25. květen 2019. Italské Giro, 14. etapa, peloton v Alpách.
Dva největší kandidáti titulu Primož Roglič a Vincenzo Nibali ukončují před startem etapy svoji předchozí slovní válku a uzavírají dočasné verbální příměří.
Pod majestátními kulisami Mont Blanku potom ujíždějí do Courmayeru v čelní skupině, kde výraz v jejich obličejích bedlivě studuje i Richard Carapaz, v tu chvíli druhý muž v hierarchii Movistaru za Mikelem Landou.
Při stoupání do průsmyku San Carlo si Ekvádorec pomyslí: Ti dva se pořád jen navzájem hlídají, tak na ně něco vyzkouším.
Dva kilometry pod vrcholem hraje ve stylu „all in“. Mocně akceleruje, ujede, otevře za sebou díru a šlape a šlape.
Nibali a Roglič se ohlížejí jeden po druhém: Kdo se teď ujme tempa ve skupině? Ty? Já? A proč já? Tak nepojedeme? Necháme ho?
Carapaz vyletí na vrchol a sjíždí odtud do cíle v Courmayeru. Jeho náskok rychle narůstá: 40 sekund, 50 sekund, minuta, půldruhé minuty. Jede si nejen pro etapu a časový bonus, ale též pro maglia rosa.
A má ho!
DEN, KTERÝ ZMĚNIL LOŇSKÉ GIRO. Richard Carapaz ještě v dresu Movistaru se raduje z etapového vítězství v Courmayeru.
Nibali za cílem pronese o Rogličovi: „Těžko říci, proč ho nestíhal, možná pořád nechce maglia rosa.“ Slovinec prohlásí: „Jsem spokojený s pozicí, kterou mám.“
Parádní bitva favoritů. Roglič se zbavil Carapaze, ten ale uhájil červenou |
Carapaz se mezitím jako první Ekvádorec v historii navléká na Giru do růžového trikotu a vykládá, že cyklistou se stal až v patnácti letech. „Giro jsem poprvé viděl na mobilu, když jsem si pustil staré video s Pantanim,“ popisuje a přidá, jak vyrůstal stejně jako Nairo Quintana vysoko v Andách, přesněji v nadmořské výšce 2 800 metrů.
„Největší favorité Gira jsou pořád Roglič a Nibali,“ ujišťuje tehdy ve stínu Mont Blanku, zároveň však své protivníky varuje: „Profily dalších horských etap nám vyhovují. Věřím, že je lehčí hlídat růžový dres, než se ho snažit získat. Uděláme, co budeme moci, abychom ho uhájili až do Verony.“
O osm dní později je Richard Carapaz na veronském amfiteátru dekorován překvapivým šampionem Gira, o 1:05 minuty před Vincenzem Nibalim. Primož Roglič, zcela vyčerpaný fyzicky i psychicky, končí třetí.
#Giro ¡EL PODIO DEL GIRO! ¡CARAPAZ, CAMPEÓN!
1. Richard Carapaz (MOV)
2. Vincenzo Nibali (TBM)
3. Primoz Roglic (TJV)
#Giro102 #GiroxESPN https://t.co/LI3Nn6vuYI
Mnohé se od té doby změnilo.
Roglič je šampionem loňské Vuelty a málem byl i šampionem letošní Tour. Jeho tým Jumbo-Visma se stal nejmocnější silou v pelotonu.
Carapaz přestoupil za 1,5 milionu eur ročně z Movistaru do Ineosu, měl obhajovat titul na Giru, jenže na poslední chvíli jej stáhli coby Bernalova pomocníka na Tour, na jejíž start však nebyl fyzicky ideálně připraven.
Na Vueltu je.
Stejně jako Roglič, který ho už ani v nejmenším případě nepodcení.
Opět jednou stojí proti sobě. Carapaz předvádí ve Španělsku stabilní špičkové výkony. Roglič a celé Jumbo jsou stejně jako na Tour silní, ale mají už na kontě i zpackanou nedělní etapu na Formigal. „Ovšem ta byla v našem podání jen jakousi anomálií,“ ujišťuje Sepp Kuss.
ČERVENÝ MUŽ. Richard Carapaz během osmé etapy Vuelty.
Carapaz prozatím obléká červený dres prvního muže závodu a Roglič ten zelený pro lídra bodovací soutěže.
V těchto barvách se ve středečním odpoledni drápou na Alto del Moncalvillo.
Už je to taková tradice Vuelty a jejího ředitele Javiera Guilléna. Každý rok představíme světu nějakou novou horu, nové stoupání. Až se zdá, že si je Španělé snad uměle vyrábějí.
Letos je tedy na řadě kantábrijské Alto del Moncalvillo.
