Když náměstek ministra obrany přijímal minulý týden úspěšné armádní sportovce, on stál první v řadě. Kromě děkovného dopisu převzal resortní vyznamenání Záslužný kříž II stupně.
"Jsem rád, že se letos sportovcům Dukly tak dařilo. A doufám, že tomu bude i příští rok. Ale už beze mně," potvrdil Chalupa nezvratný konec kariéry, kterou v posádce s Jakubem Makovičkou a Oldřichem Hejduškem završil v srpnu ziskem stříbra na mistrovství světa v kategorii dvojka s kormidelníkem.
Rovných dvacet let po zisku první velké medaile. Poté přiznal, že s koncem závodní kariéry svlékne také uniformu, v níž mu patřila hodnost kapitána.
Václave, 30. srpna jste ziskem stříbra na mistrovství světa ukončil kariéru. Co jste ten následující měsíc dělal?
Abych pravdu řekl, tak mi to všechno teprve začalo. Od prvního září mám dovolenou a prakticky jsem se nezastavil. Doháním věci, na které jsem během roku neměl čas. Snažím se připravovat věci do budoucna. Jak své zaměstnání, tak 17. ročník tradičního Chalupa Cupu, který se pojede v sobotu 3. října. A když mám čas, tak ten zabere můj roční syn. Rád vzpomínám na odpočinek v době, kdy jsem trénoval.
Znamená to, že jste závodnímu veslování dal definitivní sbohem?
Ano. Už jsem to jednou řekl. Je to definitivní.
Nebude se vám po závodění stýskat?
Určitě bude, ale zatím se mi nestýská. Ale tak to bylo každý rok. Měsíc, šest týdnů mi veslování vůbec nechybělo. Ale pak mi začal chybět pohyb, na který jsem byl zvyklý. A během zimy už začal člověk myslet na závodění. Tohle určitě přijde. Doufám však, že v práci, kterou jsem si zvolil, se vyřádím stejně jako na vodě.
chalupovy světové medaileStříbro: Bronz: |
Co budete dělat?
Chci se věnovat opravám a servisu veslařských lodí. Na jednu stranu je to pro mě odvětví velice známé a blízké, na druhou jsem na těch lodích doteď jezdil. A teď bych se měl zabývat jejich konstrukcí a servisem. Budu se muset vše naučit.
Manuální práce mě nikdy nevadila, naopak se na to strašně moc těším. Bude to hezká práce. Lodě, to jsou, jak my říkáme, takový nábytek. Ale nebude to jen o té práci, ale i o vedení menší firmičky a podnikání. Tohle je pro mě tak trochu neznámá.
Takže budete i podnikat?
Měl bych naskočit do dílny, která už roky dobře funguje. A snad bude dobře fungovat dál.
Bude to firma zastřešená vaším jménem?
Ta dílna má sama o sobě dobré jméno, dokonce se zde kdysi vyráběly i nové veslařské lodě. Já doufám, že spojení jména dílny s mým jménem bude jen ku prospěchu. Dílna bude naproti loděnici Dukly na Veslařském ostrově v Podolí.
Když končí hokejista, tak si na památku schová například puk, kterým dal důležitý gól, fotbalista si třeba vezme kousek trávníku. Schoval jste si také něco?
Samozřejmě. Mám dres, v němž jsem naposledy závodil. Jeden můj kamarád, který mě jel podpořit i na mistrovství světa, mě pak požádal, zda-li bych mu věnoval "pačinu". Tedy konec vesla, který držíte v ruce. Já, tím že mám ruce extrémně hrubé oproti ostatním veslařům, ji mám docela zrasovanou a opotřebovanou. Takže jsem mu ji dal a doufám, že mu udělala velkou radost. Mě tak zbyla jen ta medaile, dres a hezký vzpomínky.
Vy jste od ministra obrany dostal za své zásluhy Záslužný kříž II. stupně. Bude konec vaší kariéry znamenat také svléknutí uniformy?
Ano. Bude to znamenat i konec v armádě. Já doufám, že to nebude konec v Dukle, že tam zůstanu i nadále. Ale s uniformou se rozloučím.
Dal byste se na trénování nových veslařských nadějí?
