Teprve osmnáctiletý junák s hubenější figurou a zřetelným nadšením naskočil za Česko v duelu kvalifikace o mistrovství světa v Číně proti Bosně a Hercegovině již v úvodní čtvrtině. Domácí s jistotou postupu vyhráli 69:64 a nejmladší člen soupisky přispěl jedním doskokem a jednou asistencí, odehrál čas 4:57.
O čísla v zápisu však tolik nešlo. Pokud vše klapne, měl to být hlavně další milník; mezistanice potřebná k tomu, aby Krejčí mohl dojít nejvýš, kam to v jeho sportu jde.
Talent je velký. A cesta dlouhá
Z pozice rozehrávače diriguje hru. Vytáhl se na dva metry, odešel se zlepšovat do Španělska a říká: „NBA je cíl.“
Tolik shodných bodů ve sportovním životopisu, až to bije do očí - vše platí jak na Tomáše Satoranského, aktuálně jediného Čecha mezi zámořskými hvězdami, tak právě na Krejčího.
Ve 14 letech vyrazil z Písku do Zaragozy, raději ještě s maminkou: „Hrozně mi pomohla, jsem jí vděčný. Stejně tak trenérům a všem dalším.“
V 16 letech a osmi měsících dokonce naskočil do španělské nejvyšší soutěže, jedné z nejlepších lig Evropy - Satoranský totéž zvládl o 15 měsíců později. Do toho sympatický reprezentační debut, to přece musí směřovat až do... Stop!
„Vnímám ho jako jeden z největších českých talentů současnosti. Předpoklady má obrovské: fyzické dispozice, výbušnost, přehled, střelba,“ říká Jiří Zídek. „Jenže cesta je neskutečně dlouhá.“
Právě on si jako první našinec vyzkoušel NBA; tehdy navíc v magických 90. letech, kdy v ní působily hvězdy prvního a jediného Dream Teamu.
Přidali se už jen další tři Češi - Jiří Welsch, Jan Veselý a Satoranský. Z kratičkého seznamu vyplývá, co je to za šichtu. Procpat se sítem globálních uchazečů patří mezi jedny z nejvyšších ambicí, jaké lze ve sportu mít.
„I na největší talent mohou přijít zranění nebo i vyhoření. Je před ním velká dřina, aspoň tři až čtyři roky tvrdé práce,“ soudí Zídek.
Vít KrejčíČísla a zajímavosti
|
Nejlepší basketbalová liga se nepodobá současné NHL; heslo „mládí vpřed“ v ní není vzývanou mantrou jako v hokeji, kde čerstvě odrostlí teenageři dělají kapitány. Málokdo je připraven na mediální tlak, cestování, velké peníze. Stejně těžké je být dost zdatný fyzicky, i Krejčí potřebuje výrazně zesílit.
Také Satoranský se dočkal až jako zkušený hráč - do kádru Washington Wizards nastoupil krátce před 25. narozeninami.
Srovnání s ním se bude Krejčí vyhýbat jen těžko a to, že se jejich jména zmiňují společně, mladík ze Zaragozy před duelem s Bosnou označil za poklonu. Už předloni zároveň vyspěle líčil: „Je to pro mě velká čest být porovnáván s hráčem, který je navíc mým vzorem. Na druhou stranu já nechci být Satoranský, chci být Krejčí.“
Seznam Satoranského kroků
Podobné nálepky často váží mnohem víc než naskrz propocený dres, jenže Satoranského cesta je skutečná hodná následování. Třeba ona španělská ligová premiéra trvala u Krejčího 14 sekund a na další čekal dvě sezony, do tohoto února. Ještě rychleji než on to zvládl Radovan Kouřil, nyní rozehrávač ligové Opavy...
„Tomáš to měl fantasticky rozfázované,“ říká Zídek. „Udělal šest kroků. Nejdřív dorost USK Praha, pak áčko. Béčko Sevilly, áčko Sevilly, Barcelona - a pak Washington. A přišel krok sedmý, kdy se z hráče NBA proměnil v hráče užší rotace.“
Nástrah je spousta. Jistoty žádné.
Česko - Bosna a HercegovinaZpravodajství |
„Často hraje roli být ve správný čas na správném místě,“ souhlasí Zídek; i Krejčí dostal šanci proto, že kvalifikace se hraje bez zástupců NBA a evropská rozehrávačská jednička Šiřina je zraněný. Ale stejně tak souhlasí se rčením, že kdo je připraven, není překvapen. „A za tím je extrémně tvrdá práce. V dnešní době bych já bez dřiny na nejvyšší úrovni měl šanci ne 0,1 procenta, ale rovnou nulu,“ soudí Zídek.
Čahoun ze slavného basketbalového rodu odehrál v NBA 135 zápasů. Veselý jich stihl 162, Welsch 247, Satoranský by měl přidat hodně dalších k současným 186. A Krejčí? Až budoucnost ukáže, ale pardubická premiéra by mu měla jen pomoci.
