Rytychovu parádu, kterou vyšperkoval říjnový zápas finské ligy své Josby proti týmu Loviisa, ještě moc florbalových fanoušků nevidělo.
O to víc je na ni třiadvacetiletý gólman pyšný. A v momentě, kdy se ho na ni zeptáte, nadšeně se rozzáří. Závěr zápasu si pořád živě vybavuje. "Vedli jsme 3:2, chyběla minuta do konce a oni stáhli brankáře," popisuje.
Chytil soupeřovu střelu, ale protože neviděl žádného volného spoluhráče, hodil míček nazdařbůh doprostřed hřiště. Balonek proskákal mezi protivníky, od nichž se jen lehce odrazil. A - ano, zamířil do opuštěné klece. Nešťastná teč soupeřova hráče byla klíčová, bez ní by branka neplatila.
"Chtěli to doběhnout, ale už to nestihli. Ale byla to náhoda," culil se Rytych. Sám byl v takové euforii, že si ani nestihl schovat míček na památku. "Bohužel. Odběhl jsem se radovat do rohu a už jsem ho neviděl."
Ve finské lize má už tři body za gól a dvě asistence. Spoluhráči z národního výběru si ho proto dobírali. "Říkali, že jsem scorer, že mám víc bodů než někteří kluci z týmu."
Před ním stejný kousek dokázal jediný gólman. "Byl to Jarmo Ihme minulou sezonu. Shodou okolností můj kolega z týmu SPV, kde jsem chytal. Já jsem tak druhým," řekl pyšně.
Ve Finsku Rytych působí druhou sezonu. Na šampionátu v Helsinkách se tak může cítit jako doma a spoluhráčům by mohl dělat průvodce. Ale zajímavou práci rád přenechal.
"Máme průvodkyni. Rodilou Finku Kaisu, která se za tři měsíce studia v Praze naučila skvěle česky," usmál se. Sám by si stejně na překlady z finštiny netroufl. "Umím spíš základ, rozhovory ve finštině ještě nedávám. Ale když někdo mluví, tak rozumím."
