Z mistrovství Evropy vypadlo Česko jako úplně první tým. Dalo by se to nazvat výbuchem, jenže místo toho fotbalisté slýchají spíše slova uznání: "Vy jste na to měli, škoda. Jen těžká skupina a smůla vás zničily. Patříte mezi evropskou špičku!" Jak paradoxní. Být chválen, přitom už po dvou zápasech ve skupině ztratit šanci na čtvrtfinále. Do trenéra Chovance nešijí média, žije v ochranné zóně, jakou asi žádný jeho předchůdce nezažil. Přitom sám říká, že výsledek na Euru je neúspěchem. Co je ve skutečnosti dobrého a co špatného na vystoupení reprezentantů?
Chovanec sice s mužstvem nepostoupil ze skupiny, ale to není ten typ neúspěchu, kterým si trenér musí projít. Tuhle zkušenost má zatím před sebou. Až přijde, uvidí se, co v něm skutečně je.
František Cipro
Bylo líp, když míč letěl na tribunu?
Říká se, že národní tým je silnější, než co dokázal na šampionátu. Polovina z dvaadvaceti hráčů, kteří byli na Euru, má stříbro z minulého šampionátu. Dnes jsou Nedvěd, Poborský, Berger, Šmicer a spol. mnohem zkušenější, většinou přestoupili z české ligy do lepší soutěže v cizině, kde fotbalově dorostli. Jsou slavní, populární, sebevědomí a v ideálním fotbalovém věku kolem sedmadvaceti let. "Na naši hru v Anglii, kde jsme byli druzí, se nedalo koukat. Současný tým hraje lepší fotbal, je silnější než leckteré mužstvo, které postoupilo do čtvrtfinále," soudí trenér František Cipro. I sami hráči to uznávají. Například Karel Poborský vzpomněl, že na minulém šampionátu tým spoléhal pouze na rychlé útoky a šťastné góly. Když se to hodilo, kopl se míč na tribunu. Pryč je opatrnost a ustrašenost, v mužstvu vládnou zkušenost a sebevědomí. Ukázala to kvalifikační skupina, v níž mužstvo neztratilo ani bod. To je výsledek, který vstoupí do dějin. Ale proč teď fotbalisté na mistrovství Evropy neuspěli v základní části? Existuje spousta důvodů. Především se jmenují: přetěžká skupina s elitou kontinentu, Nizozemskem a Francií, a nepřízeň osudu. Trenér Vlastimil Petržela namítá: "Nemyslím, by mužstvo bylo silnější než před čtyřmi lety. Kvalifikaci bez ztráty jsme oslavovali, jako bychom už byli mistry Evropy. Neberu ani argument, že jsme teď měli těžkou skupinu. Vždyť zápasy s Nizozemskem a Francií ukázaly, že oba soupeři k poražení byli, jenže jsme je prostě neporazili." Na Euru 1996 byla rovněž přetěžká skupina. Kdo předpovídal, že z konkurence Itálie, Německa a Ruska může postoupit Česko, byl považován za bláznivého snílka.
"Tehdy pomohlo štěstí. To jediné nám letos chybělo. A bez štěstí úspěch nevytvoříte," přemýšlí Vladimír Šmicer. Vzpomene na sporný výrok rozhodčího, na trefená břevna a tyč. Na spálené šance, trest pro výtečného záložníka Bergra a osudovou chybu obránce Gabriela.
