"Ani bych to sám nespočítal. Řekl mi to bývalý spoluhráč Tomáš Cibulec, který si dal s počítáním práci," směje se Tabara, který v kariéře vyhrál jeden turnaj světového okruhu.
Máte téměř sedmdesát titulů. To přece není možné získat!
Měl jsem štěstí. V mé éře se hrály samostatná mistrovství České a Československé republiky. V hale i na antuce. V singlech, deblech, k tomu soutěže družstev. Všechny akce jsem objížděl a dařilo se. Co rok, to několik titulů. Počet výher se rychle zvětšoval, což byla výhoda. Dnes už to není možné.
Takže vás nikdo nepřekoná, že?
To mě nenapadlo, ale máte pravdu. To je rekord, který nikdo nepřekoná. Třeba se s ním jednou dostanu do nějaké knížky.
Být medaile opravdu ze zlata, mohl jste se jenom válet někde na pláži a žít z renty. Nemrzí vás, že vám z domácích úspěchů zbyly jen hezké vzpomínky?
To rozhodně ne. Měl jsem hezkou kariéru. Se spoluhráči jsme si užili hodně legrace. Možná také z tohoto důvodu přicházely úspěchy. Především ze soutěží družstev mám kopec hezkých zážitků. A ty se nedají poměřit penězi.
Na kurtu jste býval velký rváč a kdekdo vám předpovídal zářivou kariéru. Proč jste se na žebříčku nedostal výš než do první padesátky?
Všechno se nepodaří, musíte se na to dívat reálně. Já byl vždy trošku menší než bylo třeba a bez odpovídajících parametrů to ve světové špičce prostě nejde. Podívejte se na současné hráče. Mezi těmi nejlepšími jsou výhradně vyšší tenisté s atletickými přednostmi. Tak to bylo také v mé době. Navíc si myslím, že dostat se do první světové padesátky není vůbec špatné.
Takže vás netrápí, že jste nedosáhl výraznějšího úspěchu třeba na grandslamových turnajích, kde bylo maximem třetí kolo?
Tenis hraje několik milionů lidí a každý by chtěl být úspěšný. To ale nejde. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby jim někdo na začátku kariéry řekl, že budou v nejlepší padesátce, tak to vezmou všemi deseti. Já se do ní dostal. Z toho mám radost, ale víc o tom nepřemýšlím.
Kvůli zdravotním problémům jste kariéru ukončil předčasně a vrhnul se na trénování. V roli kouče jste se našel?
Tenis byl odmalička můj život, takže jsem strašně rád, že u něj můžu zůstat jako trenér. Mám v Prostějově na starosti jednu skupinu a té předávám zkušenosti. Těší mě, když se hráčům daří a mohu být u jejich úspěchů. Zůstal jsem u svého sportu.
