Veteráni? To je liga výjimečných

Praha - Hokejový brankář Dominik Hašek podepsal ve 42 letech tento měsíc novou smlouvu v NHL. O tři roky mladší kajakářka Štěpánka Hilgertová vybojovala letos v létě evropský bronz a vyhrála závod Světového poháru. Čtyřicátníci válí ve vrcholovém sportu, jako by pro ně neplatila obecná pravidla stárnutí. Udivují výkony a neobyčejnou vůlí, zdá se, že neztrácejí energii.

Dokážou porážet soupeře o víc než generaci mladší.

A jsou tu i starší. Sprinterka Merlene Otteyová neopouští atletické ovály ani v 47 letech. Ještě o rok starší francouzská cyklistka Jeannie Longová se chystá na olympiádu do Pekingu a hokejový veterán Chris Chelios se v 45 rozhodl pokračovat v NHL přinejmenším další sezonu.

V čem tkví tajemství jejich jedinečnosti? A kde berou motivaci? 

Více o sebe pečovat, zní heslo

"Sport na nejvyšší úrovni je v zásadě o tom, co člověk vydrží. Můžete mít talentu, kolik chcete, ale pokud budete fyzicky křehčí, z dlouhodobého hlediska nemáte šanci," tvrdí sportovní lékař Josef Maurer.

Jistě, zdraví je jedním ze zásadních předpokladů úspěchu. Vážnější zranění, které přeruší kariéru sportovce na delší dobu, je navíc mnohem zásadnější pro pětatřicátníka než pro kolegu o 10 let mladšího. I proto veteráni potřebují kvalitnější regeneraci a péči o vlastní tělo.

"Nezničitelné" legendy sportu

Gordie Howe, hokejista
Za Detroit RedWings hrál v NHL čtvrt století. S kariérou, během níž klubu pomohl ke čtyřem vítězstvím ve Stanley Cupu, se definitivně rozloučil až v roce 1980 ve věku 52 let. V historické tabulce střelců má na kontě 801 gólů. Lepší je pouze Wayne Gretzky.

Stanley Matthews, fotbalista
Bývalý hráč Stoke City a poté Blackpoolu vydržel v profesionálním fotbalu až do padesátky. S anglickou reprezentací se rozloučil ve věku 41 let veWembley v zápase s Brazílií. Za svůj přínos sportu byl Matthews jako první fotbalista v historii povýšen na rytíře. Zemřel v roce 2000 ve věku 85 let.

Martina Navrátilová, tenistka
Česká rodačka s americkým pasem, devítinásobná wimbledonská šampionka ve dvouhře a majitelka 59 grandslamových titulů. V posledních letech sklízela úspěchy hlavně ve čtyřhře. Kariéru definitivně ukončila loni na podzim na grandslamovém US Open, měsíc před svými padesátinami.

George Foreman, boxer
Olympijský vítěz z Mexika se poprvé rozloučil v roce 1977 a působil jako kněz v Houstonu. Po deseti letech se do ringu vrátil a v roce 1994 šokoval svět vítězstvím nad dalším americkým boxerem Michaelem Moorerem, po němž se stal nejstarším šampionem v těžké váze. Bylo mu pětačtyřicet let.

Kareem Abdul-Jabbar, basketbalista
Historicky nejlepší střelec zámořské NBA (v součtu se zápasy play-off nastřílel celkem 44 149 bodů) získal šest titulů, z toho pět v dresu Los Angeles Lakers. Kariéru, během níž si vydělal přes 20 milionů dolarů, završil v roce 1989 ve věku 42 let. O šest let později byl uveden do Síně slávy.

Jak se na zdraví podepisuje vrcholový sport

Rameno
Kdo tím trpí: zejména volejbalisté, tenisté, atleti-vrhači a plavci
Důvody: při servisu, smečích a při odhodu náčiní dochází k velkým střižným silám. Při špatné koordinaci může v jejich důsledku dojít až ke zlomenině pažní kosti.
 
Páteř
Kdo tím trpí: basketbalisté, tenisté, golfisté, veslaři, závodníci v motoristickém sportu (přetížení v oblasti krční páteře)
Důvody: K problémům dochází kvůli jednostrannému přetížení těla.

Kyčle
Kdo tím trpí: volejbalisté, basketbalisté, fotbalisté
Důvody: Problémy způsobuje nadměrné zatížení dolních končetin, především opakované dopady.   

Třísla
Kdo tím trpí: fotbalisté, krasobruslaři, hokejisté (zejména brankáři)
Důvody: Potíže vyvolává atypický hyperabdukční pohyb (vychýlení končetiny do maximální polohy), např. při rozklecích, skluzech nebo prudkých nákopech míče. Trpí i jezdci na koních, kteří silně svírají hřbetu zvířete stehny.

Koleno
Kdo tím trpí: převážná většina sportovců
Důvody: Nejsložitější kloub v těle. Rotace (házenkáři), odrazové síly do úponů (dálkaři, výškaři), opotřebování chrupavek (veslaři), tlak čéšky proti stehenní kosti (vzpěrači)  

Kotník
Kdo tím trpí: volejbalisté, basketbalisté, atleti 
Důvody: Při výskocích a dopadech dochází k častému podvrtnutí hlezenního kloubu.

