Our Time Is Coming...
Náš čas přichází, to je motto programu, který odstartoval jenom před pár měsíci. Už letos se ale mladíci z Future Stars ukazují přinejmenším nadějně.
Ti nejstarší z nich, sedmnáctiletí, v Česku vévodí ve své věkové kategorii. Zatím jsou neporaženi. A slaví také mezinárodní úspěch - i když jen diplomatický. Zahrají si v Eurolize hráčů do osmnácti let. Nač opravdu mají, to předvedou v únoru na turnaji v Londýně.
Jenže o výsledek zase tolik nepůjde. Slovo současnost mají v pražské hale Folimanka málem za sprosté. V kurzu je tu zkrátka budoucnost. "Cílem je připravit mladé naděje, aby byly úspěšné nejenom v českém, ale možná i evropském basketbalu," říká trenér Petr Jachan.
A ještě jednou ten samý muž: "Při výběru hráčů dlouhodobě sledujeme mládežnické kategorie, tedy hráče do 14 let. Hráče s velkým potenciálem, nikoli s aktuální výkonností, pak oslovujeme a dáváme jim příležitost zapojit se do programu, který začíná od 15 let."
Výher se ale mladí Češi taky neštítí. "Když jsme se dostali do Euroligy, měli jsme ohromnou odezvu. Nevěřil byste, kolik klubů má najednou zájem o přípravný zápas," prozrazuje Jachan. "Doufám, že přivítáme i nějaké silné týmy. I když my jsme v poloze, že spíš jezdíme ven. Mnozí sem přijedou i s vidinou, že stráví dva dny v Praze."
Na začátku listopadu přivábilo kouzlo české metropole juniory ze srbského Kruševacu. "Oni by pro nás ale neměli být tím pravým soupeřem, míříme výš," utrousí před utkáním trenér Jachan. A jeho slova se na palubovce potvrdí. Hosté nedokáží konkurovat urostlým Čechům - doplněných o Jaroslava Morávka ze Slovenska - a prohrávají vysoko 73:116.
Hlavně proti hře domácího Goliáše, 215centimetrového Ondřeje Balvína, nemůže srbský tým najít protizbraň. "I při té výšce není ortodoxním podkošovým hráčem, umí to i zvenku," vypočítává přednosti sedmáctiletého pivota trenér Jachan. Už teď kolem mladičkého talentu krouží zájemci ze Španělska i Srbska.
Sám Balvín si jako svůj příští krok předsevzal povýšení do áčka USK Praha, v "mattonce" se už jednou objevil. "A byly to hrozně velké nervy," přiznává se širokým úsměvem. Je ale také poznat, že o zahraničním přestupu už párkrát přemýšlel. "Ono je lepší spíš začít v klubu, který se specializuje na mladší hráče. Třeba jako je Sevilla," zamyslí se.
Není lepšího důkazu, že příklad Tomáše Satoranského je pro tyhle kluky, vlastně jeho vrstevníky, velkou vzpruhou. Čerstvě osmnáctiletý Čech před sezonou zamířil do Španělska a už si zahrál i v tamní nejvyšší soutěži. "Je to ohromná motivace. Hráči teď vědí, že to jde. Že se i od nás mohou dostat do špičkových klubů," přitakává Jachan.
Čtyři crossovery a pak jump
V pondělí večer působí Folimanka spíš dojmem zakletého zámku, než jako supermoderní tréninkové centrum. Nad hlavami návštěvníků se ozývá skřípění. Trenéři Lubor Blažek a Ivan Beneš na hřišti chystají své svěřenkyně k euroligovému souboji s Gorzówem.
Do haly se postupně trousí vytáhlé postavy. Za pár minut se ve vestibulu rozsvítí světla a jedenáctka talentovaných basketbalistů se usídlí v prosklené posilovně. Dohromady čítá elitní skupina něco málo přes dvacet jmen, takřka bez výjimky se jedná o mládežnické reprezentanty.
Startuje večerní tréninkový program kluků z Future Stars. "Trénink je kontinuální. Trvá 24 hodin denně. Ti hráči mají program každý den. Ve většině případů ve dvou fázích, tedy před školou a pak večer. Kromě basketbalového tréninku je to hlavně fyzický trénink, tedy příprava na budoucí zátěž. Třetí důležitou složkou je regenerace."
Ještě předtím se ale jdou mladí basketbalisté rozběhat. "Jsou to tu improvizované podmínky. V sedmdesátých letech se s něčím jako posilovna opravdu nepočítalo," pokrčí rameny Jachan. K takovému INSEPu, francouzskému vzoru všech basketbalových programů, to má ještě daleko.
Po hodince s činkami míří kluci na hřiště, které s koncem tréninku ženského áčka na pár minut osiřelo. Dneska se bude pokračovat už bez Ondry Balvína. "Byl jsem u fyzioterapeuta, ten mi říkal, že dneska už nemám zatěžovat koleno. Ale jinak trénuju skoro furt, takže o jeden trénink míň, nebo víc, to já už neřeším," vysvětluje.
Zato se na palubovce objevuje čtveřice mužů v jednotných, oranžových barvách. Jedním z nich je trenér týmu Petr Jachan. Spolu s ním přichází Michal Ježdík, bývalý reprezentační trenér se zkušeností z Nymburka anebo Prostějova. Třetím je Tomáš Grepl, nedávno hráč Pardubic, dnes hlavní trenér projektu A čtvrtým mužem v oranžové je Or Shvartz, izraelský kondiční kouč.
Dvaatřicetiletý muž toho už stihl docela hodně. Pracoval pro velkoklub Maccabi Tel Aviv, zkušenosti má i z izraelské reprezentace do 21 let. Do Česka ho letos přivábil jeho krajan Muli Katzurin, jenž trénuje profesionály z Nymburka. Na Prahu Shvartz míří vždy v pondělí a v pátek.
"Pan Shvartz k nám přinesl spoustu zajímavých novinek. My jsme už hodně cviků dělali dřív, ale on je spojil s basketbalem. To jsme dřív nedělali. Je to dobrý, že se takhle připravujeme. Jiný český týmy s kondičním trenérem nepracují. Aspoň já o tom nevím," prozrazuje Balvín.
Následující minuty Ondrova slova potvrzují. Mladíky teď čeká hodně běhání a driblování. Každou chvíli následuje nový pokyn, věta: "Nejdřív čtyři crossovery a pak následuje střela z jumpu." je mezi nimi jedna ze srozumitelnějších. Ale mezinárodním basketbalovým jazykem je angličtina, takže kluci z Future Stars nemají s pochopením úkolů potíže.
Angličtině se věnují ve škole, když zrovna netrénují anebo neregenerují. "Většina kluků chodí do sportovní třídy na gymnáziu v Přípotoční, spolupracujeme i Obchodní akademií Svatoslavova," popisuje Jachan. Třeba se jim jazyková výbava bude hodit v basketbalové kariéře...
