Tentokrát jste prohrál o necelých pět vteřin...
To je ten můj výjezd do louky dva kilometry před cílem... (hořký úsměv) Jeli jsme s Honzou nesmírně vyrovnaný závod. Bylo jasné, že může rozhodnout jediná chybička. Bohužel jsem ji udělal těsně před cílem já. Vyletěl jsem z trati a zahrabal jsem se do rozmoklé louky, tam jsem ztratil nějakých 15 vteřin.
Co jste si v té chvíli tak říkal?
Samozřejmě jsem si to vyčítal, bylo to zklamání. My jsme ale pořád bojovali. Věděli jsme, že ještě není nic ztraceného, Honza nebyl v cíli. Důležité bylo, že auto zůstalo nepoškozené. Šli jsme do měkkého.
Před poslední rychlostní zkouškou jste vedl téměř o 11 vteřin. Nešlo jet víc na jistotu?
Před poslední erzetou začaly padat provazy vody, to úplně změnilo podmínky na trati. My jsme ale museli jet pořád vysoké tempo, protože ten náskok šel dotáhnout.
Kolem trati jste měl spoustu fanoušků, cítil jste za volantem tu obrovskou podporu?
Přímo na trati ne. To jsem rád, že fanoušky nevidím. Je to důkaz, že jsou na bezpečných místech. V servisu nebo mezi vložkami to ale samozřejmě vnímám. Atmosféra byla fantastická. Na oplátku myslím, že náš souboj s Honzou zvedal lidi ze sedaček.
Je právě ta vyrovnanost, co dělá závody rallye zajímavými?
Jednoznačně. Takový souboj nechcete pustit, ženete to dál. Vidíte, že to lidi baví. A je jedno, jestli fandí mně nebo Honzovi.
Je možné po těsné porážce hledat na závodě něco pozitivního?
Upřímně jsem moc nevěřil, že bychom mohli tovární škodovce takhle zdatně sekundovat. To, že jsme s nimi drželi krok, je povzbuzením do budoucna. Uvidíme, co bude dál. Ta auta jsou rozdílná, rozbitý Krumlov asi víc seděl nám.
Nakolik je Kopeckého druhé vítězství důležité v boji o titul?
Hodně. Ale ještě není nic ztraceno, i když taháme za kratší konec. Nejsme ani v polovině šampionátu, jeden závod se bude škrtat...