Zápěstí
Kdo tím trpí: vodáci 
Důvody: K zánětu šlach dochází z důvodu přetížení oblasti, navíc ve vlhkém a chladném prostředí.

"Když jsem se na začátku devadesátých let vydal na zahraniční angažmá, hodně jsem tam hlavně od Američanů odkoukal posilování a strečink. Začal jsem o sebe víc dbát, dodržovat životosprávu. Díky tomu jsem si prodloužil kariéru," říká basketbalista Jiří Okáč.

Někdejší reprezentační pivot ukončil kariéru (prý už definitivně) letos v únoru. Ve 43 letech ještě dokázal odehrát sezonu v Burgosu ve druhé španělské lize.

Hlavní zbraň: zkušenost

Sportovci ve vyšším věku již neohromují tréninkovými objemy. Z fyziologického hlediska se totiž po třicítce pomalu ztrácí výbušná rychlost, snižuje se schopnost reakce. Neocenitelným potenciálem starších však zůstávají dovednosti, taktické schopnosti, zkušenosti, herní přehled.

"Vidíte, na medaile se dá jezdit od dvaceti do čtyřiceti," okomentovala minulý měsíc kajakářka Štěpánka Hilgertová, dvojnásobná olympijská šampionka, zisk bronzu na evropském šampionátu ve vodním slalomu v Liptovském Mikuláši.

Právě vybroušená technika a zkušenosti jsou jejími hlavními zbraněmi.

Nesmějí ukázat slabiny

Pokud je starší sportovec slabší, bývá často nemilosrdně upozorněn na to, že na jeho post čekají mladší.

"Detroitu se loni někteří posmívali, že mi ještě nabídli smlouvu. Snažil jsem se celý rok výkony dokázat, že jsem lídr, ne někdo navíc," přibližuje gólman Hašek.

S podobnými reakcemi se setkala i Hilgertová. "Cítila jsem, že mé okolí už začalo pochybovat, jestli do reprezentace a světové špičky ještě patřím. Nikdo mi to sice neřekl nahlas, ale mysleli si: Hilgertová je na odchodu," tuší.

Jenomže láska ke sportu a vidina úspěchů a uznání zůstávají stále velkým lákadlem. Své o tom ví i brzy čtyřicetiletý veslař Václav Chalupa, který stále čeká na vytoužené zlato z vrcholné akce.

"Proč bych měl končit, když se mi stále daří udržovat a v některých směrech i zlepšovat výkonnost a mám pocit, že to všechno má pořád smysl?" říká a v duchu si hýčká svůj sen: start na šesté olympiádě v řadě.

Hlavní problém: motivace

Dlouhověkost závisí i na charakteru disciplíny. Zatímco třeba sportovní střelci nezřídka vítězí ve vyzrálém věku, plavci nebo gymnastky končí kariéru velice záhy. I když i zde existují výjimky. Světová šampionka ve sportovní gymnastice Oksana Čusovitinová patří mezi absolutní špičku i ve 32 letech.

Oštěpař Jan Železný například končil kariéru jako 40letý. "Mezi sportovci se cítím stále mladý," tvrdil trojnásobný olympijský vítěz a mistr světa. Světový rekordman prodělal složitou operaci ramena, zad, achilovky, přesto vždy dokázal nalézt nový impulz.

V individuálních sportech přitom hraje psychická únava větší roli. Sportovci nesou "kůži na trh" sami za sebe, rozhodnutí o skončení kariéry hlavně souvisí s jejich chutí pokračovat.

Například legendární švédský tenista Björn Borg se kvůli ztrátě motivace loučil s dvorci v pouhých 26 letech. Ruská hvězdička Anna Kurnikovová poznala ještě dříve, že reklamou a modelingem se dá vydělávat snadněji než dřinou na kurtech.

V kolektivních sportech, kde se utužují vzájemné vztahy, je psychické opotřebení menší.

Skončit? Záleží i na penězích

V minulosti byli sportovci nuceni zařadit se včas do běžného života, protože rozdíly v příjmech nebyly tak závratné. Dnes dokáže úspěšná kariéra sportovce bohatě zajistit.

Ne každý má však možnost připravit si podmínky k odchodu, a proto si prodlužuje kariéru. "Těžko můžu někam přijít a říci: jsem vyučený opravář zemědělských strojů a mám tolik a tolik medailí. Co se mnou uděláte?" namítl Chalupa loni po nevydařeném světovém šampionátu.

Nynějším veteránům nahrává i zdravější životní styl a kvalitnější lékařská péče, díky čemuž celá populace stárne obecně pomaleji.

"Když bylo (spisovateli) Vrchlickému padesát, oslovovali jej ctihodný kmete. Dnes v tomhle věku někteří začínají úplně nový život, berou si o mnoho let mladší protějšky," dokládá doktor Maurer.

