Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vítková po své rychlopalbě: Střílela jsem, aby to popadalo, ne na riziko

Česká biatlonistka Veronika Vítková (s číslem 11) na trati stíhacího závodu v Oslu | foto: Český biatlon, Petr Slavík

18 2018
Našla v sobě dost sil rvát se i ve svém posledním pohárovém závodě sezony. Čistou a rychlou poslední stojkou se Veronika Vítková probila do první desítky stíhacího závodu v Oslu, doběhla devátá. Ve Světovém poháru je stále šestá, o devatenáct míst výše než před rokem. Při pohárovém finále v Ťumeni, kde Češi nebudou startovat, však může ještě o dvě či tři příčky sestoupit.

Vyčerpaná? Asi zbytečná otázka, že?
Jsem, ale všichni toho mají v téhle fázi zimy před koncem sezony plné zuby. Rozhodně nebudu říkat, že se cítím hůř než ostatní. 

Loni jste se v Oslu usmívala na všechny strany, protože po dlouho nepovedené sezoně se vám zdejší pohárové finále povedlo, což vás „nakoplo“ i do přípravy na olympijskou sezonu. Můžete se podobně odrazit i z letošního Osla?
To se těžko hodnotí. Ale celé to kolo se mi tady víceméně povedlo, vždycky to byl kousíček od pódia. Bylo to vždy o jedné ráně. Jsem hlavně ráda, že jsem se na ty závody dokázala zkoncentrovat a že jsem nakonec i takhle zabojovala ve stíhačce. Takže se svým vystoupením tu mohu být spokojená.

Dnes vaše poslední položka působila, že jste ji zkusila ve stylu všechno nebo nic. Odstřílela jste ji za 22 vteřin a pronikla díky ní do Top 10.
Ale už i třetí položku jsem předtím měla za 22 vteřin (s jednou chybou). Tu čtvrtou jsem nestřílela ve stylu vabank, prostě mi to sedlo, tak jsem ty rány střílela, jak je umím. Viděla jsem předtím, že jedu ve velké skupině a pořadím se mohu dost posunout, ale nebylo to tak, že bych si řekla: Teď to tam našiju a buď mi to spadne, nebo ne. Střílel jsem všechny ty rány tak, aby to popadalo, a ne nějak na riziko.

Potom se vás sjela nezvykle velká skupina, bojující o umístění od 6. do 14. místa. V ní potom šlo o souboj z posledních zbytků sil?
Dá se to tak říct. Na trati jsem se necítila moc dobře, ale ostatní mi později říkali, že to zase až tak hrozné nebylo. Když jsem ve statistikách viděla, že jsem v běhu měla ztrátu jen 28 vteřin (na nejrychlejší Mäkäräinenovou), úplně jsem tomu věřit nechtěla. Pocitově to sice ideální nebylo, ale ve výsledku to až tak není poznat. Takže dobrý.

Česká biatlonistka Veronika Vítková na trati stíhacího závodu v Oslu

Končí tím pro vás sezona, kdy jste i sama sobě dokázala, že znovu můžete jezdit mezi nejlepšími. Takže při jejím bilancování budete jen vysoce pozitivní?
Jo, jsem rozhodně moc spokojená, protože po loňské sezoně, kdy se mi s výjimkou posledního kola poháru nedařilo, to tentokrát bylo úplně jiné. Když pominu předvánoční Světový pohár v Annecy, kde jsem prožívala nejtěžší chvíle, bylo to super. Od Nového roku jsem pak dokázala bojovat vepředu. Celkově nemohu sezonu hodnotit jinak než kladně.

A vrcholem všeho byla olympijská medaile.
Přesně tak. Olympiáda je snem každého sportovce a ta medaile je něčím navíc. Dlouho jsem toužila po individuální medaili. Letos se mi to konečně povedlo a hned v prvním závodě na olympiádě. To byl splněný sen.

Mnozí další reprezentanti naopak řešili v sezoně problémy a někteří sestoupili výsledkově dolů. Působila občasná nervózní atmosféra v týmu i na vás?
Ne, já to moc nevnímala. Soustředila jsem se na sebe a své výkony.

Autor:


Nejčtenější

emimino-diskuse
emimino-diskuse

Je fajn si občas s někým popovídat o tom, co vás trápí. S námi v tom nejste sami.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze