Důvodem jejího váhání je hlavně škola. V Praze studuje architekturu a stavitelství na stavební fakultě, tedy tuze náročný obor. "Baví mě to a chci se tomu věnovat." Teď ji čeká složité rozhodování.
Na jednu misku vah položí studium, na druhou veslařské úspěchy - je dvojnásobnou mistryní světa juniorek, tři zlata se jí houpají na krku ze světového šampionátu do 23 let, navrch i stříbro. A v Račicích navíc v sobotním semifinále zajela nejrychlejší čas v dějinách.
Užila jste si oslavy titulu?
Naprosto perfektně! Slavila jsem v Račicích s kamarády. Ani nevím, čím jsem to zapila (úsměv). Bylo dobré vínečko i něco tvrdšího.
Jaká gratulace vás nejvíc potěšila?
Od nejmenšího gratulanta a asi úplně nejmladšího fanouška. Je od příbuzných z Karlových Varů a byly mu teprve čtyři týdny.
Předchozí úspěchy jste sbírala na dvojskifu s Gabrielou Vařekovou. Proč jste se rozešly?
Už před olympiádou se mi v tehdejší tréninkové skupině netrénovalo moc dobře. Ale hlavně to bylo kvůli výkonnosti, rozdíl už byl velký.
Jak na vás zapůsobil šampionát v Račicích, kousek od domova?
Začalo to neobvykle, čtvrteční vichřicí. Chtěla jsem jít na trénink, ale když jsem přišla k lodi, už jsem něco tušila. A během dvou minut se zatmělo, rozfoukalo. Lítaly lodě, všechno možné. Nejdřív jsem schovala skif, pak mezi poletujícím harampádím běžela do ubytovny. Docela jsem se bála. Další dny už to bylo v pohodě. Úžasné bylo publikum.
Fandili mi naši závodníci, známí, kamarádi ze školy, příbuzní.
Zažila jste někdy podobnou atmosféru jako v Račicích?
Úplně takovou ještě ne. Při samotném závodě jsem se od tlaku okolí snažila odpoutat, nemyslet na něj. A myslím, že se mi to podařilo.
Co vás ještě v sezoně čeká?
Zatím to končí. Na podzim budou nějaké závody v Česku: družstva, Chalupa Cup a podobně.
Teď už budete závodit jen za seniorky. Bude to složitý přechod?
Pokud budu pokračovat dál, moc ne. V seniorské kategorii jsme s Gabrielou závodily už v roce 2006 Světové poháry a mistrovství světa. A už dva roky předtím, ještě jako juniorky, jsme si zkusily Světový pohár. Asi to nebude změna.
Pokud budete pokračovat dál? Co to znamená?
Jsou různé varianty, co budu dělat dál. Třeba se věnovat jen škole. Není nic jednoduchého ji skloubit s veslováním.
Takže byste klidně ukončila parádně rozjetou kariéru?
Ještě nevím. Ale já mám radši víc cestiček. Rozhoduji se podle aktuální situace. Dokdy chci mít jasno? Já vlastně ani nevím.
Suverénkou skifu je Miroslava Knapková. Prý jste ji už porazila.
Na jaře, ale na dlouhých tratích. Na dvou kilometrech zatím ne.
Můžete se jí vyrovnat?
Skif je náročná disciplína, já k tomu studuju, takže si nejsem jistá, jestli bych byla schopná v seniorské kategorii uspět na skifu. Ještě uvidím, ale jak říkám, dávám přednost hlavně škole. Veslováním se totiž v budoucnu živit nebudu, trénovat by mě nebavilo.
Vy i Knapková závodíte za pražskou Slavii. Jste kamarádky?
Na loděnici se potkáme, pozdravíme se, občas něco prohodíme. Ale v poslední době jsme se ani nějak neviděly. Jen jsme spolu dvakrát jely.Máme český titul z párové čtyřky, kde vypadly dvě holky a já zaskočila. A také jsme vyhrály Primátorky na osmě. Ale pokaždé to byly klubové záležitosti.
Zůstanete-li u veslování, jezdila byste dvojskif se sestrou Lenkou?
Párkrát jsme spolu v lodi seděly, ale maximálně čtyřikrát za celý život. Z toho těžko soudit, jak by to vypadalo. Letos jí bude osmnáct, zatím žádnou medaili nemá. Příští týden odjíždí na mistrovství světa juniorek s Denisou Čvančarovou. Loni jim finále těsně uniklo, teď by chtěly lepší úspěch.
Může být stejně dobrá jako vy?
Musela by trošku začít makat. Ale ona teď vlastně docela maká.
Jak vás škola časově zatěžuje?
Hodně. Mám tam odborné předměty i umělecké jako třeba kreslení, počítačovou grafiku. Občas se potýkám s problémem, že nemám čas něco dotáhnout tak, jak bych chtěla. Když si s tím chci trošku pohrát, je to na úkor spánku, což není pro sportovce zrovna ideální.
Proč jste si vybrala tenhle obor?
Stavařina je to, co mě baví, čemu bych se chtěla věnovat. Oba rodiče jsou stavaři, v tom prostředí vyrůstám odmalička.
Když doma něco přestavujete, hádáte se, jak to bude vypadat?
To ne, ale každý z rodiny si k tomu něco řekne. Jinak až na školní úlohy nemám zatím kde to uplatnit. Vzhledem k tomu, že sportuji, na okolní věci není moc čas. Což mě mrzí. V tom jsou spolužáci napřed, chodí na brigády do ateliérů. Začínám pociťovat, že mi to chybí.
Mimochodem, jak se vám líbí Kaplického projekt Národní knihovny v Praze, proslulá a emoce vzbuzující "chobotnice" na Letné?
Určitě to je zajímavá stavba, ale její barevnost, mohutnost a velikost mi do současné zástavby nesedí. Asi by byla hezčí někde na volném prostoru, ale to by ztratilo efekt, nikdo by tam nejezdil. Takže můj postoj je neutrální.
Veslovat bude dál
"Dosud byla úspěšná na dvojskifu s Vařekovou, teď i na skifu. Ač je šikovná a zajela v Račicích v semifinále světový rekord 7:24, úplně na skifu budoucnost nevidí. Spíš se kloní k variantě dvojskifu s mladší sestrou. Směřuje to k tomu, že se zkusí poprat o příští olympiádu. A skif? Jedničkou je Knapková, ale Jitka už ji porazila na jarních závodech, na mezinárodní regatě byla vteřinu za ní. Na Světovém poháru jsme sice dostali "kotel", ale na domácím šampionátu jen osm vteřin. Což není špatné, když je Knapková ve světové špičce. Může se stát, že Knapková si odskočí na mateřskou, i tak by ale olympiádu stihla. |
Vyjádření Českého veslařského svazuJitka Antošová na letošní přípravu do MSU23 čerpala prostředky z programu I - Státní reprezentace ve výši 68 961 korun. Jako kvalifikovaná reprezentantka má nárok na úhradu předem plánovaných a schválených akcí reprezentace České republiky, jako jsou výcvikové tábory, mezinárodní starty apod. Český veslařský svaz spolupracuje při zajišťování přípravy reprezentantů s resortními sportovními centry, ale v žádném případě není možné, aby si kvalifikovaný reprezentant a člen takovéhoto střediska hradil přípravu plně ze svých prostředků případně z prostředků RS bez účasti ČVS. |
