Obyčejně se tu předhánějí déšť se studeným větrem od Baltského moře. Jenže teď je právě nádherně, obloha azurová, slunce praží. "Máte štěstí, takové dny tu spočítáte na prstech," říká nejlepší český a možná i světový házenkář Filip Jícha.
MF DNES nabízí pohled na to, jak žije osmadvacetiletý kanonýr, jehož výčet trofejí za tuto sezonu ohromuje. Nejlepší hráč i střelec mistrovství Evropy. Pravděpodobný vítěz německé bundesligy, nejtěžší a nejnavštěvovanější soutěže světa, a její nejlepší hráč. Už druhý rok po sobě nejlepší střelec Ligy mistrů. A letos i její vítěz.
"Všechno je to velká čest. Jsem nohama na zemi, ale vím, že jsem tento rok odehrál velice kvalitně," říká muž, jehož výkonům tleská celý házenkářský svět. A který ve svém současném domově, v německém přístavním městě Kielu, přiznává: "Žiju si svůj sen."
Ve městě, které miluje házenou
Fotbalisté sní o Barceloně, Manchesteru nebo Realu Madrid, hokejisté o NHL. Kdo hraje házenou, má své zaslíbené místo ve čtvrtmilionovém městě na severu Německa.
"Každý tady sleduje házenou a žije házenou," vypráví s nadšením v očích jeden z bossů Kielu, Ulrich Derad a důkazem budiž třeba skoro vždy vyprodaná Sparkassen Arena pro 10 250 diváků. "Už když jsem hrál, informace o Kielu jsem skoro hltal," souhlasí Jícha.
A má to logiku. Nejen kvůli divákům: Kiel je blízko tomu, aby se pošesté za sebou stal mistrem Německa, čtyřikrát v řadě hrál finále Ligy mistrů. Má dokonale zdvojenou soupisku plnou největších hvězd ve svém sportu.
"Posledních deset let patří Kiel mezi nejužší světovou špičku a bude tam i nadále," věří Jícha. Platí to i díky němu. Vždyť tolik branek jako on nestřílí z kádru nikdo.
"Filip ale není jen střelec," upozorňuje Derad. "Pro nás je důležité, aby se osobnosti týmu třeba i bavily s lidmi při nakupování. Prostě aby byly součástí místní velké házenkářské sociální sítě."
To je totiž další specifikum: házená je v Kielu číslo jedna a obyvatelé ji milují.
Tři týdny dovolené, zbytek dřina
Aby se takový obr mohl zrodit, je ovšem třeba hrozné dřiny. Kousek za Kielem, v obci Melsdorf, zahýbáme k dvojdomku se zahradou, na které si Filip Jícha ve volných chvíli může zkoušet golfové puttování do jamky, kterou mu vyrobila přítelkyně Hanka, venku v kočárku pospává osmiměsíční dcerka. Idyla, to ano.
Ale vzácná, velice vzácná.
"Když to počítám, můžu hrát třeba i 80 zápasů za rok," říká Jícha. "Bundesliga, německý pohár, Liga mistrů, reprezentace, SuperCup. Zátěž je extrémní."
Těžko srovnávat s jinými sporty, každý je na nejvyšší úrovni vyčerpávající. Ale házená obzvlášť. "Třeba hráči NHL mají kondiční přípravu sami a přijedou až na herní kemp, my jsme spolu už sedm týdnů před startem sezony," popisuje.
"A zase, aniž bych kohokoli snižoval: oni jsou na ledě při zápase nejvýš půl hodiny, my hrajeme hodinu. K tomu jen tři týdny dovolené, což je pro skoro každého vrcholového sportovce takřka nemyslitelné."
Na náročný cíl – být nejlepšími na světě – se v Kielu sešla opravdová elita. Pro neházenkářské fanoušky snad stačí výčet opor: olympijští vítězové, mistři světa i Evropy z Francie včetně nejlepšího gólmana planety Omeyera, srbský superstřelec Ilič, podle mnohých největší talent Evropy Palmarsson z Islandu, zkušení Němci nebo pět Švédů, zástupců tradiční házenkářské velmoci. A k tomu rodák ze Starého Plzence Filip Jícha.
Jak začala cesta na vrchol
"Možná se mi někdy zdálo o tom, že bych se sem mohl podívat. Ale že bych vybíhal jako člen základní sestavy a byl jedním z těch, s kterým trenér Kielu mluví a rozebírá hru... To určitě ne," přiznává Jícha.
Klub na něj ukázal poté, co se přes Švýcarsko dostal do bundesligového Lemga. Když obstál i zde, přišel v roce 2007 přesun na sever. "Kiel má vše, co může házenkář chtít," říká u dopolední kávy.
Mimochodem, ta je v klubu nezbytná, hráči ji pijí před tréninkem i po něm. Ale jsou tu i méně příjemná pravidla. "Třeba další den po zápase máme vždycky drsnější posilovnu. Bylo pro mě velice těžké se s tím srovnat v hlavě, ale pomáhá to," soudí Jícha. "Člověk se dobije, zůstává ve svalovém napětí. A podle mě i lépe regeneruje."
