Minulý týden v Pokljuce jste si stěžovala, že vás obchází bacily. Zbavila jste se už virózy?
Kdepak. Furt jsem nastydlá, mám rýmu.
Přesto jste v Kontiolahti skončila ve sprintu šestá. Jak se vám jelo?
Nic moc. Blbě se mi dýchalo, byla jsem strašně zahleněná. Nepovedlo se mi dostat se z toho, rýma propukla ještě víc, ale jsem ráda, že jsem nezalehla a můžu závodit.
Čím se léčíte? Osvědčený přírodní lék - šťávu z cibule a medu - jste odmítla.
To jo. Vím, že to dobře zabírá, ale vzala jsem si jen trochu a hned to vyzvracela. Takže mám klasiku - spreje do nosu, do krku, prášky.
Pomohlo vám alespoň, že jste do Kontiolahti letěla přímo z Pokljuky a nejela na den do Česka?
Hodně. Po závodě s hromadným startem mi nebylo dobře a ocenila jsem, že jsem nemusela absolvovat devítihodinovou cestu autem a mohla se vyležet. Druhý den mi bylo líp, šla jsem se alespoň projít. Cesta letadlem do Kontiolahti tomu ale moc nepomohla, po ní se rýma rozjela ještě víc.
Trenér Jindřich Šikola řekl, že závodíte na hraně. Souhlasíte?
Asi trochu jo. Ale dokud nemám horečky. Snažím se honit konečné umístění ve Světovém poháru do TOP 10. Zatím se držím zuby nehty, sice jem se po sprintu o jedno místo propadla na devátou pozici, ale udělala jsem si náskok na Švýcarku Selinu Gasparinovou a Slovenku Kuzminu, tak snad se udržím. Je před námi ještě pět závodů, a to je hodně. Ale pokud se zlepší zdraví, věřím, že i výkonům to pomůže.
Alespoň střelecky jste mohla být po sprintu spokojená, ne? Předvedla jste bezchybný výkon.
Vždyť jsem se taky zařekla trenérovi! Ve středu jsem na tréninku nechávala jedničky, tak mi říkal: Proč nedáváš nuly? Nechávám na zítra, řekla jsem mu. A on prý: Počkej, musím si to nahrát do mobilu... Tak si to nahrál.
A vy jste svá slova splnila.
Nooo... Ale před startem jsem si na ně ani nevzpomněla. Až po závodě.
Nemrzí vás, že v Kontiolahti je atypický program a hned po sprintu vás nečeká stíhací závod?
Trochu jo, ztráta na třetí místo totiž není tak velká. Ale doufám, že se mi to povede zopakovat v sobotním sprintu. A pak...