Bohužel tahle práce mě vůbec neláká a bojím se jí. Já radši pracuji s materiálem, než s lidmi. Protože na lidi je třeba být občas tvrdý a krutý. Zvlášť v tréninku - a to bych radši odpracoval za ně. Možná třeba časem se k tomu dostanu. Můj syn začal veslovat, tak třeba jednou bych touhle formou možná mohl mladým a dětem pomáhat. Uvidíme. Je to o čase a o tom, jestli to zvládnu a budu umět. A jestli o to bude zájem.
Co vaše účast na Primátorkách? Vy je jezdíte celkem pravidelně v osmě. Tam byste se ještě nechal zlákat?
Mě asi nikdo přemlouvat nebude. A kdyby, tak myslím, že je to trošku hloupost. Tam přeci jen sedí kluci, kteří jsou zvyklí trénovat denně a mají určitou výkonnost. Já tu výkonnost mít nebudu. Určitě by mě do cíle dovezli, ale já bych z toho neměl dobrý pocit. Myslím, že by to nebylo dobré. Jako divák budu na Primátorkách určitě, ale jako závodník určitě ne.
Nehledě na to, že by příští rok mohla osma startovat na mistrovství světa na Novém Zélandu.
Je to tak. Ale já už se takhle rozhodl. Příští rok bude takový atypický. Mistrovství bude až někdy v říjnu, takže sezona bude strašně dlouhá. A já toužím po tom jet v červenci nebo srpnu s rodinou na dovolenou a konečně začít žít takový ten obyčejný civilní život.
Když se ohlédnete zpět za svou kariéru. Máte spoustu medailí, ale žádnou zlatou. Jak moc je vám to líto?
Tak líto... Byly tam okamžiky, kdy jsem ke zlatu měl hodně hodně blízko, ale tak to dopadlo. A když se dnes za tím ohlédnu, tak na to vzpomínám strašně rád a jsem vděčný, že to takhle dopadlo. Taky jsem nemusel mít medaili žádnou. Já jsem rád za to, co jsem dokázal a nelituji toho.
Poslední medaili, stříbrnou jste získal ve dvojce s kormidelníkem na svém posledním mistrovství světa nedávno v Poznani. Jak vzpomínáte na tenhle závěrečný závod kariéry?
Pro mě to byla na závěr taková pohádka se strašně krásným koncem. Já jsem prožil hodně pěkný poslední dva pěkný roky s Kubou Makovičkou. Byl to vynikající parťák. A strašně mě mrzí, že nejsem mladší, že jsme to nemohli táhnout ještě dál. Protože jsme si skvěle rozuměli. Měli jsme podobné zájmy, podobné problémy. Takže to bylo hrozně fajn. A i díky Kubovi byla tahle krásná tečka. Protože on byl iniciátorem toho, že jsme do té dvojky s kormidelníkem sedli. Že jsme tenhle závod jeli a že se to povedlo.
Ostatně - co vám říkala manželka, když jste to definitivně zabalil?
Spadl jí kámen ze srdce (úsměv) a je šťastná. I když jsem tolik necestoval jako jiní sportovci. Ale byly roky, kdy jsem byl prakticky stále doma a trénoval v Račicích. Ale teď jsme se shodli na tom, že jsem doma byl a nebyl. Že jsem tomu tréninku a přípravě věnoval prakticky sto procent. A ona pak měla vedle sebe sportovce - veslaře a neměla chlapa - manžela. Moje rodina tím byla hodně poznamenaná a já jí to teď strašně chci vrátit.
Oddechla si. I když myslím, že s tím časem to bude stále náročné a určitě to nebude tak, že odteď budu pořád s rodinou. Ale můj život by mohl dostat trošku jiný řád, pevnější pravidla.
Jak hodláte konec své úspěšné kariéry oslavit?
My už jsme se sešli, taková větší část Dukláků - veslařů v pražské hospodě U Buldoka. Pak nás čeká také "Žába" - veslařská oslava konce sezony. Ale teď pořádám ten svůj Chalupa Cup, kde je na závěr velká tancovačka a kde se všichni pobavíme. Takže tohle bude asi to moje velké rozloučení s veslováním.