Nezkoumá trať do detailu jako profesionální nevidomí závodníci. "Na to nemám čas. A můj poslední úsek štafety je po rovině. Je to skoro ta nejlepší část pro člověka se zrakovou vadou," říká Jan Říha.
Na trať se vydá jako vyslanec organizace Světlo pro svět, jež se zabývá léčbou a prevencí slepoty v Etiopii. Sám vnímá jen rozdíl mezi jasným světlem a tmou.
S vadou zraku se narodil, přesto vždycky sportoval. Lyžoval, plaval, věnoval se atletice. Jednoho dne okusil umělou lezeckou stěnu. A pak opravdovou skálu. Lezení si zamiloval.
"Běhám, abych měl fyzičku do hor," říká dvaatřicetiletý Říha. "Zlézat hory je super, člověk překonává sám sebe. Dokazuje to, že nemusí být jen někde ve městě s kamarády. Může žít jako ti, kteří žádný hendikep nemají."
Zdolal kilometr vysokou a proslulou stěnu El Capitan v Kalifornii. Loni vystoupil na kavkazský Elbrus.
Touží v rámci projektu Schody do nebe zdolat nejvyšší hory všech kontinentů. A tak v únoru stanul i na Uhuru Peak, vrcholu afrického pohoří Kilimandžáro ve výšce téměř 5 900 metrů.
"Výšlap byl náročný. Je to trochu trek. Ovšem pro člověka, který nevidí na cestu a jde přitom mezi kamennou sutí, je to dost velký problém," popisuje Říha.
Dobrá věc
|
Zatímco na běžecké trati je s vodičem spojen šňůrou, v horách spoléhá na slova svých kamarádů. Na Kilimandžáro vyrazil se dvěma navigátory, vyčerpávající štreka to byla pro všechny. Jeho průvodci se totiž musejí soustředit na cestu pro sebe i pro něj. A Říha zase musí pečlivě naslouchat a pak podle jejich návodu opatrně našlapovat.
"Jdou přede mnou, navigují: vpravo kámen. Aby nemuseli říkat všechny kameny, teleskopickými hůlkami je oklepávali. Vždyť by se umluvili," líčí Říha s úsměvem. Sám si pak s pomocí hůlek hledal cestu. Ovšem největší překážky samozřejmě nezůstaly bez slovního varování.
Výšlap na africkou horu trval výpravě kolem čtyř dnů. Při závěrečné cestě na vrchol museli být řádně nabalení. "Foukal hodně studený vítr, byla zima asi minus 25 stupňů. Horští vůdci říkali, že to byl jeden z nejstudenějších dnů, i když sníh na cestě nebyl," líčí Říha. Na vrcholku pak zažil předěl světla a tmy, východ slunce.
Jeho příštím cílem je americká Aconcagua, jež dosahuje už téměř sedmi tisíc metrů. Ovšem posedlostí svým projektem Říha netrpí. Možná zdolá jednu další horu z oněch sedmi, možná žádnou, možná všechny. Na Mt. Everest se za každou cenu nežene.
"Když tam dojdu, tak tam dojdu. A když to skončí, skončí to. Budu to brát tak, že jsem dál jít neměl. Fyzičku člověk ovlivní, ale výšku ne. Každý máme nějakou, kterou můžeme zvládnout."
Při Pražském mezinárodním maratonu můžete podpořit několik charitativních organizací. A to buď finančně nebo tím, že budete závodit a stanete se jejich vyslancem. Takto třeba vybírají peníze běžci pro Paraple na stavbu nového domu pro vozíčkáře. Na problém cystické fibrózy chtějí upozornit Běžci pro slané děti. Reprezentovat je bude například bývalá atletka Eva Šebrlová, manželka světového rekordmana v desetiboji. Světlo pro svět se zabývá léčbou a prevencí slepoty v Etiopii. Podpořit můžete například i výcvik vodících psů či paraguayské Indiány. Rodinný minimaraton je pak věnován České transplantační nadaci. Bližší informace na www.praguemarathon.com.
Komu také můžete pomoci v praze