Když nezaútočím, nejsem moderní bek
Říká se, že obrana je největší slabinou. Opory z minulého šampionátu v Anglii zůstaly a mužstvo se téměř nezměnilo. To ale vůbec neplatí u obrany. Její elitní složení tehdy znělo: libero Kadlec plus dva předstopeři Suchopárek a Horňák. Ani jeden z nich tentokrát na šampionátu nehrál. Za čtyři roky od posledního Eura se fotbalový vývoj pohnul. Moderní bek vypadá asi takto: pružný, rychlý, technický, dotěrný, tvořivý. A co český obránce? Vysoký, výborný hlavičkář, dotěrný, obstojí v defenzivě. Víc nic. "Naši nejlepší obránci jsou méně zkušení, a co je ještě důležitější, mnohem méně tvořiví než ti na minulém šampionátu," tvrdí trenér Jozef Jarabinský. Kadlec, Suchopárek i střídající Kubík uměli vyvézt míč mezi záložníky, dokázali dlouhým pasem přihrát přes polovinu hřiště do brejku. Na první pohled jednoduchá hra byla velice účelná. Ale co současní zadáci Řepka, Rada, Gabriel nebo Fukal? "V defenzivě jsme obstáli. Obrana dostala od těžkých soupeřů jen tři góly, z toho jeden z penalty a jeden po hrubé chybě. Ofenzivnější činnost obránců je ale na delší rozbor," říká Cipro. Chybí lepší rozehrávka, větší podpora útoku, odvážné průniky a přesné centry. Prostě snaha o přečíslení soupeře. Evropský turnaj dokazuje, k čemu spěje fotbal: mizí rozdíly mezi obránci, záložníky a útočníky. Kdyby si prohodili místo střelec Henry a hlídač u lajny Lizarazu, nepozná se, kdo kam patří. Co jsou Zenden nebo Cocu v nizozemském týmu? Dostanou roli, kterou trenér Rijkaard nemá nikým obsazenou. Je ovšem možné zaměnit Gabriela s Poborským nebo postavit Radu na Šmicrovo místo? Byli vybráni opravdu ti nejlepší zadáci? "Samozřejmě. Ale konstruktivní typy chybějí. Přiznejme si: lepší obránce, než kteří byli na Euru, skutečně nemáme," soudí Cipro. Chyba může být i v systému hry. Nemělo by se přejít na zónové bránění se čtyřmi beky v řadě? Vždyť je to moderní a pohledné. Není to lepší, než hrát na libera a dva až tři předstopery? Nezaostáváme za dobou? Anglie nastupovala se čtyřčlennou obranou. A vypadla. Německo se ztrapnilo a hrálo s liberem Matthäusem. "Na systému nezáleží. Chyba vězí spíš v neumění, malé odvaze, prostě v možnostech a schopnostech jednotlivých hráčů," říká Petržela.
Trenér musí prohrát, aby se projevil kumšt
Říká se, že trenér Chovanec je garantem úspěchu. Má obrovskou autoritu, hráči ho respektují, uznávají a věří mu. Jozef Chovanec je osobnost, kterou nikdo nezpochybňuje. Převzal mužstvo, které v euforii projelo kvalifikací, ale na velkém turnaji narazilo. Chtělo bojovat o evropský titul, jenže s velkým snem je amen. Přišlo vystřízlivění. "Až v příští kvalifikaci o mistrovství světa se bude ukazovat, co všechno v Chovancovi je," předpovídá Jarabinský. Chovanec je dobrým diplomatem, který má přirozenou autoritu a dokáže jednat s hráči. Do Eura mu vše vycházelo, ale teď poznal, že nejsou jen vítězství. Poslední dobou to několikrát zaskřípalo mezi ním a mužstvem. Nejprve mnohé znejistěl způsobem nominace na Euro. Z přípravného tábora v rakouském Seefeldu poslal domů Baranka, Ulicha, Wagnera, Černého a Verbíře, tedy hráče, kteří jsou v širším kádru už dlouho. A vzápětí oznámil: pojede Jankulovski! Mladík, který se do té doby mihl v áčku na jediný zápas. Při Euru mu potom dal dvakrát šanci při střídání, ale byly to spíš tápavé tahy, jimiž chtěl zdůvodnit jeho nominaci. Další šok přišel hned první den, kdy reprezentanti přijeli do Knokke-Heistu. Hotel v rušné ulici, malé pokoje a mluvilo se dokonce o špíně. Koho vinit, mohli se tázat hráči. Posledním, kdo garantoval výběr hotelu, byl Chovanec. Následovaly další nejistoty. Základní jedenáctku