Rozhovor vznikal v plzeňském Parkhotelu, kousek od haly Slavie VŠ, kde Galušková dělala první házenkářské krůčky.
„Je to hezký pocit, takhle se vrátit domů v reprezentačním dresu,“ usmívala se . Házená je u nich rodinným sportem. Už dědeček Karel Reichert byl dlouholetým trenérem. Veronika je nejmladší a nejúspěšnější z rodu. Teď má šanci zahrát si doma v Plzni o Euro 2018, konečnou nominaci určí trenér Jan Bašný dnes.
Na prosincovém MS v Německu jste byla nováčkem v týmu. Změnila se teď nějak vaše role?
Možná o trošku ano. Ale já se pořád cítím taková nejistá, trošku se bojím.
Přitom v juniorkách i v pražské Slavii patříte k tahounům.
Právě. Tady sice necítím takovou zodpovědnost jako v juniorkách nebo ve Slavii, kde na mně ta hra stojí. Z jedné strany je to příjemnější, ale zase nedostávám tolik prostoru.
To se teď může při zranění Markéty Jeřábkové změnit, byť hrajete druhou spojku. Cítíte šanci na větší porci minut na hřišti?
Takhle to neberu. Markéta je hlavně perfektní spoluhráčka a kamarádka, její absence nás všechny mrzí. Je nám líto, že nemůže hrát.
V Německu navíc byla nejlepší střelkyní týmu. Bude těžké vyrovnat se s tím, že chybí?
Já doufám, že ne. Věřím, že to zvládneme i bez ní.
Nastoupíte proti Dánkám, bývalým mistryním světa. Je to výzva?
Je. Moc se na to těším a zároveň jsem zvědavá, bude to pro nás hodně zajímavá konfrontace.
Na minulém mistrovství světa skončily ve čtvtfinále, stejně jako vy. Mění se rozložení sil?
Myslím si, že jo. Zvlášť doma máme šanci uhrát dobrý výsledek. Budeme doufat v bodový zisk.
Dobrý výsledek? Jaký byste brala vy osobně?
Vítězství. (říká rozhodně)
Je to pro vás specifické nastoupit doma v Plzni. Pocházíte z házenkářské rodiny. V hledišti bude určitě spousta příbuzných a známých. Budete víc nervózní?
To ne, tohle já moc neřeším. Budu ráda za každou minutu před domácím publikem.
