Proč vás zlákal box, sport, při němž do vás soupeř buší pěstmi? Ty rány přece musí bolet.
To víte, že bolí, ale box je krásný, mám ho rád. Při boji rány necítíte, je to jako při psích zápasech: psi se rvou, i když krvácejí, pořád jdou dál. Rány bolí až po zápase. A boxer pořád jede, ať dostane jakoukoli ránu. Končí až ve chvíli, když ho někdo sejme, to je knokaut, k. o. Když má boxer srdce a odhodlání, vydrží v ringu všechno, kromě knokautu. Mně se ta chvíle vyhýbá, to musím zaklepat na zuby.
Nebojíte se, že jednou knokaut přijde?
Doufám, že nepřijde, otřes mozku není nic dobrého. Záleží taky na tom, jak je těžký. Třeba dostanu bombu, spadnu a chrním. Pak se dostávám z bezvědomí. Rozhodčí dbají na bezpečnost, aby se to nestávalo. Jakmile vidí, že se borci kroutí oči, vyhlásí konec.
Cítíte někdy při boxu strach?
Strach nikdy, ale trému vždycky. Tu přece cítí každý sportovec. Ale když boxer prohraje, tak přitom dostane do huby. Tréma musí být, s ní zůstávám opatrný a pozorný, nejsem machr. Jinak dostanu ránu, padnu a nazdar.
Vypráví se, že vás k boxu přivedly filmy o Rockym se Sylvesterem Stallonem. Je to pravda?
Před deseti lety to byly nejlepší filmy o boxu vůbec. Vím, že je to blbost, když do sebe půlhodiny mlátí jako vzteklí, krvaví padají k zemi a oči mají jako chameleoni. Pak je konec a oni v pohodě odkráčejí. Ve skutečnosti je to úplně jinak, ale já byl bažant, já to hltal, chtěl jsem být jako Rocky.
Začínal jste v patnácti. Jak jste prožíval první modřiny?
Nemívám modřiny. Občas mám natlučená ramena, ale na hlavě ani stopa. Někomu stačí, že se cvrnkne pod oko a hned mu modrá. Já dostanu bombu a nic. Jestli jsem měl v kariéře deset monoklů, tak to je hodně. Dostal jsem třeba ránu na čenich, cítil jsem, jak se mi rozplácnul, ale byl jsem v pohodě. Koukám do zrcadla a nevěřím: kdy už mi konečně naskočí monokl, abych vypadal jako boxer? Ne, nestěžuju si, určitě je to lepší, než kdybych všude chodil s modrým okem a rozbitou hubou.
V RINGU
Jakou rukou udeříte raději? Které víc věříte?
Jsem pravák, na tu ruku spoléhám. Ještě před šesti lety jako bych levačku vůbec neměl, ale pak jsem si druhou ruku párkrát narazil, dostal ji do dlahy a musel jsem cvičit levačku. Hodně se zlepšila. Nejtvrdší úder mám pravý direkt a hned po něm je levý hák, což u mě nebývalo.
Když soupeře vidíte v šatně, vnímáte, jak se připravuje?
Nehlídám ho. Stačí, když vím, kdo to je. Oba jsme za plentou a jsme nervózní, to vám garantuju. Já vedle sebe potřebuju člověka, který do mě pořád hučí, třeba maséra, který mě plácá, dělá srandičky, musím se hýbat, nesmím být sám, nesmím se zamyslet. Pak vkročím do ringu a vidím jen toho chlapa před sebou.
O přestávce si sednete do kouta a trenér do vás hučí pokyny. Posloucháte ho?
Ano, rozumím i v polovině kola, když na mě křičí známý hlas. V přestávce je člověk schopný postřehnout jednu dvě rady, které si musí zafixovat. Kolik je ale boxerů, kteří to odkývají, ale pak dělají stejné chyby jako předtím. Jsou mimo, nevnímají.
Hádám, že box vás baví mnohem víc než kolektivní sporty.
To baví, box miluju, biju se sám za sebe. Při fotbale někdo něco zkazí a jeden to hází na druhého. Když prohraju v ringu, jsem sám. Ale i vítězství mám jen pro sebe.
MIMO RING
Potřebujete vynikat?
Nepotřebuju, ale musím vyhrávat. A chci z toho něco mít. Nechci se nechat mlátit do palice zadarmo. Neláká mě velká sláva, ale peníze jsou velký impuls. Pokud to půjde, chci vydělat, nejde boxovat do čtyřiceti. Vydělám si a budu dělat trenéra. Vezmu nějakého caparta a budu ho odmalička učit. Nejlepší by bylo, aby to byl můj syn. Nechápu, jak může někdo z boxerů říkat, že by nechtěl mít ze syna boxera. Je to od nich jenom póza. Ale co já zmůžu? Dítě si stejně vybere samo.
Myslíte, že jste frajer?
Jsem jaký jsem. Hodně lidí mě nemá rádo, protože jsem až moc upřímný. Když mě něco štve, řeknu to. Mám mraky nepřátel, ale taky mám mraky kamarádů, za které dám hlavu na špalek.
Holíte se v podpaží. To není frajeřina?
Jasně že ne. Dvakrát denně trénuju, pořád jsem zpocený, pořád se myju a nechci smrdět. Plavci si holí celé tělo, já vynechávám nohy. Vlastně ještě neholím obočí, to kdybych sundal, tak mám hned o půl kila míň. V pravidlech je jasně psáno: na zápas musí být boxer hladce oholen. Strojkem beru bradu i hlavu, bradu pak ještě dodělávám do hladka. Pravda, je to na nic, protože pak se mi pod helmou dělá vyrážka.
Neuráží to vaši mužnost, když jste bez chlupu?
Vůbec ne, spíš mi vadí, když proti mě nastoupí někdo zarostlý jako medvěd.
Ženám boxeři imponují, že? Ideální těla, svalnaté postavy.
Některé ženy chtějí vidět krev, milují, když se chlapi řežou. Ale všechny takové nejsou. Jiné řeknou: Jsou to tupci, mlátí se do hlavy. Otočí se a jdou pryč.
Perete se někdy mimo ring?
Žádný boxer není svatoušek, ale už dávno to nedělám. Na rovinu: pokud to jde, otáčím se a mizím. Když někdo provokuje, udržím se, ale když mě někdo napadne... On udeří jednou a dostane dvě. To je hned. Nemám rád hromadné bitky. Třeba v hospodě, to nevím, odkud přiletí rána nebo jestli nedostanu židlí přes záda. To víte, že jsem se porval.
Třeba když jste pracoval jako vyhazovač na štvanické diskotéce?
Já tam dělal rok a půl a kolikrát se něco semlelo, ale o bitkách mluvit nechci. Když někdo dělal kravál, často jsem ho prosil, ať jde pryč, abych nemusel udeřit. Někomu dám facku a hned mám na zádech policajty.
Dovolovali si? Provokovali?
Já nikdy nebyl dvoumetrová korba, kdekdo si myslel, jak mi jednu napálí. Vypadám jako střízlík, on do mě najede a netuší, že když ode mne jednu koupí, tak se bude čtrnáct dní válet v kotrmelcích. Vyhazovač musí zůstat v klidu. Kdybych někoho trefil, tak by z toho pro něj i pro mě byla pořádná polízanice. Bouchnout bez rukavic je dost nepříjemné i pro mě, natož pro toho druhého.
JAK RING MĚNÍ ŽIVOT
Dá se boxem uživit?
Po olympiádě určitě dá. Předtím s obtížemi. Naštěstí jsem měl v Mělníku ve fitnesscentru všechno zadarmo, od vitaminů přes trenéra Pošmourného, který se mnou dělal kondici. On jezdil na kole a já běhal jako blázen vedle něj se závažím.
Olympiáda změnila váš život.
To bez debat. Proslavil jsem se, předtím mě nikdo neznal. Když to řeknu rovinu, tak stačila jedna blbá olympiáda a lidi se za mnou otáčejí na ulici. Ostatní turnaje jsou stejně namáhavé, ale olympiáda je šlágr. Za deset let budu rád vzpomínat. Teď si musím dávat větší pozor, co dělám, co říkám. Tím nechci říct, že se přetvařuju. Snad jsem zůstal normální.
Je příjemné, když vás lidé poznávají, když se ohlížejí?
Ale jo. Tuhle jsem šel zaplatit na benzince a prodavač se ptá, jestli mě nezná. Já říkám, že možná z televize. On se tak zadíval, pyšně se zatvářil a povídá: A jó, byl jste jednička. To potěší.
Před třemi týdny vám na hrudi visela stříbrná medaile. Už jste se dostal ze všech oslav?
Už jo, bylo to perfektní, ale hrozně namáhavé. Nejsem na to zvyklý. Opil jsem se kvalitně a stačilo málo. Když jsem byl na diskotéce u kamarádů, prosil jsem lidi, ať už mi nic nenosí. Pořád přede mnou stály dva tři panáky, to už nešlo. Jakmile cítím, že mi bude blbě, tak kašlu na pití, abych pak další den neprozvracel. Řeknu stop, dám si matonku a končím. Oslavy už skončily.
Na olympiádě jste měl nejdřív volné kolo, pak jste prošel třikrát dál jen těsně a nakonec jste ve finále dostal nakládačku od Rusa Lebzjaka. Někdo říká, že jste si medaili nezasloužil.
Přiveďte mi ho, já mu nabuším (smích). Kdo to říká, je ňouma. Rozumný člověk musí uznat, že jen boxovat na olympiádě je úspěch. Dostat se tam, to je makačka. Nikdo nevidí, že v evropských kvalifikacích byly ještě těžší zápasy než na olympiádě, tam to bylo strašně vyrovnané, nic nekončilo před limitem, všechno se mydlilo na body.
Ale finále jste pokazil, ne?
Zklamal jsem. Ale určitě jsem neprohrál o čtrnáct bodů, jak to nakonec skončilo. Vzpomínáte na začátek zápasu? Dostal jsem čtyři údery na spodek, které se nikdy nebodují, protože se po nich boxer ani neohlédne, a vždycky dali Lebzjakovi bod. Hned bylo vidět, komu rozhodčí fandí. Ale nechci tím říct, že jsem ten zápas nezkazil.
Sudí asi můžou hodně ovlivnit zápas, jen oni rozhodnou, jestli dají za úder bod, nebo ne. Co cítíte, když jste přesvědčen, že porážka je nespravedlivá?
Zlost, jako na první kvalifikaci loni v listopadu. Prohrál jsem šest dva, i když jsem toho Bulhara zmlátil. To byl podraz. Prostě jsem vyhrál, to byla tutovka, ale najednou koukám, jak zvedají ruku jemu. Taková bezmoc, v té chvíli bych vzal baseballovou pálku a přerazil těm rozhodčím ruce. Chtěl jsem s boxem okamžitě švihnout. Dřu dvakrát denně jako mezek a pak mě zařízne nějaký strejda v bílém plášti. To radši budu dělat dál vyhazovače. Ale pak jsem se zakousnul a dřel dál.
Co budete dělat s prémií za stříbro? Je to šest set tisíc.
Já ani nevěděl, kolik to je. Asi si koupíme se snoubenkou baráček, upravíme ho a uděláme zahrádku pro naše psy. Chtěl bych mít jistotu mezi Prahou a Mělníkem, abych to neměl nikam daleko.
DO PROFIRINGU
Máte olympijské stříbro mezi amatéry. Určitě chcete jít k profesionálům.
Jednou půjdu, ale teď to nejspíš nehrozí. Ještě jsem nedostal nabídku, která by tu amatérskou převálcovala. Záleží na penězích. Já se nechci stěhovat do Anglie, do Německa, chtěl bych začít tady. Chci pozvednout český profibox, který zatím za moc nestojí.
Jak byste dopadl, kdyby proti vám zítra vyrukovala hvězda jako Tyson nebo Holyfield?
Netuším, ale za ty prachy bych tam do ringu vlezl. Určitě by byla znát kilová převaha, já jsem takový střízlík a oni našlehané rampy, je to jiná váhová kategorie. Ale za půl milionu dolarů? Proč ne?
Už jste také říkal, že možná v amatérském ringu zůstanete až do další olympiády v Aténách.
Chtěl bych znovu na olympiádu, ta v Sydney byla super. Ale čtyři roky jsou čtyři roky, to je strašná doba. Kdyby mi promotér vyjednal šest profizápasů do roka, k tomu od sponzora měsíčně pořádné peníze, tak jdu k profíkům třeba hned.
Chcete jít za každou cenu?
Jo. Ta helma na hlavě mi hrozně vadí, u profíků se nenosí. Když teď dostanu ránu, musím si helmu hned rovnat, je to na nic. I pro lidi je profibox přitažlivější. Borci jsou do půl těla, nemají škeble na hlavě, je to tvrdší, je to paráda.
Co když dopadnete jako slavný Muhammad Ali? Až skončíte s profiboxem, budete roztřesený, skolí vás těžká nemoc.
Ale on to nemá z boxu, to jsem si jistý. On se uměl rvát, krýt se, uhnout. Nemyslím, že bych měl mít po boxu nějaké následky. Ale pozor: poslední měsíc nějak zapomínám, nevím, kde se probouzím, bolí mě hlava. No já nevím, jestli je to z boxu (smích). Co má říkat takový fotbalista, když hlavičkuje výkop a míč je mokrý a nacucaný? To je rána jako granátem, jako by dostal pěstí. Nebo dostat pukem do huby, to musí vymlátit zuby. To je horší než box. I já bych měl modřinu.
To víte, že bolí, ale box je krásný, mám ho rád. Při boji rány necítíte, je to jako při psích zápasech: psi se rvou, i když krvácejí, pořád jdou dál. Rány bolí až po zápase. A boxer pořád jede, ať dostane jakoukoli ránu. Končí až ve chvíli, když ho někdo sejme, to je knokaut, k. o. Když má boxer srdce a odhodlání, vydrží v ringu všechno, kromě knokautu. Mně se ta chvíle vyhýbá, to musím zaklepat na zuby.
Nebojíte se, že jednou knokaut přijde?
Doufám, že nepřijde, otřes mozku není nic dobrého. Záleží taky na tom, jak je těžký. Třeba dostanu bombu, spadnu a chrním. Pak se dostávám z bezvědomí. Rozhodčí dbají na bezpečnost, aby se to nestávalo. Jakmile vidí, že se borci kroutí oči, vyhlásí konec.
Cítíte někdy při boxu strach?
Strach nikdy, ale trému vždycky. Tu přece cítí každý sportovec. Ale když boxer prohraje, tak přitom dostane do huby. Tréma musí být, s ní zůstávám opatrný a pozorný, nejsem machr. Jinak dostanu ránu, padnu a nazdar.
Vypráví se, že vás k boxu přivedly filmy o Rockym se Sylvesterem Stallonem. Je to pravda?
Před deseti lety to byly nejlepší filmy o boxu vůbec. Vím, že je to blbost, když do sebe půlhodiny mlátí jako vzteklí, krvaví padají k zemi a oči mají jako chameleoni. Pak je konec a oni v pohodě odkráčejí. Ve skutečnosti je to úplně jinak, ale já byl bažant, já to hltal, chtěl jsem být jako Rocky.
Začínal jste v patnácti. Jak jste prožíval první modřiny?
