A to přesto, že česká i světová špička je v těchto dnech jinde. V australském Melbourne, kde zahajuje první grandslam sezony Australian Open.
Jirko, jak těžké bylo porazit Bohdana Ulihracha?
Dost. My se strašně dlouho známe, hrajeme spolu patnáct let a jsme spoluhráči ze stejného oddílu. Pak vymyslete něco nového.
Vás ve finále držel skvělý servis, kterým jste soupeře vždycky v důležitých chvílích zatlačil. Je to tak?
Určitě. Já jsem dobře servíroval a i když Bohdan byl lepší ve hře od základní čáry, servis mě vždycky podržel. Tím jsem odvrátil dva brejkboly a ani jednou jsem ho neprohrál. Byl rozhodně klíčem k vítězství.
Těší vás plzeňský titul?
Těší. Já měl původně jiné plány, měl jsem letět do Indie a pak do kvalifikace na Australian Open, ale zbrzdila mě viróza. Tak jsem se narychlo přihlásil do Plzně. S tím, že si tu kvalitně zahraju a potrénuju.
Plzeňská hala má hodně rychlý povrch. Nedělal vám problémy?
Rychlý povrch moc nemusím. Ale vycházel mi servis a tak jsem prošel až k titulu, i když to tu bylo velice dobře obsazené. Navíc si můžete stokrát říkat, že to berete jako trénink, ale atmosféra vás vtáhne. Takže hrajete naplno a míče odehrajete jinak, než byste je odehrál v tréninku. A já tu vyhrál dva náročné zápasy, tedy semifinále a finále a věřím, že mě to psychicky posílí a projeví se to na dalších turnajích.
Který zápas byl pro vás nejtěžší?
První dvě kola jsem měl trošku lehčí, ve čtvrtfinále jsem měl štěstí, že mi soupeř vzdal a semifinále s Honzou Minářem bylo hodně těžké. Finále s Bohdanem také, ale myslím, že jsem hrál o něco líp než v tom semifinále.
Jste 120. na žebříčku ATP. První cíl, uspět v Austrálii, si už nesplníte. Jaké máte pro letošek další cíle?
Být zpátky ve stovce a tak se dostat do hlavních soutěží grandslamů, hrát Paříž, Wimbledon. A hrát dobře a stoupat výš.
Jaký je váš nejbližší program?
Za týden letím do německého Heilbronnu a odsud do Johannesburgu na půlmilionový turnaj ATP. A pak budu objíždět challengery tady v Evropě. Chci urvat body, abych se dostal na větší turnaje.
Hodně se mluví o tom, že český tenis ustupuje z pozic. Jak se na to teď před Australian Open díváte?
V Melbourne máme v hlavní soutěži čtyři hráče a je pravda, že dřív nás ve stovce bylo víc. Přijde mi, že ti mladí, myslím osmnácti, devatenáctiletí nejsou tak zakouslí, jako jsme bývali my zamlada. Po Tomáši Berdychovi prostě nikdo není. Díra.
Proč tomu tak podle vás je?
Když to srovnám s tím, když jsme začínali my, mají mladí lepší podmínky. Ale tenis je čím dál víc o penězích. A také si myslím, že mladí dneska mají víc možností jak prorazit, podívat se do světa. Třeba studium... Já to bral už ve 14 letech tak, že tenis je mé zaměstnání a tím se budu živit, obětoval jsem tomu všechno. Dneska mladí ví, že když nevyjde tenis, půjdou studovat, najsou si super práci, prostě nejsou tak zaťatí.
Čím je tenis pro vás? Dnes, když se sám nazýváte skoro veteránem a vaše pozice na žebříčku už není taková jako byla dřív?
Mám manželku a dvě děti, takže jsou pro mě už důležitější věci. Tenis je pro mne zaměstnáním, které mě pořád baví. A je super, když se člověk může slušně živit tím, co ho baví.
