„Jistotu má prvních devět závodnic, proto je mým prvním cílem postup do šestičlenného finále. Potom se uvidí, ale kdo by nebral medaili,“ usmívá se 34letá olympijská vítězka z Londýna a mistryně světa z roku 2011 před šampionátem v Aiguebelette, který je zároveň olympijskou kvalifikací a začíná v neděli.
Je rozesmátá a dobře naladěná, což je velký rozdíl oproti loňskému roku, kdy se jí nedařilo.
„Tehdy mě od od zimy trápily zdravotní problémy, nevěděla jsem, jak to se mnou bude a jak moc můžu trénovat,“ vrací se k sezoně, která po čtvrtých místech v závodech Světového poháru vyvrcholila sedmou příčkou na MS v Amsterdamu. Poprvé po třinácti letech na vrcholné světové akci nezasáhla do bojů o medaile.
Zato teď je to úplně jiné. „Sezona probíhá dobře a jsem spokojená, na mistrovství se těším, což jsem loni říci nemohla,“ pokyvuje hlavou svěřenkyně trenéra Tomáše Kacovského, která se letos stala popáté evropskou šampionkou a v závodech Světového poháru skončila dvakrát druhá. A to i na slavné regatě v Lucernu, proslulém „malém mistrovství světa“.
Veslování na Rhoně přineslo puchýře
Vydařilo se jí nedávné soustředění ve Francii, k němuž vzhlíží s nadšením. „Původně jsme chtěli jet na jezero, kde bude mistrovství světa, ale nešlo to, je to chráněná oblast,“ přibližuje. S trenérem si vybrali místo asi 50 kilometrů od Aiguebelette, trénovali na řece Rhoně.
„V Praze trénuju na Vltavě, ale tam voda mnohem víc tekla a byla mělká, nechyběly víry. Bylo to dost těžké veslování, hlavně proti proudu, takže šlo výborný trénink na sílu i na stabilitu. S proudem jsem musela bojovat, po čase se mi udělaly na rukou puchýře. Bylo to asi nejlepší soustředění, jaké jsem zažila,“ pochvaluje si veslařka, která poslední dva týdny ladila formu v Praze.
Na olympijských hrách závodila už třikrát, před zlatým Londýnem to byly Peking (5. na skifu a 6. na dvojskifu) a Atény (čtvrtá na skifu). Také tehdy o rok dříve absolvovala kvalifikaci, takže ví, co ji na nadcházejícím šampionátu čeká.
Soustředí se především na sebe
„Mistrovství před olympiádou je vždycky tvrdší, motivaci mají i ti, co jezdí finále B, každý se pere o každé místo jako o život. Proto je na těchto šampionátech semifinále náročnější než cokoli jiného,“ přemítá Knapková, která si prý nedělá odhad, kolik závodnic by mohlo do boje o postupovou devítku zasáhnout.
„Nějaký přehled samozřejmě mám, ale beru to tak, že musím závodit co nejlíp. Soustředím se především na svůj výkon, soupeřky nepočítám,“ kroutí hlavou. Přesto ale ví, že ve Francii bude nezvykle početné startovní pole, přihlášeno je 35 skifařek. „Tolik nás ještě nikdy nebylo, olympiáda v Riu láká,“ má jasno.
Letošní jedničkou je Australanka Kim Crowová, mistryně světa z roku 2013, která Knapkové v červenci v Lucernu „nadělila“ sedm vteřin. „Vypadá dobře, má formu, navíc hezky vesluje, zlepšila se technicky. Ale trenér říká, že když už jsem ji porazila v Londýně, kde měla stříbro, tak bych ji klidně mohla porazit i teď,“ směje se.