A na cestě kolem světa hned pokračovala: vyrazila rovnou do Asie, kde už tuto sobotu v Jižní Koreji startuje mistrovství světa dospělých...
"Cestování bylo dlouhé a náročné. Navíc s problémy na letištích. Časové posuny mi ani problémy nedělaly, akorát v Kanadě jsem první dvě noci nemohla moc spát. V Koreji jsem se naštěstí srovnala hned," popisovala v e-mailovém rozhovoru z Pchjongčchangu 20letá biatlonová naděje Veronika Vítková, jež parádně zakončila svoji juniorskou kariéru.
Před cestou do Kanady jste se netajila cílem, že si jedete pro medaili. Čekala jste, že nakonec budou dvě?
Chtěla jsem minimálně zopakovat loňský rok, což se povedlo. Ale že bychom mohly bojovat o zlato ve štafetě, o tom jsem nepřemýšlela. Spíš mě to vlastně vůbec nenapadlo.
Vedly jste od startu do cíle, čím to, že vám to všem třem tak sedlo?
Dokázaly jsme spojit dobrý běh s kvalitní střelbou, která nás předtím trochu trápila a připravovala nás o lepší umístění. A prostě to dopadlo!
Jak jste spolu s Veronikou Zvařičovou sledovaly poslední úsek, v němž na Gabrielu Soukalovou dorážely zkušenější Ruska s Němkou?
S Verčou jsem se viděla až když Gabča dojížděla, obě jsme fandily v jiné časti trati. Byly to strašné nervy, hlavně na střelnici a v posledním okruhu, kdy celý tým hnal Gabču do cíle. Na oslavu pak nebyl čas, protože jsem brzy ráno odjížděla do Calgary, odkud jsem letěla do Vancouveru a pak do korejského Soulu.
Vaše výkonnost gradovala. Skončila jste sedmá, pátá, stříbrná a pak zlatá. Svědčí to o tom, že máte dobře natrénováno a dost sil?
Je to možné, ale bylo to spíš tím, že mě před mistrovstvím trochu přibrzdilo nachlazení, tak se dalo očekávat, že prvními závody se budu spíše rozjíždět a forma se vrátí později.
Viděla jste z Kanady něco jiného, než biatlonové tratě?
Bohužel, nebyl čas navštívit jiná místa než jen biatlonový areál a městečko Canmore.
Jak jste na tom nyní po fyzické stránce?
Po Kanadě jsem si chvilinku odpočinula a po dvou dnech jsem opět začala v Koreji lehce trénovat. Nebo spíš ladit formu. Juniorské medaile mi psychicky pomohly, snad se to projeví.
Jaké tedy máte ambice na šampionátu dospělých?
Určitě bych se chtěla přiblížit k loňskému 14. místu, ale umístění do dvaceti beru jako velký úspěch. Měla bych jet určitě sprint, stíhačku, štafety a zřejmě i vytrvalostní závod.
A co tratě v Pchjongčchangu?
Jsou velmi náročné, střídají se těžká stoupání s obtížnými sjezdy. Běžet do kopce mi celkem vyhovuje, ale těch sjezdů se dost bojím.
Jak jste na tom se studiem Sportovního gymnázia?
Jsem ve čtvrtém ročníku, který mám rozložený, teď jsem v jeho první polovině, ale kvůli nabitému programu jsem ve škole od začátku listopadu nebyla. Takže studium mě čeká po sezoně až na jaře.
Vrátím se k Veronice Zvařičové, jste jen o den mladší. Znáte se z Jilemnice odmalička?
Verča je z Moravy, z Bruntálu, do Jilemnice přišla na gymnázium, ale známe se od žákovských kategorií.
Jste z Jilemnice, ale jste členkou elitního jabloneckého SKP Jablonex. V čem to spočívá, kde trénujete víc?
Sice jsem z Jablonexu, ale většinu roku trénuji s osobním trenérem buď v okolí Jilemnice, nebo jezdíme společně s druhou Verčou po soustředěních. S A-týmem jsem byla pouze na podzim v rakouském Ramsau.