Podle něj se sice hranice dlouhověkosti ve sportu nijak dramaticky nezvýší, případů aktivních čtyřicátníků však bude přibývat.

Hašek: Rozklek udělám stejný jako před dvaceti lety

D o k s y, P r a h a (mm) - Už dvakrát ohlásil hokejový brankář Dominik Hašek konec kariéry a po zisku Stanley Cupu v roce 2002 slovo dodržel. Avšak jen na rok. V uplynulé sezoně dovedl Detroit až do semifinále zámořské soutěže a o několik dnů později oznámil: "Budu pokračovat."

Jeden z hrdinů zlaté olympijské party z Nagana se chystá na svoji šestnáctou sezonu v NHL. "Hokej mě pořád baví, i tréninky. Není krásnější pocit, než když člověk vyhraje zápas a prožívá to se svými spoluhráči," tvrdí 42letý gólman.

Před rokem, po zranění na olympiádě v Turíně, jste byl v Ottawě zřejmě blízko k definitivnímu ukončení kariéry. Takový odchod ze scény by vás jistě netěšil, viďte?
Určitě jsem nechtěl takhle končit. Šel jsem do Ottawy s tím, že budu bojovat o Stanley Cup, ale nakonec jsem se o to nemohl ani pokusit. Když mě pak v klubu nechtěli, tři čtyři dny jsem skutečně myslel, že už jsem s hokejem skončil.

Jenomže pak přišel nečekaný telefonát...
Z Detroitu, ano. S kamarádem jsme zrovna na Moravě jezdili na horských kolech a najednou mi volal manažer Ken Holland. Byl jsem moc rád, že jsem tu nabídku dostal. Zase jsem měl obrovskou chuť hrát.

V zámoří psali o návratu Dominátora. Co vše jste pro to musel udělat?
Třeba pozměnit jídelníček. Člověk si přece jen musí dávat větší pozor než ve třiceti na to, co a v kolik hodin jí. Jestli si může dovolit třeba dvě housky, nebo jen jednu, když už je osm hodin večer.

Jste na sebe přísný?
Neříkám, že to občas neporuším, ale jsem opatrnější. Pomohl mi brácha. Radil mi třeba, abych si k masu nedával přílohy, nebo naopak jedl jen brambory bez masa. A po sedmé večer maximálně rajče nebo jablko. Během měsíce jsem zhubl pět kilo, na šestasedmdesát.

Máte pocit, že existuje určitý pohyb, který s přibývajícím věkemnezvládnete tak precizně jako dřív?
Ne, co se týče flexibility nebo rozkleku, dokážu stejné věci jako před dvaceti lety. A postřeh? V minulosti mi stačily tři čtyři tréninky a cítil jsem, že mohu hrát zápas. Dnes mi to trvá déle, ale pak mám stejný pocit jako dřív.

Přizpůsobujete svému věku i přípravu a regeneraci?
Před sezonou jsme se na kempu dohodli, že budu chodit do kabiny víc než hodinu před tréninkem, nahřívat se, dostanu masáž, rozcvičím se a půjdu si zabruslit, ještě než půjdou na led ostatní. Trenér také nechtěl, abych chytal dva zápasy ve dvou dnech za sebou. To jsme dodržovali celou sezonu naprosto bez výjimky. I když jsem kolikrát cítil, že bych klidně mohl chytat i to druhé utkání.

V čem tkví výhody gólmana ve vašem věku?
Jsem ukázněnější, vím lépe, jak se připravit na zápas, jak se během utkání motivovat. S věkem se také brankář naučí lépe číst hru.

Jak bude vypadat vaše příprava na nadcházející ročník NHL?
Přibližně stejně jako loni. S trenérem Josefem Brukem začneme koncem prvního týdne v srpnu, dvoufázově pět až šest dní v týdnu. Nejprve na suchu, potom bych chtěl jít před tréninkovým kempem tak sedmkrát až osmkrát na led.

Jste nejstarší gólman v NHL. Jak se s narážkami na věk vyrovnáváte?
Otázky, jak se cítím, co si myslím, jak to vydržím, padají v zámoří každý týden. Když nebudu podávat nejlepší výkony, budou se množit. Proto chci chytat aspoň tak dobře jako loni. Mám ale výhodu v tom, že v kabině je ještě o tři roky starší (obránce) Chris Chelios. Když jsme někam přijeli, řekl jsem novinářům: Pánové, je tady ještě jeden starší hráč, který by vám to mohl říci lépe. A oni se usmáli a šli se ptát Chrise.

Dobrá, já si tedy s dovolením přisadím. Jak dlouho ještě chcete hrát?
Uznávám jedno krédo: Pokud to nejde, je to špatný, ale když se nechce, je to v háji. Já mám to štěstí, že mám chuť pokračovat a ještě se mi vcelku daří. Ale příští sezona bude pravděpodobně poslední.

Hokejisté Detroitu oslavují. Dík za to patří i českému gólmanovi Dominiku Haškovi (vlevo).