulosti v Ostravě největší atletické hvězdy.
Týkaly se i jídelníčku: Marion Jonesová si v roce 2002 při své premiéře na Zlaté tretře nechávala dopravovat na pokoj BigMac z místního McDonaldu, tomu důvěřovala.
Usain Bolt pro změnu žádal, aby mu donesli "čínu".
Zato Michael Johnson platil za vyhlášeného gurmána, jehož byste doopravdy uctili jen restaurací smichelinskou hvězdou.
Jelena Isinbajevová nikdy nic mimořádného nechtěla. Vlastně cosi ano: aby řidič auta, který ji vozil, zacházel opatrněji se zavazadly. Když její kabelu Luis Vuitton ledabyle pohodil do kufru, zračil se ve tváři tyčkařské carevny čirý děs.
To Bolt tak úzkostlivý není. Nakládání bagáže za něj letos na letišti obstaral manažer Simms. Když bylo vše hotovo, svému svěřenci zasalutoval: "Můžeme jet."
Jistě, stane se, že zavazadla nedorazí vůbec, tak jako americkým překážkářům Lolo Jonesové a Bershawnu Jacksonovi. Pak jsou přání vyloženě praktická: "Sežeňte tretry a dres."
Vytrvalec Bernard Lagat zase letos z USA telefonoval: "Objednejte mi, prosím, fyzioterapeuta, aby mi dal dohromady záda."
Většinou však platí: atletické hvězdy jsou nenáročné. "Neuvěřitelně skromný je třeba Haile Gebrselassie," říká manažer ostravského mítinku Alfonz Juck. "Atleti ze sebe opravdu nedělají megastar ve stylu fotbalistů. Možná za éry Carla Lewise, Maurice Greena a Michaela Johnsona takový kult existoval. S nimi se vycházelo hůř. Ale ta doba je dávno pryč."
Keňanům prý stačí ke spokojenosti, když najdou na hotelovém pokoji Bibli. A mistryně světa Lolo Jonesová nechápe, proč Češi tolik velebí jiné sportovce. "Co se to tu děje? Proč jsou ulice plné lidí s vlajkami?" udiveně se ptala v neděli před půlnocí.