„Neznal jsem to stoupání,“ řekne po etapě Roglič. „Jen jsem si prohlédl v knize jeho profil a viděl jsem, že to bude těžký kopec. Ale byla to i dobrá příležitost - a po takové musíte jít, pokud chcete vyhrát. Řídil jsem se pocitem.“
Osmikilometrové Moncalvillo se sklonem 9,2 procenta rozhodně nezklame. Maximální sklon 15 procent sice má na papíru svědčit především ultralehkým vrchařům, ale realita bude poněkud jiná.
Kopec servíruje doslova vlnu útoků největších hvězd. Začne s nimi evergreen Alejandro Valverde (zpacifikován, načež ztrácí kontakt), pokračuje Hugh Carthy (dostižen s velkým přispěním Carapaze). Pak se ze sedla zvedá Sepp Kuss (předehra pro Rogliče) a vzápětí útočí sám Carapaz. Roglič si ho dojíždí.
Zbývá půldruhého kilometru. Je jich pospolu pět. Dobře, tak znovu. Atakuje bleděmodrý muž z pozadí Alexandr Vlasov z Astany (snaha dobrá, ale ještě má čas).
Roglič za ním vystřelí, proletí kolem mladého Rusa, a jede sám.
„Úchvatná akcelerace na 80 metrech a osmiprocentním sklonu, jsem naprosto ohromený,“ rozplývá se Jacky Durand, expert a komentátor Eurosportu.
Ano, tohle je klasická Vuelta. Útočná, podmanivá, strhující.
Ale stále ještě to není konec. Carapaz svého protivníka dojíždí. Pak 800 metrů před cílem sám atakuje. Moc brzy! Roglič okamžitě odpovídá a uniká mu. Ekvádorský cyklista ho stahuje, chvíli se k němu přibližuje, jenže potom už nemá kde brát.
„Už byl na mě moc silný. Tak jsem se snažil uhájit, co se dalo,“ přizná.
Ze svých 30 sekund náskoku v celkovém pořadí jich Carapaz uhájí 13.
„Vždycky rád vyhrávám,“ říká Roglič. „Objevila se šance, tak jsem se jí chopil. A byl jsem šťastný, že jsem měl na vítězství dobré nohy.“
#LaVuelta20
A big hug for Sepp https://t.co/etnru4b1fB
Jeho sok uznale pronáší: „Bylo to dneska vzrušující. Bitva muže proti muži s Rogličem. Prohrál jsem ji, ale závod bude ještě dlouhý. Tenhle krásný duel mě motivoval do dalších etap. Protože je jasné, že celá tahle Vuelta bude vzrušující. Hlavně pro fanoušky, ale i pro nás.“
Sportovní ředitelé Ineosu hned ujišťují, že lídr jejich týmu by měl být silnější na delších stoupáních a ve vyšších nadmořských výškách než bylo středečních 1489 metrů.
Po dvou dnech pro sprintery a klasikáře přijde v sobotu na řadu v podstatě čtyřiadvacetikilometrový výšlap na La Farapponu a v neděli pak legendární Angliru, dle mnohých nejtěžší ze všech stoupání na závodech Grand Tour.
Jenže po dni volna pak bude ve 13. etapě na programu 34kilometrová časovka na Ézaro, a ta má být pro změnu vodou na Rogličův mlýn.
Rozhodně se máme na co těšit. „Bude to jako obvykle nesmírně tvrdá a poněkud bláznivá Vuelta,“ říká Rogličův pomocník George Bennett.
Oba superfavorité jsou při chuti. A oba jsou po včerejšku i o jednoho pomocníka slabší. Roglič přišel o Toma Dumoulina, jehož tělo si připadalo jako velmi silně vymačkaný citron, zatímco Carapaz nemá k ruce Michala Golaše.
FOTO DEL DÍA | PIC OF THE DAY
Powered by @fenieenergia
#LaVuelta20
@charlylopezph https://t.co/Ss5Ldx4382
A konkurenti? Dan Martin z týmu Israel Start-up Nation stále ztrácí jen 28 sekund a Hugh Carthy z Education First 44 sekund.
Hůř už je na tom největší domácí naděje Enric Mas z Movistaru s odstupem 1:54 minuty.
Přitom Movistar ve středu tak usilovně tahal tempo.
„Tým si dnes zaslouží za svoji práci deset bodů z deseti,“ ocenil kolegy Mas. „Bohužel, já nebyl tak dobrý, jak jsem doufal, a nedokázal jsem se udržet s nejlepšími.“
Alberto Contador do mikrofonu Eurosportu vybízí: „Movistar musí víc přemýšlet o své strategii.“ Což je věta, kterou slýcháme v podstatě každoročně, na téměř každé Grand Tour.
Giro 2019 bylo výjimkou.
Tam taktika Movistaru v souboji Carapaze s Rogličem a Nibalim zafungovala.
Slovinskému lídru stáje Jumbo po středeční výhře na Moncalvillu připomenou i onen sedmnáct měsíců starý den pod Mont Blankem.
„Tehdy jsem neměl dost dobré nohy. A Carapaz byl silný,“ odvětí.
„Dnes jsem byl silnější já.“