pro úvodní zápas s Nizozemskem oznamoval nezvykle pozdě, pouhé čtyři hodiny před výkopem. Hráči byli nesmírně nervózní. Taktika s jediným klasickým útočníkem udělala z Jana Kollera odrážeče míčů. Osamocený muž na hrotu, který se mohl stát kanonýrem a hrdinou turnaje, z toho byl rozpačitý. Při posledním zápase s Dánskem rozhazoval Koller rukama, což u kliďase jeho typu je už silné gesto. Na účtu Chovancových chyb stojí též napsáno: prokoučovaný zápas s Francií. Za stavu 1:1 sáhl ke střídání, které rozbouralo zažitou hru. Stáhl Bejbla, jenže tím uvolnil prostor Zidanemu, čili francouzské ofenzivě. A vyslání Lokvence na posílení útoku přineslo trapas, jehož si všimla celá Evropa. "Lokvenc je kandidátem na cenu nejhoršího hráče Eura," napsal nemilosrdně list Financial Times. "Představuje šest a půl stopy, neschopných řídit svůj vlastní pohyb, natož ještě přihrát míč do míst, kam je zapotřebí." Jenže domácí trenéři se Chovance spíš zastávají. "Nic neudělal špatně," říká Petržela. "Určitě střídal s rozmyslem, v té situaci to risknout musel. Chápu ho, protože já jsem v tomhle ohledu úplný kaskadér." To je pravda, vždyť Petržela dokáže hráče vystřídat už v prvních deseti minutách hry. Chovanec se dal na riziko, které mu nevyšlo. Asi hodně velké riziko. Buď se mohlo mluvit o jeho šťastné ruce, nebo chybném tahu. "Možná to měl řešit jiným typem útočníka, ale důležité bylo, že na lavičce nespal," míní Táborský. "Není mi ale jasné, proč nestřídal v poločase, ale tři minuty po něm."
Nyní zkrachovalí mohou jít nahoru
Říká se, že národní tým má před sebou velkou budoucnost. To je troufalá myšlenka. Stříbrný tým před čtyřmi lety, zkrachovalý nyní. Nejsou to jen řeči a iluze? "Trochu se obávám, jestli ten vrchol nebyl už za trenéra Dušana Uhrina," říká Petržela. "Nedám na řeči, že teď hrajeme líp a přijdou i výsledky. Uhrin dosáhl obrovského úspěchu a já si nemyslím, co většina, že se na to v Anglii nedalo koukat. Hrálo se chytře odzadu a každý náš útok byl nebezpečný." S mužstvem by se proto mělo něco dít. Přestavět obranu, novou krví oživit zálohu i útok. To je asi nejaktuálnější. Nedá se žít z jedné generace už čtvrté kvalifikační období, celých osm let. V olympijském týmu je z čeho brát, byli z něj přetaženi už Rosický a Jankulovski, brzy přijde řada na další. Hrají modernější fotbal než áčko, víc rychlosti, lehkosti i kreativity. I tohle může prospět. Hodně se spekuluje, jak se reprezentace vyrovná s odchodem Jiřího Němce. "Odvedl hodně práce, ale jeho role by se neměla přeceňovat," říká Táborský. "Dovedu si představit mužstvo bez něj, protože jeho post nebyl rozhodující pro hru. Nevím ale, jak působil na spoluhráče psychicky." Němec měl plno kladů: jako kapitán dokázal pro mužstvo vybojovat slušné prémie i další podmínky, ale nebyl to řvoun, který by neznal míru svých požadavků. Byl tedy ceněn na obou barikádách - u fotbalového svazu i hráčů. Ani v nejmenším nic na fotbale neošidil. Když cizinou zpychlé hvězdy zvažovaly, zda mají reprezentovat, šel Němec příkladem, nevymlouval se a jezdil i na přátelské zápasy. Na hřišti měl pověst spolehlivého dříče. Víc se však o něm mluvilo jako o svérázném člověku, který nemluví před médii, zato příliš řeční s rozhodčími. A pokud jde o hru, zpomaluje ji přihrávkami dozadu. "Němec odvedl svoje. Měly by se projevit jiné osobnosti, Nedvěd nebo Berger," předpokládá Cipro. Tito dva už osobnostmi jsou, ale rovněž i velkými individualisty. Němcova skromnost a obětování pouze pro mužstvo je možná vkladem, jejíž cenu ukáže čas. A to brzy - kvalifikace na mistrovství světa začíná už na podzim, národní tým startuje druhého září v Bulharsku.
