Ryder Cup vyhrávají hráči a prohrávají ho kapitáni, tak praví ustálené golfové rčení. A o letošním 38. ročníku se zase říká, že ho pro Evropu získal ten, kdo je trofejí posedlý. Tato vlastnost u poraženého nebyla tolik vyvinuta.
Tihle dva byli naprosto rozdílní. Hřmotný Monty se po hřišti pohyboval energicky, projevoval emoce a neustále vypadal, jako by buď přijímal informace, nebo udílel pokyny. "Prožil jsem každou ránu každého utkání," řekl Skot a ukázal na neustále připevněné dorozumívací zařízení.
Ne že by Pavin takovou technickou banalitu nepoužil. Ale i ve chvílích, kdy jeho tým vedl, se tvářil zahloubaně a jako by prvoplánově korektně. "V kabině jsem byl jiný," bránil se Američan.
Montgomerie poukázal právě na to, jak je moderní výbava dvojaká. Usnadňuje a zrychluje tok informací, zároveň tím ale přináší větší stres. "Bylo to s tím velice těžké," poukázal sedmačtyřicetiletý profesionál na zařízení jež rád odložil. "Proto si myslím, že to jednou stačilo. Uvolním cestu dalším skvělým kandidátům."
Rozum a cit
O tom, kdo za dva roky přivede starý kontinent v roli obhájce trofeje do Medinah Country Clubu u Chicaga, se zatím ani nespekuluje.
Nástupce to bude mít těžké, protože Montgomerie se ukázal být nečekaně dobrým stratégem a motivátorem. "Těch pět a půl bodu v neděli večer, tam se Ryder Cup rozhodl, ne až v posledním singlu," nerozpakoval se poukázat na výkon evropského týmu v dohrávce šesti čtyřher.
Evropský kapitán Colin Montgomerie byl při Ryder Cupu neustále v akci - zde diskutuje s Padraigem Harringtonem.
Tak trochu si řekl o pochvalu, protože v takové týmové soutěži se kapitánův instinkt a bystrá úvaha ukáže mimo jiné tím, jak na základě předchozích zkušeností spáruje hráče a jak jednotlivé dvojice nasadí.
Montgomerie vytvořil duo Lee Westwood, Luke Donald, jež zdrtilo "neporazitelný" pár Tiger Woods, Steve Stricker. V Rossu Fisherovi našel nejlepšího partnera nejistému Padraigu Harringtonovi a ve druhém plánu obhájil své rozhodnutí udělit mu divokou kartu. Povzbudil Petera Hansona s Miguelem Ángelem Jiménezem, když je po porážce nechal hrát znova spolu.
Pavinovi naopak nevyšlo přesunutí mladého nováčka Rickieho Fowlera k Philu Mickelsonovi, jenž se herně hledal. Diskutabilní bylo i jejich nasazení na post "finišmanů". I když jeho plán netrhat čtyři úspěšné dvojice měl logiku, byl příliš konzervativní a defenzivní.
V zámoří se dokonce pochybuje i o tom, jak kapitán seřadil své hráče do pondělních singlů. Ačkoli v nich byli hosté úspěšnější, závěrečný rozhodující duel hrál proti sebejistému Graemu McDowellovi, mimo jiné vítězi US Open, nervózní Hunter Mahan, jenž na takovou zodpovědnost pravděpodobně nebyl připraven.
"Trvám na tom, že hráči ze sebe vydali to nejlepší. Jsem na ně hrdý a s výsledkem se těžko smiřuji," uvedl Pavin. Spekulace o tom, zda dostane na příští dva roky příležitost, mohou začít.