Nemívám modřiny. Občas mám natlučená ramena, ale na hlavě ani stopa. Někomu stačí, že se cvrnkne pod oko a hned mu modrá. Já dostanu bombu a nic. Jestli jsem měl v kariéře deset monoklů, tak to je hodně. Dostal jsem třeba ránu na čenich, cítil jsem, jak se mi rozplácnul, ale byl jsem v pohodě. Koukám do zrcadla a nevěřím: kdy už mi konečně naskočí monokl, abych vypadal jako boxer? Ne, nestěžuju si, určitě je to lepší, než kdybych všude chodil s modrým okem a rozbitou hubou.
V RINGU
Jakou rukou udeříte raději? Které víc věříte?
Jsem pravák, na tu ruku spoléhám. Ještě před šesti lety jako bych levačku vůbec neměl, ale pak jsem si druhou ruku párkrát narazil, dostal ji do dlahy a musel jsem cvičit levačku. Hodně se zlepšila. Nejtvrdší úder mám pravý direkt a hned po něm je levý hák, což u mě nebývalo.
Když soupeře vidíte v šatně, vnímáte, jak se připravuje?
Nehlídám ho. Stačí, když vím, kdo to je. Oba jsme za plentou a jsme nervózní, to vám garantuju. Já vedle sebe potřebuju člověka, který do mě pořád hučí, třeba maséra, který mě plácá, dělá srandičky, musím se hýbat, nesmím být sám, nesmím se zamyslet. Pak vkročím do ringu a vidím jen toho chlapa před sebou.
O přestávce si sednete do kouta a trenér do vás hučí pokyny. Posloucháte ho?
Ano, rozumím i v polovině kola, když na mě křičí známý hlas. V přestávce je člověk schopný postřehnout jednu dvě rady, které si musí zafixovat. Kolik je ale boxerů, kteří to odkývají, ale pak dělají stejné chyby jako předtím. Jsou mimo, nevnímají.
Hádám, že box vás baví mnohem víc než kolektivní sporty.
To baví, box miluju, biju se sám za sebe. Při fotbale někdo něco zkazí a jeden to hází na druhého. Když prohraju v ringu, jsem sám. Ale i vítězství mám jen pro sebe.
MIMO RING
Potřebujete vynikat?
Nepotřebuju, ale musím vyhrávat. A chci z toho něco mít. Nechci se nechat mlátit do palice zadarmo. Neláká mě velká sláva, ale peníze jsou velký impuls. Pokud to půjde, chci vydělat, nejde boxovat do čtyřiceti. Vydělám si a budu dělat trenéra. Vezmu nějakého caparta a budu ho odmalička učit. Nejlepší by bylo, aby to byl můj syn. Nechápu, jak může někdo z boxerů říkat, že by nechtěl mít ze syna boxera. Je to od nich jenom póza. Ale co já zmůžu? Dítě si stejně vybere samo.
Myslíte, že jste frajer?
Jsem jaký jsem. Hodně lidí mě nemá rádo, protože jsem až moc upřímný. Když mě něco štve, řeknu to. Mám mraky nepřátel, ale taky mám mraky kamarádů, za které dám hlavu na špalek.
Holíte se v podpaží. To není frajeřina?
Jasně že ne. Dvakrát denně trénuju, pořád jsem zpocený, pořád se myju a nechci smrdět. Plavci si holí celé tělo, já vynechávám nohy. Vlastně ještě neholím obočí, to kdybych sundal, tak mám hned o půl kila míň. V pravidlech je jasně psáno: na zápas musí být boxer hladce oholen. Strojkem beru bradu i hlavu, bradu pak ještě dodělávám do hladka. Pravda, je to na nic, protože pak se mi pod helmou dělá vyrážka.
Neuráží to vaši mužnost, když jste bez chlupu?
Vůbec ne, spíš mi vadí, když proti mě nastoupí někdo zarostlý jako medvěd.
Ženám boxeři imponují, že? Ideální těla, svalnaté postavy.
