"Je úleva, že nemusím cestovat po celé republice. Také si vyzkoušíme halu, v níž je to nově uspořádané," uvedla jednatřicetiletá pivotka po úterním tréninku ve Vodově ulici, kde národní tým čeká další kapitola přípravy na mistrovství světa. "Tým už se začíná rýsovat a víc si rozumět. Myslím, že to bude čím dál lepší," oznamuje Večeřová, která po šampionátu v reprezentaci skončí.
Jak snášíte tréninkovou zátěž?
Je to dlouhé, je toho hodně a pro starší těla už to není tak jednoduché. Ale nějak s tím bojujeme a myslím, že to všechny nějak zdravotně zvládáme.
Jak se jako jedna z veteránek cítíte v omlazeném týmu?
Já si to pořád ještě nepřipouštím. Když jsem začínala, tak jsem byla nejmladší a cítím se tak stále. Pořád mi přijde, že jsem člověk na takové ty hovadiny, a pozici lídra, který by měl dokázat ty mladé podržet, si úplně nepřipouštím.
BASKETBALOVÁ KRÁSKA. Ivana Večeřová v loňském roce během on-line rozhovoru.
V týmu se vás nyní připravuje sedmnáct, což je na basketbal hodně. Jak to vnímáte?
Nedokážu si představit, jak vůbec funguje třeba hokejový kolektiv. My na to nejsme zvyklé, vždycky je nás jen dvanáct. Při těch sedmnácti lidech ani nejde postřehnout, jestli vůbec někdo chybí. Je to takové nestandardní.
Šampionát se blíží, tým se bude brzy zužovat. Je znát napětí?
Tím, že je nás tak hrozně moc, emoce nejdou tolik vnímat. Pořád se to míchá, jinak se sedí u stolu, jsou jiné skupiny na střelbu i na tréninky. Já jsem se v týmu ještě ani nestačila pořádně zorientovat, takže nějaký neklid vůbec nevnímám.
Tým se stmeloval různými teambuildingovými aktivitami. Co jste jim říkala?
Pro mě je to hrozně americké. Mladým to asi sedí, ale já bych si večer raději šla sednout s pár lidmi na pivo, aby se nám dobře spalo. Tím neříkám, že jsme alkoholici, jde jen o jedno pivo na dobrý spánek, nebo třeba kafe, prostě něco nenuceného. Ten určený program mi připadal trochu jako hurá akce. Ale když to mají v pražském USK vyzkoušené a funguje to, tak proč to nedělat.
Teambuliding basketbalové reprezentace
|
Více o "stmelovacích" aktivitách české basketbalové reprezentace naleznete ve článku Účastnili jste se také natáčení reklamního spotu v České televizi. Jak se vám líbila tato zkušenost?
Bylo to určitě zajímavé, i když nás pak překvapilo, že jsme se tam objevily asi jen na půl sekundy. Hodně lidí mi pak říkalo, že si to na internetu zastavili a zkoumali, co tam teda vlastně děláme. Ale je fakt, že aby se vešla skupina sedmnácti lidí do pěti vteřin a všichni se tvářili normálně, asi není lehké.
Poslední dvě sezony jste strávila v zahraničí. Jak vám klape souhra s bývalými spoluhráčkami z někdejšího brněnského Gambrinusu?
Tohle člověk nezapomíná, já jsem si navíc přes Vánoce byla s holkama zatrénovat. Člověk to pořád v sobě má a cítí, protože jsme spolu odehrály ohromné množství let. Spíš pro mě byl problém si zvykat na nový styl v zahraničí.
Dávala jste Haně Horákové nějaké rady ohledně jejího angažmá v Turecku, kde jste loni hrála?
Ona se mě ptala už v době, kdy tu nabídku dostala. Určitě to ještě probereme a dám jí nějaké kontakty, aby tam měla trošku lepší zábavu než já. Protože já jsem si nějakou zábavu našla až v posledním čtvrtroce.
PROTI HVĚZDÁM. V dresu Galatasaraye se Ivana Večeřová loni postavila třeba proti americké pivotce Candace Parkerové (vlevo) z Jekatěrinburgu
Berete světový šampionát jako vyvrcholení své kariéry?
Určitě. Musím říct, že kdyby to mistrovství nebylo v Česku a v Brně, tak už bych možná s basketem úplně skončila. Už mě neláká ani olympiáda v Londýně. Zažila jsem dvoje hry v Aténách a Pekingu, nemám energii a morálku, kterou jsem dávala v mládí přípravě. Všechno je za mnou, necítím další touhu pokračovat. V Turecku jsem si vyjasnila své životní priority a už těžko v sobě hledám motivaci. I když basket miluju, cítím, že už mi někdy víc bere, než dává, a že bych chtěla jít ve svém životě dál.
A jakou tečku své reprezentační kariéry si představujete?
Nemůžu říct, že je mi to jedno, ale na tyto akce vždycky odjíždím s tím, že když tomu dáme maximum a budeme hrát dobře, ale budou tam lepší týmy, tak budu spokojená i třeba s desátým místem. Reálně určitě máme na nejlepší šestku, a kdybychom bojovali o medaile, bylo by to krásné. Ale spokojená budu i s tím, když budeme mít dobrou partu a hrát hezký basket, který se bude lidem líbit.
