Co říkáte tomu, že se do přeplavání legendární úžiny pouští stále více plavců?
Mezi námi dálkovými plavci to zvyšuje soutěživost. Už nejde jen o tradiční fanouškovství, ale i závodění. Jde o co nejlepší výsledek.
Letos na La Manchi uspěli Čech a Hlaváčová. Vás tolik neláká?
Láká. A mám ho už v hlavě, jenže zatím jsou prioritou olympijské hry. Tam směřuji veškerou energii. Až pak přijde na řadu La Manche.
Dálkové plavání se na olympiádě poprvé představí v Pekingu. Je to pro váš sport zlomový okamžik?
Je to obrovský zlom, skok, krok kupředu. V Pekingu se ale poplave jen deset kilometrů, což zvládnou i klasičtí bazénoví plavci. Ti se na desítce hodně objevují a jsou rychlí.
Vy máte raději ještě delší tratě?
Specializuji se na 25 kilometrů, ale radši mám ještě delší závody.
Takže deset kilometrů je pro dálkové plavce jen takový krátký sprint?
Je to hodně o rychlosti a je tam velká konkurence. Kolikrát záleží na dohmatu, jak kdo uspěje.
S letošní sezonou jste spokojený?
Povedla se mi. Byl jsem šestý na mistrovství Evropy a devátý na mistrovství světa.
Co vám chybí k medaili?
Na evropském šampionátu jsem k ní měl blízko, ale nezvládl jsem poslední dva kilometry, potřeboval jsem trochu víc štěstí.
A jak vyznívá vaše soupeření se světem?
Příští rok v březnu je další mistrovství světa v Melbourne. Tam ale bude těžké přiblížit se k medailovým pozicím.
Jak velký je rozdíl mezi bazénovým a dálkovým plaváním?
Obrovský. V bazénu je to o rychlosti, o maličkostech, na otevřené vodě hodně záleží na počasí, ovlivňují vás vlny. Závodníci plavou pohromadě, tam se závod vyvíjí. Je to něco jako v cyklistice jízda v balíku.
Na návrat k bazénovému plavání nepomýšlíte?
Už ne, i když stále se zúčastňuji i mistrovství republiky na krátkých tratích. Bazénové plavání mě nějak netáhne, i když jako junior jsem startoval na mistrovství Evropy.
Plavání je samo o sobě pořádná dřina, ale to dálkové musí být ještě větší. Je to tak?
Musíte zvládnout větší objemovou zátěž, víc kilometrů při trénincích. V bazénu to není tak náročné. Venku soutěžíte i s vlnami, s počasím, s proudy. Je to však zábavnější.
Českému dálkovému plavání vévodí Krnov, kam rád jezdíte. Neuvažujete o přestupu?
To není možné. V Brně mám dobré podmínky. V Krnově jde jen o výpomoc. Mám dobré vazby s tamějším trenérem Ivanem Smolkou. A pak, Český pohár vyhrávají i beze mne, takže jim nijak pomáhat nemusím. Spíš se snažím, když jsme v Krnově, vytáhnout v tréninku tamnější mladé kluky na vyšší úroveň.
A nesnažila se vás v Brně přetáhnout Univerzita, která je v dálkovém plavání druhá za Krnovem?
Ne, my v Kometě máme opravdu profesionální podmínky, i když to není moc o dálkovém plaváním, ale spíš o tom bazénovém. Z dálkových plavců jsme v Kometě jen Jana Pechanová a já. Je jasné, že my dva pořádný tým těžko uděláme, takže se spíš v dálkovém plavání prosazujeme individuálně.