Některé ženy chtějí vidět krev, milují, když se chlapi řežou. Ale všechny takové nejsou. Jiné řeknou: Jsou to tupci, mlátí se do hlavy. Otočí se a jdou pryč.
Perete se někdy mimo ring?
Žádný boxer není svatoušek, ale už dávno to nedělám. Na rovinu: pokud to jde, otáčím se a mizím. Když někdo provokuje, udržím se, ale když mě někdo napadne... On udeří jednou a dostane dvě. To je hned. Nemám rád hromadné bitky. Třeba v hospodě, to nevím, odkud přiletí rána nebo jestli nedostanu židlí přes záda. To víte, že jsem se porval.
Třeba když jste pracoval jako vyhazovač na štvanické diskotéce?
Já tam dělal rok a půl a kolikrát se něco semlelo, ale o bitkách mluvit nechci. Když někdo dělal kravál, často jsem ho prosil, ať jde pryč, abych nemusel udeřit. Někomu dám facku a hned mám na zádech policajty.
Dovolovali si? Provokovali?
Já nikdy nebyl dvoumetrová korba, kdekdo si myslel, jak mi jednu napálí. Vypadám jako střízlík, on do mě najede a netuší, že když ode mne jednu koupí, tak se bude čtrnáct dní válet v kotrmelcích. Vyhazovač musí zůstat v klidu. Kdybych někoho trefil, tak by z toho pro něj i pro mě byla pořádná polízanice. Bouchnout bez rukavic je dost nepříjemné i pro mě, natož pro toho druhého.
JAK RING MĚNÍ ŽIVOT
Dá se boxem uživit?
Po olympiádě určitě dá. Předtím s obtížemi. Naštěstí jsem měl v Mělníku ve fitnesscentru všechno zadarmo, od vitaminů přes trenéra Pošmourného, který se mnou dělal kondici. On jezdil na kole a já běhal jako blázen vedle něj se závažím.
Olympiáda změnila váš život.
To bez debat. Proslavil jsem se, předtím mě nikdo neznal. Když to řeknu rovinu, tak stačila jedna blbá olympiáda a lidi se za mnou otáčejí na ulici. Ostatní turnaje jsou stejně namáhavé, ale olympiáda je šlágr. Za deset let budu rád vzpomínat. Teď si musím dávat větší pozor, co dělám, co říkám. Tím nechci říct, že se přetvařuju. Snad jsem zůstal normální.
Je příjemné, když vás lidé poznávají, když se ohlížejí?
Ale jo. Tuhle jsem šel zaplatit na benzince a prodavač se ptá, jestli mě nezná. Já říkám, že možná z televize. On se tak zadíval, pyšně se zatvářil a povídá: A jó, byl jste jednička. To potěší.
Před třemi týdny vám na hrudi visela stříbrná medaile. Už jste se dostal ze všech oslav?
Už jo, bylo to perfektní, ale hrozně namáhavé. Nejsem na to zvyklý. Opil jsem se kvalitně a stačilo málo. Když jsem byl na diskotéce u kamarádů, prosil jsem lidi, ať už mi nic nenosí. Pořád přede mnou stály dva tři panáky, to už nešlo. Jakmile cítím, že mi bude blbě, tak kašlu na pití, abych pak další den neprozvracel. Řeknu stop, dám si matonku a končím. Oslavy už skončily.
Na olympiádě jste měl nejdřív volné kolo, pak jste prošel třikrát dál jen těsně a nakonec jste ve finále dostal nakládačku od Rusa Lebzjaka. Někdo říká, že jste si medaili nezasloužil.
Přiveďte mi ho, já mu nabuším (smích). Kdo to říká, je ňouma. Rozumný člověk musí uznat, že jen boxovat na olympiádě je úspěch. Dostat se tam, to je makačka. Nikdo nevidí, že v evropských kvalifikacích byly ještě těžší zápasy než na olympiádě, tam to bylo strašně vyrovnané, nic nekončilo před limitem, všechno se mydlilo na body.
