S nálepkou hvězdy budoucnosti se jistě nežije snadno - zvlášť když je na to strakonický rodák mezi svými tuzemskými vrstevníky zdánlivě osamocen.
Ale přirovnání Krejčího k Satoranskému se jeví jako přirozené. Dva dvoumetroví hráči ze stejné země, kterým míč nepřekáží, kteří se vydali španělskou cestou a kterým by v kariérách prospělo vylepšení střelby.
Sedmnáctiletý Krejčí se s velkými slovy srovnává poměrně suverénně. Tedy alespoň pokud se dá soudit právě ze slov.
„Je to pro mě velká čest být porovnáván s hráčem, který je navíc mým vzorem. Takže je mi to příjemné. Na druhou stranu nechci být Satoranský, chci být Krejčí, i když to zní jako klišé,“ konstatuje odhodlaně. „Jsme oba vysocí a hrajeme na rozehrávce, ale tam porovnávání končí. Tomáš je zatím úplně jinde a já můžu doufat, že se mu jednou vyrovnám a třeba ho i překonám,“ přál by si.
Krejčí má za sebou sezonu, po které o něm lze začít mluvit. A také se o něm mluví - nejen v Česku. Před sebou pak nejtěžší období každého sportovce: přechod z dorostu do mužů.
Když v březnu vyběhl proti Fuenlabradě v dresu Zaragozy do španělské nejvyšší soutěže, stal se vůbec nejmladším Čechem, který si v této přední evropské lize zahrál. Satoranského překonal o rok a čtvrt.
„Většina mladých hráčů vysedává dlouho na lavičce a já naskočil hned v prvním zápase, na který jsem byl nominován. Bylo to sice kvůli zranění spoluhráčů, což nikomu nepřeji, ale tuhle zkušenost už mi nikdo neodpáře a mohu na ní stavět,“ vrací se Krejčí k velké chvíli.
Byla to však zatím také poslední příležitost. Hlavním úkolem Zaragozy se stalo hájení pozice mezi elitou, klubové vedení změnilo trenéra a ten nový - Luis Guil - si nemohl dovolit riskovat s teenagerem.
Hořké Estonsko, sladký Izrael
Nedobré vzpomínky bude mít Krejčí na prázdninové mistrovství Evropy osmnáctiletých. Češi v Tallinnu v bojích o postup do divize A zklamali, ze srovnání se stejně starými Brity či Nizozemci odešli s hlavou sklopenou. Myšlenky na návrat mezi elitu rychle vyprchaly.
Český mládežnický reprezentant Vít Krejčí (23) v duelu s Nizozemskem.
Čahouna z jihu Čech tahle vzpomínka rmoutí. „Náš tým měl mnohem na víc,“ tvrdí s odstupem několika týdnů. „Nevyšel nám zápas s Nizozemskem, který jsme měli vyhrát a nevyhráli. Tam se všechno zlomilo,“ krčí rameny.
Reprezentační chuť by si Krejčí mohl spravit za rok, kdy si bude moci start na turnaji této věkové kategorie zopakovat. Cílem budou zas o něco lepší průměry než 12,3 bodu, 5,1 doskoku a tři asistence na utkání. Na 20 bodech plus šesti doskocích plus čtyřech asistencích z vyrovnaného zápasu s Maďarskem by se však už stavět dalo.
Ovšem náplast na bolístku z Estonska přišla mnohem dřív, v srpnu. Krejčí obdržel pozvánku na prestižní akci Basketball Without Borders, kterou každoročně pořádá NBA společně s mezinárodní federací FIBA.
Ron Adams je jedním z trenérských asistentů v Golden State Warriors, na akci Basketball Without Borders mu naslouchá i Vít Krejčí (zcela vpravo).
„Byla to pro mě obrovská zkušenost, asi největší basketbalový zážitek v životě. Byla tam spousta kvalitních hráčů z celého světa, skvělí trenéři, osobnosti. Hodně jsme toho odtrénovali a doufám, že mě to posune herně kupředu,“ vydechne Krejčí nadšeně.
Letos za český basketbal do izraelské Naharije vyrazily spolu s Krejčím hned dvě dívky - brněnská Kristýna Navrátilová a ostravská Natálie Miklíková. (Rozhovor s Navrátilovou čtete zde.)
