Po pátečním sprintu jste se ve stíhačce posunula o tři příčky až na čtvrtou. Převládá spokojenost, nebo vás trochu mrzí ta jedna rána, kvůli které jste znovu přišla o medaili?
Nevím, co ve mně převládá víc. Jestli radost z dobrého výkonu, nebo zklamání ze čtvrtého místa. Trochu se to ve mně pere. Určitě mě mrzí, že z toho nebyla medaile. Biatlon je o souhře střelby a jízdy na lyžích a mi bohužel vždycky ta jedna rána na medaili scházela. Přesto můžu být spokojená, protože jsem se na lyžích cítila dobře.
I střelecky to bylo znatelně lepší, vnímala jste to?
Určitě to bylo lepší, ale to bylo i tím, že tady jdou ideální podmínky, hodně se nulovalo. Proto i ta dvě kola ve stíhačce byla hodně.
Už po sprintu jste říkala, že ty dvě chyby byly zbytečné. Bylo to ve stíhacím závodu podobné?
Asi ano. Vleže šla ta rána vpravo a vestoje jsem se trochu s tou první položkou prala. Neměla jsem ideální střelecký rytmus, lovila jsem terče po celém stavu. Poslední ránu jsem musela nadvakrát nebo natřikrát odkládat a stejně jsem ji nedala. Možná kdybych vypálila rovnou, bylo by to lepší.
Čím to bylo, přijela jste na střelnici ve vyšším tempu?
To asi ne, spíš jsem špatně zaujala polohu, nebo nevím. Prostě mi ta položka nesedla.
Už jste mluvila o tom, jak to bylo běžecky lepší. V Anterselvě vám přitom individuální závod vůbec nevyšel. Byla to ještě souhra vysoké nadmořské výšky a nemoci, kterou jste předtím léčila?
Netuším, jestli nějakou roli hrála nemoc, já ale s výškou vždycky bojuju. Odjakživa zajíždím v Anterselvě špatné výsledky. Letos byl ten individuální závod ještě o kus horší než roky předtím, vůbec mi nesedl. Bylo to třetí den po příjezdu, který je často nejkritičtější a asi proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Je pravda, že v dalších závodech už to bylo běžecky lepší a v Polsku jste na to navázala třeba dnes třetím nejrychlejším během.
Ano, otřepala jsem se z toho, co proběhlo v Anterselvě, s tímhle jsem samozřejmě spokojená, po dlouhé době jsem se cítila silná, neměla jsem žádnou krizi. V posledním kole jsem pak ve druhé polovině zvolnila. Ze začátku jsem si ještě říkala, že zkusím jet a přiblížit se k těm třem přede mnou. Bylo tam stoupání, kde mohly vyrupat. Ale pak jsem viděla, že je to beznadějné, tak jsem zvolnila, i tím byl běžecký čas ovlivněný. Ale i tak, z běhu mám radost, snad to takhle vydrží až na mistrovství světa.
Na mistrovství Evropy jste jela hledat ztracenou pohodu. Zdá se, že jste ji našla.
Doufám, že jo no (usměje se). Nějaké chybičky jsem udělala, ale jinak můžu být se závody spokojená. Jen škoda, že nepopadalo víc nul.
Na evropském šampionátu jste se naposledy objevila ještě v juniorských letech...
Abych pravdu řekla, tak si na své juniorské mistrovství Evropy ani pořádně nevzpomínám. Ani nevím, jestli to bylo v Novém Městě ale asi jo. Ale tady jsem to nebrala jako nějaký jiný závod než ve Světovém poháru, chtěla jsem jen podat co nejlepší výkon, a bojovat třeba o tu medaili. Ale že bych to brala tak, že je to mistrovství Evropy, to ne.
Před startem šampionátu padala i varianta, že byste mohla jet s Lucií Charvátovou i nedělní smíšenou štafetu. Ta ale dnes do stíhacího závodu nenastoupila.
Odjela domů, protože se necítila dobře. Vypadalo to, že na ni něco leze, tak i kvůli mistrovství světa raději odjela. Já tak v neděli pojedu ne smíšenou štafetu, ale štafetu dvojic s Tomášem Krupčíkem.
A pak vás čeká závěrečná příprava směrem k mistrovství světa.
Přesně tak. S Luckou a jedním klukem, který tam taky pojede, budeme trénovat doma v Jablonci a následující neděli se přesuneme přímo do Hochfilzenu.
