Kulisa k dlouho očekávané premiéře světoznámého kouče na české lavičce však byla vskutku netradiční. Zvenčí sice hala Delmi v městečku Salta na severu Argentiny vypadá ještě útulně, pobyt uvnitř vás však po pár minutách vyvede z omylu. Skladiště připomínající hala je dost neútulná, z ještě větší bídy jí vytrhává snad jen čerstvé nalakování. Otevřenými okny a dveřmi dovnitř běžně nalétávají ptáci a i když proslulý volejbalový "kanár" ve zdejší z
skupině F ještě nepadl, holůbů se během zápasů občas pod střechou pár prohání...
Netradiční řešení nabízí i zdejší hlediště, které je zhruba v polovině odděleno od horní části nefalšovanou klecí! Ve té spodní sledují zdejší souboje movitější fandové na plastikových sedačkách, nahoře jsou už jen dřevěné lavice, které však nijak nevadí chudším argentinským vrstvám, jenž dokáží nadělat hodně rámusu. Samotná hala Delmi je přísně hlídaná policisty, kolem oplocených vchodů však i přesto postávají chudí Argentinci, pro něž je probíhající šampionát nejen svátkem, ale rovněž ideální příležitostí k tradičnímu žebrání.
Zlatým hřebem zdejší haly jsou však dřevotřískové panely určené pro sponzorské transparenty, které však během úvodních nedělních zápasů zely prázdnotou a připomínaly spíše amatérské mantinely kolem dětského hřiště...
V poněkud nehostinném prostředí se ale snažila ulehčit Velascovi premiéru početná skupinka českých sponzorů, kteří oděni do bílých reprezentačních dresů s jmenovkami hráčů na zádech a šálami okolo krku český tým po celý zápas vydatně povzbuzovali. Domácí publikum sice bylo evidentně na kubánské straně, ale čerstvě zakoupený buben, který nechal mohutně rozeznívat bratr reprezentačního blokaře Martina Lébla, hnal dopředu české barvy. Skupinka v bílém se tak stala vděčným terčem fotografů místních provinčních listů a dnes v kavárnách se tak někteří Češi nestačili divit, jak je lidé podle novin poznávají.
Samotný Julio Velasco sklidil při předzápasové představovačce obrovský aplaus. V kalhotách, modré košili s vyhrnutymi rukávy a brýlemi vypadá jako rozvážný volejbalový profesor a od začátku působil hlavně uklidňujícím dojmem. Většinu zápasu postával u zadní části hřiště, téměř nekřičel ani příliš negestikuloval, jakoby sám věděl, že to hráčům moc nejde. Při oddechových časech střídavě v hloučku promlouval buď ke všem, nebo klidně celý time-out dával pokyny výhradně jednotlivci a zbytek komunikace obstarávali asistent Řeřábek a doktor Prášil.
I když to někomu nešlo, při střídání si s dotyčným Velasco pokaždé plácl, hráče zkrátka spíše konejšil. Nebál se však svého týmu hlasitě zastat ve chvíli, kdy se cítil být poškozen nepřesným výrokem rozhodčího a dával jim to v těch chvílích výrazně najevo. I přes nepříznivý vývoj zachovával ve tváři stále stejný, neproniknutelný výraz a i když některé české hráče by laik asi už dávno střídal, Velasco nechal základní sestavu protrápit se až do neúspěšného konce. Zda mu hráči jeho důvěru splatí v dalším průběhu zápasu, bude jasné už zanedlouho.
Rozvážný zůstal Velasco i na tiskové konferenci - žádná poraženecká nálada a tradiční gentlemanské vystupování. Ale už za pár hodin byl několika svědky spatřen, kterak se nervózně toulá hlasitě žijícími ulicemi noční Salty se zadumaným výrazem! Po dnešním dopoledním tréninku pak nezamířil přímo do hotelu President, ale odskočil si do trafiky a s čerstvými novinami se zavřel na pokoji. Ač navenek působí klidně, uvnitř něj to zřejmě pěkně vře a nechme se překvapit, co vymyslí, aby jeho šampionátová mise s českým týmem neskončila už po základní skupině....