Ale finále jste pokazil, ne?
Zklamal jsem. Ale určitě jsem neprohrál o čtrnáct bodů, jak to nakonec skončilo. Vzpomínáte na začátek zápasu? Dostal jsem čtyři údery na spodek, které se nikdy nebodují, protože se po nich boxer ani neohlédne, a vždycky dali Lebzjakovi bod. Hned bylo vidět, komu rozhodčí fandí. Ale nechci tím říct, že jsem ten zápas nezkazil.
Sudí asi můžou hodně ovlivnit zápas, jen oni rozhodnou, jestli dají za úder bod, nebo ne. Co cítíte, když jste přesvědčen, že porážka je nespravedlivá?
Zlost, jako na první kvalifikaci loni v listopadu. Prohrál jsem šest dva, i když jsem toho Bulhara zmlátil. To byl podraz. Prostě jsem vyhrál, to byla tutovka, ale najednou koukám, jak zvedají ruku jemu. Taková bezmoc, v té chvíli bych vzal baseballovou pálku a přerazil těm rozhodčím ruce. Chtěl jsem s boxem okamžitě švihnout. Dřu dvakrát denně jako mezek a pak mě zařízne nějaký strejda v bílém plášti. To radši budu dělat dál vyhazovače. Ale pak jsem se zakousnul a dřel dál.
Co budete dělat s prémií za stříbro? Je to šest set tisíc.
Já ani nevěděl, kolik to je. Asi si koupíme se snoubenkou baráček, upravíme ho a uděláme zahrádku pro naše psy. Chtěl bych mít jistotu mezi Prahou a Mělníkem, abych to neměl nikam daleko.
DO PROFIRINGU
Máte olympijské stříbro mezi amatéry. Určitě chcete jít k profesionálům.
Jednou půjdu, ale teď to nejspíš nehrozí. Ještě jsem nedostal nabídku, která by tu amatérskou převálcovala. Záleží na penězích. Já se nechci stěhovat do Anglie, do Německa, chtěl bych začít tady. Chci pozvednout český profibox, který zatím za moc nestojí.
Jak byste dopadl, kdyby proti vám zítra vyrukovala hvězda jako Tyson nebo Holyfield?
Netuším, ale za ty prachy bych tam do ringu vlezl. Určitě by byla znát kilová převaha, já jsem takový střízlík a oni našlehané rampy, je to jiná váhová kategorie. Ale za půl milionu dolarů? Proč ne?
Už jste také říkal, že možná v amatérském ringu zůstanete až do další olympiády v Aténách.
Chtěl bych znovu na olympiádu, ta v Sydney byla super. Ale čtyři roky jsou čtyři roky, to je strašná doba. Kdyby mi promotér vyjednal šest profizápasů do roka, k tomu od sponzora měsíčně pořádné peníze, tak jdu k profíkům třeba hned.
Chcete jít za každou cenu?
Jo. Ta helma na hlavě mi hrozně vadí, u profíků se nenosí. Když teď dostanu ránu, musím si helmu hned rovnat, je to na nic. I pro lidi je profibox přitažlivější. Borci jsou do půl těla, nemají škeble na hlavě, je to tvrdší, je to paráda.
Co když dopadnete jako slavný Muhammad Ali? Až skončíte s profiboxem, budete roztřesený, skolí vás těžká nemoc.
Ale on to nemá z boxu, to jsem si jistý. On se uměl rvát, krýt se, uhnout. Nemyslím, že bych měl mít po boxu nějaké následky. Ale pozor: poslední měsíc nějak zapomínám, nevím, kde se probouzím, bolí mě hlava. No já nevím, jestli je to z boxu (smích). Co má říkat takový fotbalista, když hlavičkuje výkop a míč je mokrý a nacucaný? To je rána jako granátem, jako by dostal pěstí. Nebo dostat pukem do huby, to musí vymlátit zuby. To je horší než box. I já bych měl modřinu.