***
Připadá mi, že z naší strany to bylo mistrovství Evropy výmluv. O mně se říká, že si často stěžuju na rozhodčí, že jsem ubrečený. Ale jaké nářky předvedl národni tým, to já nenabrečím ani za rok.
Vlastimil Petržela
Systém mě nezajímá, důležitá je úspěšnost. Obránci nezvládají konstruktivní bránění. Obsazují, odkopávají a vypichují míče. To je dobré. Ale už se nezapojí do útočení. Asi je chyba, že do obrany se vybírají samí urostlí chasníci. Menší, ale techničtější bek by pro mužstvo udělal víc.
Vladimír Táborský
Němec není hráčem na krásu, ale jeho fotbal je účelný, spolehlivý v defenzivě, chytrý. Každý hráč je ale nahraditelný.
Jozef Jarabinský
Chovanec sice s mužstvem nepostoupil ze skupiny, ale to není ten typ neúspěchu, kterým si trenér musí projít. Tuhle zkušenost má zatím před sebou. Až přijde, uvidí se, co v něm skutečně je.
František Cipro
Bylo líp, když míč letěl na tribunu?
Říká se, že národní tým je silnější, než co dokázal na šampionátu. Polovina z dvaadvaceti hráčů, kteří byli na Euru, má stříbro z minulého šampionátu. Dnes jsou Nedvěd, Poborský, Berger, Šmicer a spol. mnohem zkušenější, většinou přestoupili z české ligy do lepší soutěže v cizině, kde fotbalově dorostli. Jsou slavní, populární, sebevědomí a v ideálním fotbalovém věku kolem sedmadvaceti let. "Na naši hru v Anglii, kde jsme byli druzí, se nedalo koukat. Současný tým hraje lepší fotbal, je silnější než leckteré mužstvo, které postoupilo do čtvrtfinále," soudí trenér František Cipro. I sami hráči to uznávají. Například Karel Poborský vzpomněl, že na minulém šampionátu tým spoléhal pouze na rychlé útoky a šťastné góly. Když se to hodilo, kopl se míč na tribunu. Pryč je opatrnost a ustrašenost, v mužstvu vládnou zkušenost a sebevědomí. Ukázala to kvalifikační skupina, v níž mužstvo neztratilo ani bod. To je výsledek, který vstoupí do dějin. Ale proč teď fotbalisté na mistrovství Evropy neuspěli v základní části? Existuje spousta důvodů. Především se jmenují: přetěžká skupina s elitou kontinentu, Nizozemskem a Francií, a nepřízeň osudu. Trenér Vlastimil Petržela namítá: "Nemyslím, by mužstvo bylo silnější než před čtyřmi lety. Kvalifikaci bez ztráty jsme oslavovali, jako bychom už byli mistry Evropy. Neberu ani argument, že jsme teď měli těžkou skupinu. Vždyť zápasy s Nizozemskem a Francií ukázaly, že oba soupeři k poražení byli, jenže jsme je prostě neporazili." Na Euru 1996 byla rovněž přetěžká skupina. Kdo předpovídal, že z konkurence Itálie, Německa a Ruska může postoupit Česko, byl považován za bláznivého snílka.
"Tehdy pomohlo štěstí. To jediné nám letos chybělo. A bez štěstí úspěch nevytvoříte," přemýšlí Vladimír Šmicer. Vzpomene na sporný výrok rozhodčího, na trefená břevna a tyč. Na spálené šance, trest pro výtečného záložníka Bergra a osudovou chybu obránce Gabriela.
