Porazili všechny včetně multimilionářů z Olympiakosu Pireus. Pak zvedli nad hlavu blýskavý pohár pro vládce Evropy a...
"Nejdřív jsme slavili v hale, v šatně a pak v autobusu. Pak jsme se na hotelu převlékli do civilu a jeli do jiného hotelu za našimi blízkými," popisuje euforické chvíle Luboš Bartoň. "Tam oslavy pokračovaly až někdy do tří do rána a následovala ještě cesta do klubu. V pět už jsme byli všichni unavení."
"Měl jsem dost smůly"
Třicetiletý reprezentant neměl s únavou tak velký problém – bohužel. Bartoň v semifinále s CSKA (64:54) ani ve finále proti Olympiakosu (86:68) nehrál jedinou minutu.
"Je to hodně těžké," přiznává dvoumetrové křídlo, které se do sestavy Barcelony vrátilo po komplikovaném zranění achilovky.
"Jenže jsem měl dost smůly v tom, že se mi přihodilo další zranění lýtka, které zbrzdilo můj návrat. Odehrál jsem jenom pět zápasů a bylo jasné, že je to málo na to, aby se mnou trenér počítal do sestavy."
Bartoň tak pařížskému Final Four přihlížel v roli třináctého hráče, přičemž na soupisku se vejde o jednoho muže méně. "Během celé přípravy jsem trénoval s týmem jako každý jiný, učil se všechny signály, prostě jsem byl připravený nastoupit. O to těžší je potom nehrát," lituje Bartoň.
Vitrína pro trofeje je plná
Útěchou je klubový triumf. Bartoň dostal jako každý z vítězů menší kopii poháru – "která ale není vůbec malá" – a doplnil tím svou sbírku úspěchů na pohárové scéně.
"V roce 2006 jsem vyhrál s Joventutem FIBA Cup, v 2008 i ULEB Cup. Tahle Euroliga mi vyplní poslední místo ve vitríně," říká s úsměvem. "Víc vyhrát nejde. Jsme nejlepším týmem v Evropě."
A Barceloně takové označení náleží právem. Má v týmu geniálního mladíka Rickyho Rubia, Juana Carlose Navarra, nejužitečnějšího hráče Final Four, olympijské medailisty, Američany, další cizince...
Nikdo z nich v Bartoňových očích není sám o sobě klíčem k úspěchu. "I když máme plno individualit, celý rok hrajeme jako tým, v obraně i útoku. Obrana je naše nejsilnější stránka, proto jsme šampiony," říká.
Lepší než fotbalové hvězdy
Pokud se vám při pohledu na vínovo-modré dresy Barcelony vybaví fotbal, nemáte před očima nejúspěšnější část klubu – Messi a spol. skončili v Lize mistrů pod vrcholem v semifinále, zato basketbalisté nemají v Evropě přemožitele.
Že by fotbalové hvězdy záviděly? Kdepak! Bojan Krkič, Carlos Puyol a další svým kolegům fandili přímo v Paříži. "Přiletěli s prezidentem Laportou a přišli až po poločase: byla to extra injekce pro naše fanoušky, kteří byli v tomto momentě příliš tiší," popisuje Bartoň.
Fotbalisté Barcelony v rolích fanoušků. Zleva Sergio Busquets, Gerard Piqué, Bojan Krkic a Carles Puyol.
Kapitán fotbalové Barcelony Carles Puyol gratuluje k euroligovému triumfu basketbalistovi Bonifaci N´Dongovi.
Barcelona, gigant ve fotbale, basketbale a třeba i házené, prostě drží při sobě. "Xavi, Piqué, Bojan a Puyol chodí na naše zápasy pravidelně, párkrát byli i Messi, Henry a další. Já se osobně znám asi s polovinou týmu, často chodíme na oběd do stejné restaurace," líčí český muž v FC Barcelona.
Ten letos dobyl cennější trofej než celosvětově zbožňované hvězdy trávníků.