Důvod možná pochopíte při pohledu na postavu trenéra, bývalého islandského reprezentanta Alfreda Gislasona – 191 centimetrů, 111 kilogramů a ramena, která se nejspíš těžko dostávají skrz dveře.
Zranění? Speciální tým to spraví
Ale zpět do města. Počasí vážně mate: v Kielu se nyní dá korzovat na pláži a univerzitní město ve slunečném dni krásně pomalu tepe. Jindy je tu zima a pošmourno, jenže to stejně nikoho z hráčů neodradí. Jde hlavně o házenou. Nejen o marketing, hvězdy, fanoušky.
Nezvyklá je třeba i dokonalá péče, která jde ruku v ruce s vyhecovanými tréninky. "Všichni jsou hraví a nikdo nepoleví, ale když máte problémy, je lepší vysadit," líčí Jícha, jeho nedávno trápilo lýtko. "Proto má klub fyzioterapeuty a osteopaty, kteří připraví program přesně na hráčův handicap; kolikrát totiž tělo bolí úplně zgruntu. Ale všichni tu pracují stoprocentně profesionálně."
A totéž řekne každý i o něm, ač se dvoumetrový Jícha chvále brání. "Filip dlouhodobě ukazuje, že patří mezi naprostou špičku," říká třeba švédský kapitán Kielu, černovlasý habán Marcus Ahlm.
Ten možná jednou pásku předá právě českému kamarádovi. "Marcus je skvělý kapitán, ale chce v roce 2012 odejít. Pak uvidíme," mrkne obchodní ředitel klubu Derad.
Kam jít pryč? Leda do Barcelony
Aby se to splnilo a česká hvězda získala jeden z nejprestižnějších postů házenkářského světa, jsou tu dva základní předpoklady.
1) Jíchovi vydrží forma;
2) nebude chtít měnit angažmá.
Obojí by nemusel být problém. "Pro mě i pro mou rodinu je to tady úžasné. Mám smlouvu ještě na čtyři roky a nepředpokládám, že bych odcházel."
A kdyby náhodou, třeba později – má vlastně z Kielu kam jít? "Jediné, co připadá v úvahu, je Barcelona – jiný život pulzující metropole. Skloubení špičkové házené a skvělého počasí."
V neděli se spolu Kiel a Barcelona utkaly ve finále Ligy mistrů. Jako nejlepší kluby světa a jediné alternativy pro hvězdu jménem Filip Jícha.
Čtyři české hvězdy, čtyři odlišné příběhyJaromír Jágr, hokej
|
Popularita: celosvětová, platí za národní značku.
Popularita: v Česku i ve světě ho zná většina fanoušků.
Popularita: velká v Německu. Doma vzrostla letos po Euru, ale rozhodně není závratná.
Popularita: v Bělehradě, kde hraje za Partizan, jej milují, ve 20 letech je tam král. V Česku tvář pro fanoušky basketbalu.
Stačí se dívat, kolik lidí nosí Filipův dres, říká muž z vedení Kielu
Mluvili jsme spolu chvíli před utkáním a obchodní ředitel házenkářů Kielu Ulrich Derad říkal: "Snad to bude velký den Filipa Jíchy." Byl. Díky jeho osmi trefám Kiel vyhrál v Hamburku a je kousek od titulu v bundeslize – na světě není náročnější klubové soutěže.
Pak se nedivte, že dnes 44letý Derad, sám bývalý německy šampion, říká: "Doufám, že u nás Filip zůstane až do konce své kariéry."
Co se vám vlastně vybaví, když řeknu jméno Filip Jícha?
Je to vážně skvělý hráč, který se pořád zlepšuje a má za sebou výborný rok. Je jedním z lídrů Kielu, je střelec, ale nejen to – je hodně důležitý také v obraně a při kombinacích.
Ale to není jediný důvod jeho popularity, ne?
Ono totiž platí, že nejlepší hráči jsou víc než jen sportovci. Filip je vzorem pro všechny na hřišti imimo něj.
Sám říká, že je v Kielu jako doma. Máte taky ten pocit?
Ano, je součástí velké rodiny THW Kiel. Víte, my jsme něco hodně zvláštního: prakticky ve všech městech je házená v popularitě za některým z dalších sportů, ale v Kielu je číslo jedna. Každý ve městě žije házenou a myslí na házenou. A typy, které vyčnívají, jsou pro tuhle házenkářskou rodinu důležité. Filip je jedním z nich.
Proto ho mají fanoušci rádi?
Stačí jednou přijet na domácí zápas Kielu a vidět, kolik diváků má jeho dres s číslem 39. Je hodně populární, každý ho zná – ale Filip stejně s lidmi mluví.
Byl byste rád, aby už nikdy v kariéře nezměnil dres?
Doufám, doufám. I když samozřejmě neznám Filipovy životní plány do budoucna, tak si myslím, že je to reálné.
