„Zimní sezona se blíží. Vypadá to, že jdeme správným směrem,“ pochvalovala si 28letá sportovkyně z jabloneckého SKP Kornspitz.
Po sprintu jste měla náskok téměř 40 vteřin, ale do stíhacího závodu měly všechny závodnice pětivteřinový odstup. Nebrala jste to jako nespravedlnost?
Ani ne. Tady to prostě tak je, závody se zde tak jezdí.
Předpověď na neděli hrozila deštěm. Připadalo v úvahu, že by vám trenéři z důvodu bezpečnosti start nedoporučili?
To si nemyslím, běžně trénujeme i za deště a ve svěťáku nám závody také kvůli dešti neruší. Než jsme odstartovaly, tak lehce mrholilo, ale nebylo to nic hrozného.
Na kolečkových lyžích nejde promazat. Ukazuje se o to více fyzická připravenost?
Rozhodně. Je to o tom, kdo na to v danou chvíli má. Ale trenéři před závody sjíždí všechny lyže a kontrolují je tak, aby některé případně nezatáčely. Ty, které jsou třeba výrazně pomalejší, se snaží vyřadit. Nebývá to však moc časté.
Noční supersprint letos povýšil z exhibice v závod o mistrovský titul. Projevilo se to na úsilí závodnic?
Neřekla bych. Už předtím si nikdo pořádně neuvědomoval, že to nebyl mistrovský závod. Pro nás to bylo každý rok stejné.
Brala byste podobný formát i v zimní sezoně?
Je to zajímavý závod. Tuším, že něco podobného se má jet už letos na evropském poháru. Podrobnosti nevím, ale měli by to otestovat snad na posledním závodu.
Jelo se tu ve dne i v noci. Je pro vás velký nezvyk v přechodu mezi přírodním a umělým osvětlením?
Takhle to neberu, protože i v zimě se hodně závodů jezdí za umělého osvětlení. Není to pro nás nic nového. V Letohradě to není úplně takové, jako bývá při světových pohárech - je tu větší tma. Ale pořád je to celkem podobné.
