"Porážky z prvních kol mě mrzí. Člověk o sobě začne pochybovat, ale musím jít dopředu a doufat, že se to otočí. Snad to přijde co nejdřív," tvrdila Vaidišová po vypadnutí z Prague Open. Zněla odevzdaně, nikoli bojovně.
Po skvělých míčích přicházejí laciné chyby. Čím si to vysvětlujete?
Určitě máte pravdu, to jsou dva dobré míče a pak údery úplně mimo. Vím, že mi chybí konzistentní výkony. Je to nahoru dolů. I v Praze to tak bylo.
Sráží vás takové neúspěchy psychicky, když víte, že míče, které byste dřív suverénně zabila, dneska do kurtu nespadnou?
Když hraju, tak o tom tímhle způsobem nepřemýšlím. Samozřejmě mě to mrzí, jako každý pokažený úder.
Jaký by mohl platit recept?
Zatím ho neznám. Snažím se ho najít. Možná čas a trpělivost pomůžou.
Neříkáte si, že návrat k trenérovi Aleši Kodatovi byla chyba?
Ne, nemyslím si. Alešova chyba to rozhodně není.
V Praze jste prohrála s Allou Kudrjavcevovou, 95. hráčkou žebříčku. Berete to tak, že vás porazila tenistka, která je zhruba o padesát míst lepší?
Určitě jsem před zápasem nedebatovala sama se sebou, že mám nárok prohrát. Soupeřka hrála dobře a své umístění si získala, protože je to solidní tenistka.
Cítíte se jako 141. hráčka světa?
Žebříček je, jaký je. Ten je realita. Musím doufat, že se to co nejdřív otočí.
Jaký je váš další program?
Odlétám do Ameriky, chystám se na turnaje v Los Angeles a Stanfordu, pak uvidíme.
Teď vás však v USA čekají samé kvalifikace. Vnímáte i to, že je ohrožena vaše účast na US Open?
Na to jsem připravená. Vidím žebříček, umím si to spočítat. Těším se ale na betony, hraju na nich ráda.
Máte nějaký cíl do konce tohoto roku?
Ano, mám, ale to se neříká. To bych si chtěla nechat pro sebe.
