Loď, na níž skončila čtvrtá na olympiádě v Aténách a získala dvě stříbra na světových šampionátech, byla dva roky uskladněná v loděnici. Pro letošek se však Knapková rozhodla, že ji znovu vytáhne.
"Je sice starší, ale jede plynule, moc neskáče. I když jsou vlny, projede je. Je vratší, člověk se na ní necítí úplně pohodlně, ale jinak je výborná," pochvaluje si Knapková. "Lodě vyhovují veslařům podle jejich stylu. Takže o své nebudu říkat, že je nejlepší, ale mně sedí."
Po starším modelu sáhla veslařka i přesto, že vývoj se žene jiným směrem, jímž se vydal třeba Ondřej Synek. "Měla jsem nabídku od italského výrobce, jehož lodě mají krakorec, který drží vesla, vzadu, nikoli vpředu. Jenže mně to moc nevyhovovalo."
Na vodě se pátá veslařka z pekingské olympiády cítí lépe i díky tomu, že zhubla tři kila. "Mám větší cit pro vodu. Po technické stránce jsem na tom daleko lépe než loni."
Pomáhá jí také biomechanik, který do lodě a na vesla namontoval spoustu přístrojů. "Měří se všechno, co se týká síly, délky záběru, úhlů vesel. Dvakrát jsme měli sezení. On řekne, v čem jsem se zlepšila a na čem ještě mám zapracovat. Je to směřované k technice veslování. K tomu, aby loď jela co nejrychleji, abych se nezastavovala."
A tak se v tréninku musela například soustředit na to, aby nekrčila ruce a ve správných okamžicích směřovala sílu do nohou a paží. "Což je problém, protože člověk má pohyb zautomatizovaný."
Přesto vyhrála v posledním závodě Světového poháru v Lucernu o pět vteřin, předtím v Amsterodamu porazila dvojnásobnou olympijskou vítězku Jekatěrinu Karstenovou o devět vteřin. "Nikdy jsem nezažila, že bych vedla a nemusela ani finišovat. Je to ovšem dobrý pocit," pochvaluje si Knapková.
Ovšem nečeká, že by při mistrovství světa na neoblíbeném kanálu v Poznani měla mít snadnou práci. "Stojím nohama pevně na zemi. Je poolympijská sezona, někdo si dal pauzu. Ani já jsem přes zimu moc netrénovala, chtěla jsem si odpočinout. Předpokládám, že soupeřky taky. Na mistrovství světa se všechno trochu víc srovná."
