Mohlo to dopadnout i lépe, jenže šestadvacetiletá a téměř stále se usmívající závodnice se nevyvarovala chyb na střelnici. Těžkou hlavu z nesklopených terčů však rodačka z Jilemnice neměla.
„Do zimy je ještě daleko, doufám, že zlepšení přijde,“ usmívala se nedlouho poté, co v pozdních večerních hodinách seskočila z pódia pro tři nejlepší. Ručičky na hodinkách ukazovaly už takřka na jedenáctou, takže i Vítková se pomalu viděla v posteli.
„Letos se finále jelo hodně pozdě a bude se asi blbě spát. Ale nic na povzbuzení jsem si nedala,“ přiznala medailistka z mistrovství světa i olympijských her, která si pár dní před startem v Letohradu vyrazila splnit jeden z dlouho plánovaných mimobiatlonových cílů.
Koncem srpna sebrala odvahu a z nebe nad severočeským Mostem si vyzkoušela tandemový seskok padákem.
„Přežila jsem ho, ale vícekrát už asi nepůjdu. Určitě. Byl to super zážitek, ale opravdu jsem se hodně bála a nejspíše už to nebudu opakovat,“ culila se Vítková.
V letadle šlo vše ještě vzít zpátky, ale Vítková byla připravená a necouvla. „Když jsme vystoupali zhruba do třech tisíc metrů, začal být chaos. To jsem si řekla: a doprčic. Nerada létám, takže ani koukání z okna není pro mě,“ prozradila úspěšná biatlonistka, pro kterou byl seskok největším adrenalinovým zážitkem v životě.
V letohradském Šedivském lomu už stála pevně nohama na zemi. Tedy pokud pomineme její kolečkové lyže, na kterých absolvovala i nedávné soustředění ve Francii, kam se česká výprava vydala na soustředění místo tradiční destinace ve slovinské Pokljuce. „Musím říci, že se mi tam líbilo. Bylo to takové zpestření a obměna v přípravě. Uteklo nám to a myslím, že jsme tam odvedli kvalitní práci,“ mínila Vítková.
Po závodním víkendu vyrazí v tomto týdnu ještě na další soutěžní klání do Jablonce. „Pak bude krátká dovolená, individuální tréninky a koncem měsíce zamíříme do tunelu v Oberhofu. Už se těším na sníh a hlavně na závody v sezoně, protože mi to přijde příjemnější než trénovat,“ dodala Vítková.