Zatímco ony byly vůbec prvními zástupkyněmi českého ženského basketu v historii této akce a zažívaly něco zcela nového, Krejčí už má s takto prestižními setkáními zkušenosti. „Organizace byla lépe zvládnutá na loňském Jordan Brand Campu. Organizátoři pro nás tehdy v Záhřebu připravili mezi tréninky i výlety po okolí a exkurze, abychom trochu poznali prostředí. Ale co se týče basketbalu, spokojenější jsem byl letos v Izraeli. I když jsme trávili čas pouze v hale a na hotelu,“ porovnal.
A nás zajímá hlavně basketbalová stránka podniku. „Ukázalo se mi, že v mé hře pořád moc věcí chybí,“ uvědomuje si Krejčí. „Špičkoví trenéři a hráči vidí ještě lépe detaily, které vám ve hře schází, a umí je dobře pojmenovat. V mém případě šlo hlavně o práci nohou v obraně i v útoku. V obraně bych mohl být o hodně rychlejší a v útoku při střelbě nezastavuji správně se srovnanýma nohama. Jakmile mi to trenéři řekli, začal jsem si těch chyb sám všímat a pracuji na tom.“
A kdo z osobností na českého mladíka udělal největší dojem?
David Robinson. „Po zápase nejlepších hráčů kempu, kam jsem se dostal, jsem mohl krátce mluvit s tímto bývalým skvělým pivotem San Antonia. Hodně si ho vážím, takže když jsme mohli prohodit pár slov, byl to skvělý zážitek.“
Omri Casspi. „V současnosti nejlepší izraelský hráč, působí v Golden State Warriors. Byl tváří celého kempu.“
Dan Burke, asistent trenéra z Indiana Pacers. „S ním jsem trávil nejvíc času, mluvili jsme také o mé hře. Říkal mi, že se hodím pro NBA, že mám prý hodně americký styl.“
Chandler Parsons, hráč Memphis Grizzlies. „Působil jsem ve skupině pro křídla, kde mě trénoval. Dělali jsme cvičení, které používá v přípravě i on sám.“
Český talent Vít Krejčí ulovil na prestižní akci Basketball Without Borders fotku s Davidem Robinsonem.
Letošní Basketball Without Borders si ale nenechaly ujít ani manažerské osobnosti R. C. Buford ze San Antonia a Masai Ujiri z Toronta, dorazil i Anthony Parker, legenda Maccabi Tel Aviv, jež nyní zahájila funkcionářskou kariéru na farmě Orlanda. Hlavní trenérskou postavou byl Ron Adams, asistent v Golden State.
Každá minuta se počítá
S koncem září má Krejčí za sebou tréninky i jiné předsezonní povinnosti s prvním týmem Zaragozy. „Minulý rok jsem ještě vůbec nebyl zařazen do přípravy s dospělými, ale letos už jsem a musím si z toho vzít co nejvíc,“ zaúkoloval se.
„Máme úplně přestavěný tým a doufám, že se v něm prosadím,“ dodává. Rád by rozmnožil počet zápasů i minut ve své ligové statistice.
Mnohé může odkoukat od kapitána lotyšské reprezentace Janise Blumse či španělského rozehrávače Tomáse Bellase. V posledních dnech do kádru Zaragozy přibyl ještě Gary Neal - americký veterán s takřka 400 zápasy v NBA, jenž strávil tři sezony v San Antoniu.
Hlavní herní vytížení Víta Krejčího však kromě dorostu obstará „béčko“ nesoucí název Simply Olivar Zaragoza. „I nižší soutěž EBA je výborná zkušenost,“ upozorňuje český talent. „Působí tu spousta mladých nadějných borců a proti nim stojí zkušení, kteří dlouho hráli v nejvyšší lize a třeba i v reprezentaci.“
A kde se vidí Krejčí za rok? „Je možnost, že mě Zaragoza pošle na zkušenou někam po Evropě - hlavně pokud uvidí, že bych nedostal dost minut v áčku. Mám v Zaragoze smlouvu ještě na tři sezony, takže se nikam jinam nechystám.“
Ale taky může být všechno jinak. „Vím, že mě sledují i z Realu Madrid. Ale tam jsou hráči na ještě jiné úrovni,“ říká Krejčí - patrně v narážce na Luku Dončiče, jenž je sice jen o rok a půl starší než nadějný Čech, ovšem letos zazářil v Eurolize a také na mistrovství Evropy.
Ale Dončič je jen jeden, takový start kariéry se nevidí často. Krejčího krůčky jsou menší, avšak zatím mířily tím správným směrem.
