Jeho poslední dvě sezony jsou nyní o tolik jiné.
Loni se neprobojoval na hry v Riu, letos ani do tříčlenného národního týmu kajakářů pro mistrovství Evropy a světa.
Chuť rvát se neztratil, jenže přetížené tělo vypovídalo poslušnost.
„Pro mě je úspěchem i to, že se z proher nepokakám. Což se mi daří,“ usměje se. „Pravda je, že díky těm předchozím medailím snáším i ty prohry o něco líp.“
Světový pohár v Praze bude v pátek a v sobotu vrcholem jeho sezony. Na rozdíl od evropského či světového šampionátu totiž smí Česko nasadit do bojů čtyři, a nikoliv jen tři kajakáře. Díky tomu v Praze nechybí mezi 290 závodníky z 35 zemí ani Hradilek.
„Mrzí mě, že šampionáty letos nejedu,“ vykládá. „Ale snažím se v životě vyrovnávat se vzniklými situacemi co nejjednodušeji. Nikdy by mě nenapadlo závidět těm, co jedou, nebo utápět se ve zklamání.“
Po životních sezonách 2012 a 2013 bylo charismatického Hradilka všude plno. Svoji olympijskou medaili dovedl zhodnotit jako málokdo, otevřela mu též mnohé dveře vedoucí do zcela jiných než sportovních sfér.
SLAVNÉ CHVÍLE. Coby stříbrný muž z her v Londýně 2012 (vlevo) a mistr světa z Prahy 2013.
„Nejvíc si vážím toho, že jsem se z toho všeho nezhroutil,“ říká.
Vavřinec Hradilek - herec ve filmu Tenkrát v ráji, mohl si připsat do svého portfolia. „Volali mi teď s další nabídkou na reklamu a do jednoho seriálu. Ale to už jsem odmítl,“ líčí. Zato v Praze mocně podniká, na náplavce vybudoval Kayak Beach Bar. Je aktivním ambasadorem značky Red Bull. Angažuje se v komisích sportovců Mezinárodní kanoistické federace a na Českém olympijském výboru.
Složil zkoušky na pilotní průkaz, ve vzduchu si čistí hlavu, zároveň však má v oblasti letectví i další, dosud tajné plány.
„Je toho moc,“ přitaká. „Ale nic, co by mě vyloženě nebavilo.“
Snad jen funkcionářské aktivity chce omezit. Nelíbí se mu, do jaké pozice se sport v Česku dostal. „Stává se z něj velké politikum. I když teď máme naději, že z něj odejde pár lidí, kteří ho v Česku dostali do současné krize.“
Namísto letošního mistrovství světa v Pau vyrazí v září na expedici na kalifornské řeky. „Budeme natáčet nějaké divočiny,“ těší se.
Neznamená to však, že by už závodní kariéru odsunul na druhou kolej. Vábí jej mistrovství Evropy 2018 v Praze. A ještě jednou se chce pokusit o olympijský start.
Tokio 2020 si určil za konečnou metu.
„Pak už závodit nechci,“ ujistí, také kvůli varovným zdravotním signálům posledních let.
Tři roky bojuje s bolavou krční páteří a s dalšími přetíženými partiemi. Letos angažoval do svého týmu nového kondičního trenéra a fyzioterapeuta Jakuba Kmeťka. „Jsme spolu skoro denně. Pracujeme na tom, aby mé tělo v celé té zátěži fungovalo hospodárněji.“
Dopady spolupráce si pochvaluje stejně jako novou loď, do které po nepovedeném jaru přesedl.
V trojských peřejích chce opět jednou vyzvat na souboj celý svět.
„I tohohle malého ďábla,“ ukáže na Jiřího Prskavce, aktuálního mistra světa.
