Coby hlavní trenér zde dostal šanci v pouhých šestadvaceti letech. A setrvání na lavičce svitavských basketbalistů se Lubomír Růžička rozhodně nebrání. "Mám před sebou několik variant," přiznává kouč Turů. "Ale s manažerem klubu panem Špačkem máme domluvenou schůzku a velmi rád s ním zasednu k jednomu stolu. Společně jsme přežili i horší časy a já Svitavám něco dlužím."
Přijal jste s povděkem zprávu, že nemusíte se Svitavami podstoupit baráž? Po pádu do ní byste hráče asi složitě motivoval...
Myslím, že bychom o motivaci nouzi neměli. Hned po prohraném posledním utkání v Ústí nad Labem jsme si jasně řekli, že chceme v baráži obstát - kvůli všem lidem, co nám drželi celou sezonu palce, i městu Svitavy, které nás podporuje. Já na to mám dva pohledy. Jednak mě to mrzí po sportovní stránce, protože jsme si to nemohli uhrát sami na hřišti. Druhý pohled je rozumový. Vedení ligy rozhodlo, že se baráž hrát nebude, protože se do ní nepřihlásil Hradec Králové ani jiný klub. Zvítězila tedy hlava.
Příští rok se má Mattoni NBL hrát čtyřkolově, (letos prvoligové) Brno ji oživí a zaokrouhlí na čtrnáct týmů. Aby ji Svitavy skutečně hrály, bude nutné sehnat dostatek financí. Věříte, že se to povede?
Ano, protože vidím pod pokličku a vnímám to, jak se „Mattonka“ ve Svitavách uchytila. Za tři roky se do ní tým včlenil jako rovnocenný partner, stal se jeho pevnou součástí.
Jaký teď mají Tuři program?
Potom, co skončila nadstavbová skupina A2, dostali hráči pár dní volno. Pak jsme se znovu sešli, abychom trénovali na baráž. Minulý týden jsme se dozvěděli, že nebude. Michael Deloach odcestoval do Ameriky, v úterý s námi naposledy trénoval Pawel Mróz. Oba měli kontrakty do posledního zápasu, Pawel s námi pak chtěl ještě zůstat. Já i ostatní hráči máme smlouvy do konce května, takže jedeme dál. Náplň tréninků je jiná než prve, děláme to, co normálně nejde zařadit. Doplňkové sporty, hodně atletiky a posilování. Omezili jsme halu a chodíme ven - ve Svitavách je krásně. Na individuální basketbalové činnosti pak přejdeme začátkem května.