Když nezaútočím, nejsem moderní bek
Říká se, že obrana je největší slabinou. Opory z minulého šampionátu v Anglii zůstaly a mužstvo se téměř nezměnilo. To ale vůbec neplatí u obrany. Její elitní složení tehdy znělo: libero Kadlec plus dva předstopeři Suchopárek a Horňák. Ani jeden z nich tentokrát na šampionátu nehrál. Za čtyři roky od posledního Eura se fotbalový vývoj pohnul. Moderní bek vypadá asi takto: pružný, rychlý, technický, dotěrný, tvořivý. A co český obránce? Vysoký, výborný hlavičkář, dotěrný, obstojí v defenzivě. Víc nic. "Naši nejlepší obránci jsou méně zkušení, a co je ještě důležitější, mnohem méně tvořiví než ti na minulém šampionátu," tvrdí trenér Jozef Jarabinský. Kadlec, Suchopárek i střídající Kubík uměli vyvézt míč mezi záložníky, dokázali dlouhým pasem přihrát přes polovinu hřiště do brejku. Na první pohled jednoduchá hra byla velice účelná. Ale co současní zadáci Řepka, Rada, Gabriel nebo Fukal? "V defenzivě jsme obstáli. Obrana dostala od těžkých soupeřů jen tři góly, z toho jeden z penalty a jeden po hrubé chybě. Ofenzivnější činnost obránců je ale na delší rozbor," říká Cipro. Chybí lepší rozehrávka, větší podpora útoku, odvážné průniky a přesné centry. Prostě snaha o přečíslení soupeře. Evropský turnaj dokazuje, k čemu spěje fotbal: mizí rozdíly mezi obránci, záložníky a útočníky. Kdyby si prohodili místo střelec Henry a hlídač u lajny Lizarazu, nepozná se, kdo kam patří. Co jsou Zenden nebo Cocu v nizozemském týmu? Dostanou roli, kterou trenér Rijkaard nemá nikým obsazenou. Je ovšem možné zaměnit Gabriela s Poborským nebo postavit Radu na Šmicrovo místo? Byli vybráni opravdu ti nejlepší zadáci? "Samozřejmě. Ale konstruktivní typy chybějí. Přiznejme si: lepší obránce, než kteří byli na Euru, skutečně nemáme," soudí Cipro. Chyba může být i v systému hry. Nemělo by se přejít na zónové bránění se čtyřmi beky v řadě? Vždyť je to moderní a pohledné. Není to lepší, než hrát na libera a dva až tři předstopery? Nezaostáváme za dobou? Anglie nastupovala se čtyřčlennou obranou. A vypadla. Německo se ztrapnilo a hrálo s liberem Matthäusem. "Na systému nezáleží. Chyba vězí spíš v neumění, malé odvaze, prostě v možnostech a schopnostech jednotlivých hráčů," říká Petržela.
Trenér musí prohrát, aby se projevil kumšt
Říká se, že trenér Chovanec je garantem úspěchu. Má obrovskou autoritu, hráči ho respektují, uznávají a věří mu. Jozef Chovanec je osobnost, kterou nikdo nezpochybňuje. Převzal mužstvo, které v euforii projelo kvalifikací, ale na velkém turnaji narazilo. Chtělo bojovat o evropský titul, jenže s velkým snem je amen. Přišlo vystřízlivění. "Až v příští kvalifikaci o mistrovství světa se bude ukazovat, co všechno v Chovancovi je," předpovídá Jarabinský. Chovanec je dobrým diplomatem, který má přirozenou autoritu a dokáže jednat s hráči. Do Eura mu vše vycházelo, ale teď poznal, že nejsou jen vítězství. Poslední dobou to několikrát zaskřípalo mezi ním a mužstvem. Nejprve mnohé znejistěl způsobem nominace na Euro. Z přípravného tábora v rakouském Seefeldu poslal domů Baranka, Ulicha, Wagnera, Černého a Verbíře, tedy hráče, kteří jsou v širším kádru už dlouho. A vzápětí oznámil: pojede Jankulovski! Mladík, který se do té doby mihl v áčku na jediný zápas. Při Euru mu potom dal dvakrát šanci při střídání, ale byly to spíš tápavé tahy, jimiž chtěl zdůvodnit jeho nominaci. Další šok přišel hned první den, kdy reprezentanti přijeli do Knokke-Heistu. Hotel v rušné ulici, malé pokoje a mluvilo se