Aleši, gratulujeme k umístění. Už víte, jak budete slavit?
Možná si dám pivo, ještě nevím. Když jsem vyhrál juniorské mistrovství, chtěl jsem si také dát pivo, ale bylo mi večer hrozně špatně. Bolel mě žaludek, nohy, záda jak blázen, vůbec jsem netušil, co se se mnou děje. Ale to bylo po klasice. Teď se cítím v pohodě, navíc nebudu stát šest hodin na vyhlášení vítězů, takže to bude asi dobré.
Jak jste prožíval celý dnešní den a čtyři sprinty?
Nic jsem nevymýšlel. Na startu byl vždycky někdo rychlejší, takže taktiku vymýšleli jiní. Ve čtvrtfinále mi to sedlo, protože se jelo volněji, měl jsem dost sil a v pohodě jsem hlídal všechny kontakty. V cíli jsem měl i čas se otáčet, jestli nás někdo ještě ohrožuje nebo ne. Navíc ve čtvrtfinále jsem měl i dost jednoduché obsazení.
V semifinále a ve finále to ale vypadalo, že vám ve sjezdech nejedou lyže.
V semifinále jsem si to ještě nemyslel. Tam jel vepředu Rus a ten vždy zabral a občas se tam udělala díra. Nebylo to příjemné, dvakrát jsem je tam musel dojíždět a v cíli jsem si myslel, že jsem finále prohrál. Nakonec to vyšlo časem, s čímž jsem byl spokojen. Ve finále už bylo jasné, že mi to dolů moc nesvištělo.
Finále už bylo nejvíc o vůli, že?
Já už jsem se prostě rychleji hýbat nemohl.
Uvažoval jste před startem finále o medaili?
Jasně. Už včera jsem slíbil přítelkyni Šárce (Šárka Sudová, akrobatická lyžařka - pozn. autora), že když vyhraju, udělám ještě jedno vítězné kolečko. Nejdříve bych asi rozlámal hole, potom bych se tady projel, pozdravil se s lidma a šel domů.
Má i šesté místo na šampionátu pro vás cenu medaile?
Medaile to není, ale je to dobré. To víte, byl jsem posledníček ve finále.
Dá se srovnat šesté místo na mistrovství světa dospělých s titulem juniorského mistra světa?
To se srovnává dost blbě. Na juniorském mistrovství mohl například startovat Cologna nebo Northug. Je spousta lidí, kteří tam mohli startovat a nepřijeli. Letos na tom mistrovství byla menší konkurence, než vloni.
Na tenhle závod přišlo sedm tisíc diváků. Je to málo, nebo je to na Česko dobré?
Je to málo! Ale já se lidem nedivím. Ale když se ptáte, tak zdrbnu organizační výbor. My jsme dostali jen pár lístků. Kdybych dostal o pár lístků víc, řekněme dvacet, mohl bych lidem v Plzni říct: Jedu tehdy a tehdy, udělejte partu a přijeďte. Ale kdyby sem měli přijet, koupit za - pro Čechy - těžký peníze lístek, tak raději vezmou holku na oběd a podívají se na to v televizi.
Kolik jste dostali lístků?
Tuším, že patnáct lístků na celý šampionát. Ještě jsme si to různě povyměňovali s klukama. Občas dostaneme lístky ještě den předem, ale to už je pozdě někoho sem zvát. Tohle se jim prostě nepovedlo. Já jsem jel jak blázen štafetu na Jizerské padesátce za organizační výbor mistrovství světa a nemám z toho ani lístky.
Jste nominován i na zítřejší tým sprint. Budete mít dost sil?
Doufám, že jo.
Necítíte šanci, že byste mohl být po tomto výsledku nominován do páteční štafety?
Šanci jsem cítil, když byli kluci nemocní. Teď jsou všichni v pořádku, jezdí rychleji a já nejsem takový, že bych se přes někoho cpal a snažil se ho vyřadit jen proto, že chci jet štafetu já.
