„Možná hrál roli i koronavirus, ale nelituji toho, jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. Mým snem zůstává zahrát si v zahraničí a doufám, že se mi někdy splní. Most beru jako přestupní stanici, může mi to pomoct, abych přišla do zahraničí připravená a mohla ukázat, co umím a co jsem se naučila,“ říká 23letá spojka či pivotka, s 192 centimetry suverénně nejvyšší hráčka Andělů.
Výšku jste zdědila po otci?
Přesně tak, měří 207 centimetrů. Hrával basket, maminka dělá gymnastiku, jsme sportovní rodina. Asi jsem byla předurčena pro basket či volejbal, ale zvítězila u mě házená, hraju ji od první třídy.
V Mostě ještě nedávno působila hráčka s podobnou výškou Hana Martinková. Pamatujete ji?
Potkaly jsme se někde na reprezentaci, dokonce mám doma její dres. Měřily jsme se a byla jsem snad o kousek vyšší.
Mostecké házenkářky mají pošesté domácí pohár, ve finále porazily Olomouc |
Je vaše výška jen výhoda?
Když dostanu balon nahoru, tak ano, naopak dolů je to pro mě horší. Díky výšce je mou zbraní střelba z dálky z rozběhu i z místa. Nemusím tolik skákat, většina hráček je menších. Ale výška má i hodně nevýhod. V pohybu, jsem pomalejší, mám horší koordinaci a tak.
Takže takový házenkářský Jan Koller?
Asi tak (smích).
Co vás přivedlo do Mostu?
Vidina toho, že Most je nejlepší český tým a může mě to v mé házenkářské kariéře posunout. Pomoct mi to může i v reprezentaci. A doufám, že i já Mostu pomůžu.
Přišla jste z Poruby, jak jste tam jako soupeřky vnímaly, že Most tak dominuje. Štvalo vás to?
Strašně nás potěšila výhra nad Mostem doma, to pro nás vážně bylo wow! Nestává se to často, Most je nejlepší tým v Česku, výhru nad ním jsme si užily.
Máte manažera, nebo jste si přestup do Mostu vyjednávala sama?
Není to oficiálně můj manažer, ale mám dohodu s panem Řepíkem, který mi pomáhá nejen s věcmi kolem házené, můžu s ním řešit vše. Ono je na jednu stranu strašně hezké dostat nějakou nabídku, ale pak musíte řešit i ty ostatní věci. Školu, rodinu, musí se toho řešit hodně.
Jak tedy skloubíte angažmá v Mostě s osobním životem?
Řešila jsem hlavně školu, dodělala jsem bakalářské studium a teď se rozhoduji, co dál. Přihlásila jsem se na navazující studium do Prahy a do Ústí, tak uvidím, co si vyberu. Zajímá mě obor výživa a potraviny.
Ačkoli oficiálně interligový titul nezískaly, dostaly házenkářky Mostu za prvenství v nedohrané česko-slovenské soutěži zlaté medaile a pohár.
Takže třeba poradíte trenérům, jaký vám mají připravit jídelníček?
Je to určitě to, čemu bych se chtěla v budoucnu věnovat. Spojit výživu se sportem, to by bylo super.
Budete říkat spoluhráčkám, co nemají jíst?
Řeším to sama u sebe, když chce někdo poradit, tak ráda, ale určitě nebudu nikomu říkat, to můžeš, to nemůžeš. Taková nejsem.
Zapadla jste do mostecké party?
Spoustu holek znám z ligy i z reprezentace, parta je tady super, zapadla jsem dobře.
Házenkářky Mostu ztratily dvě opory a ulovily reprezentační posily |
Most bude hrát evropské poháry, láká vás tato šance?
Určitě hodně, sen každé házenkářky je zahrát si Ligu mistrů, ale i Pohár EHF je hodně kvalitní. Jakákoliv konfrontace s evropskými týmy je zajímavá a důležitá.
V Porubě jste byla na svém postu jasná jednička, jak vnímáte konkurenci v Mostě?
Na mém postu levé spojky je ještě Jana Šustková a Verča Šípová. Ale trenér má různé varianty, já se budu snažit makat a ukázat, že tady mám místo. Konkurence je určitě dobrá, člověka to posouvá dál.
Z Mostu máte nejspíš blíže i do národního týmu, věříte, že se v něm prosadíte výrazněji?
Mám tam zatím pár startů, i když na jiném postu. Ale to beru jako výhodu, že můžu být hráčkou na dvou postech. V reprezentaci hraju pivota, snaží se využít moji výšku. Na spojkách je tam největší konkurence. Trenér Bašný to tak vymyslel, já to respektuji. Podle mě to byla i správná volba. V zimě bude mistrovství Evropy, je pro mě velká motivace se tam dostat.
