Když se teď řekne Peking, co vám s odstupem času bleskne hlavou?
Hrozně ráda si na to pokaždé vzpomenu. A říkám si, že olympiáda je jen jednou za čtyři roky, takže si čím dál víc uvědomuju, že to byl velký úspěch skončit ve finále sedmá. Bude pro mě hrozně těžké takové umístění zopakovat, nebo skončit ještě líp. Laťku jsem si nasadila dost vysoko.
Jak jste strávila vánoční svátky? Odpočívala jste, nebo i trénovala?
Byla jsem na šestitýdenním soustředění v Jihoafrické republice a vrátila jsem se až začátkem ledna. Takže jsem vůbec nelenošila, ale naopak jsem hodně trénovala. Chtěla jsem využít toho, že jsem v teple, a abych nadělala víc objemové práce, než v tomto období doma v Česku.
A co Štědrý den v Africe?
Byla jsem tam s přítelem a udělali jsme si Vánoce přesně jako u nás. Tedy rybu a bramborový salát. Bylo to fajn.
Jak na vás zapůsobila Jihoafrická republika? Prý to není zrovna bezpečná země...
Naštěstí jsem byla v oblasti, kde bylo takové jakoby univerzitní město, a tam byl naprostý klid. Ale přítel po té zemi cestoval a říkal, že se to vůbec nedalo srovnat. Tady mohl člověk v centru vyjít na ulici a nemusel se bát, že se mu něco stane. Všechno bylo v pohodě. Je ale fakt, že jsme se vůbec nepohybovali v těch chudinských okrajových čtvrtích.
Jak vypadá vaše příprava nyní?
Teď se připravuju v hale na novou sezonu a v Praze mě čekají první měřené závody, ale jen v rámci tréninku, které ukážou, jak příprava aktuálně vypadá a kam se bude ubírat dál.
Už máte stanovené hlavní cíle pro tento rok?
Nejdříve to bude halové mistrovství Evropy v Turíně, ale vůbec nedokážu odhadnout svoje šance, protože tam se běhá jen hladká čtyřstovka. A vrcholem pak bude určitě srpnové mistrovství světa v Berlíně, kde chci do finále, i když to bude moc těžké.