dokonce o špíně. Koho vinit, mohli se tázat hráči. Posledním, kdo garantoval výběr hotelu, byl Chovanec. Následovaly další nejistoty. Základní jedenáctku pro úvodní zápas s Nizozemskem oznamoval nezvykle pozdě, pouhé čtyři hodiny před výkopem. Hráči byli nesmírně nervózní. Taktika s jediným klasickým útočníkem udělala z Jana Kollera odrážeče míčů. Osamocený muž na hrotu, který se mohl stát kanonýrem a hrdinou turnaje, z toho byl rozpačitý. Při posledním zápase s Dánskem rozhazoval Koller rukama, což u kliďase jeho typu je už silné gesto. Na účtu Chovancových chyb stojí též napsáno: prokoučovaný zápas s Francií. Za stavu 1:1 sáhl ke střídání, které rozbouralo zažitou hru. Stáhl Bejbla, jenže tím uvolnil prostor Zidanemu, čili francouzské ofenzivě. A vyslání Lokvence na posílení útoku přineslo trapas, jehož si všimla celá Evropa. "Lokvenc je kandidátem na cenu nejhoršího hráče Eura," napsal nemilosrdně list Financial Times. "Představuje šest a půl stopy, neschopných řídit svůj vlastní pohyb, natož ještě přihrát míč do míst, kam je zapotřebí." Jenže domácí trenéři se Chovance spíš zastávají. "Nic neudělal špatně," říká Petržela. "Určitě střídal s rozmyslem, v té situaci to risknout musel. Chápu ho, protože já jsem v tomhle ohledu úplný kaskadér." To je pravda, vždyť Petržela dokáže hráče vystřídat už v prvních deseti minutách hry. Chovanec se dal na riziko, které mu nevyšlo. Asi hodně velké riziko. Buď se mohlo mluvit o jeho šťastné ruce, nebo chybném tahu. "Možná to měl řešit jiným typem útočníka, ale důležité bylo, že na lavičce nespal," míní Táborský. "Není mi ale jasné, proč nestřídal v poločase, ale tři minuty po něm."
Nyní zkrachovalí mohou jít nahoru
Říká se, že národní tým má před sebou velkou budoucnost. To je troufalá myšlenka. Stříbrný tým před čtyřmi lety, zkrachovalý nyní. Nejsou to jen řeči a iluze? "Trochu se obávám, jestli ten vrchol nebyl už za trenéra Dušana Uhrina," říká Petržela. "Nedám na řeči, že teď hrajeme líp a přijdou i výsledky. Uhrin dosáhl obrovského úspěchu a já si nemyslím, co většina, že se na to v Anglii nedalo koukat. Hrálo se chytře odzadu a každý náš útok byl nebezpečný." S mužstvem by se proto mělo něco dít. Přestavět obranu, novou krví oživit zálohu i útok. To je asi nejaktuálnější. Nedá se žít z jedné generace už čtvrté kvalifikační období, celých osm let. V olympijském týmu je z čeho brát, byli z něj přetaženi už Rosický a Jankulovski, brzy přijde řada na další. Hrají modernější fotbal než áčko, víc rychlosti, lehkosti i kreativity. I tohle může prospět. Hodně se spekuluje, jak se reprezentace vyrovná s odchodem Jiřího Němce. "Odvedl hodně práce, ale jeho role by se neměla přeceňovat," říká Táborský. "Dovedu si představit mužstvo bez něj, protože jeho post nebyl rozhodující pro hru. Nevím ale, jak působil na spoluhráče psychicky." Němec měl plno kladů: jako kapitán dokázal pro mužstvo vybojovat slušné prémie i další podmínky, ale nebyl to řvoun, který by neznal míru svých požadavků. Byl tedy ceněn na obou barikádách - u fotbalového svazu i hráčů. Ani v nejmenším nic na fotbale neošidil. Když cizinou zpychlé hvězdy zvažovaly, zda mají reprezentovat, šel Němec příkladem, nevymlouval se a jezdil i na přátelské zápasy. Na hřišti měl pověst spolehlivého dříče. Víc se však o něm mluvilo jako o svérázném člověku, který nemluví před médii, zato příliš řeční s rozhodčími. A pokud jde o hru, zpomaluje ji přihrávkami dozadu. "Němec odvedl svoje. Měly by se projevit jiné osobnosti, Nedvěd nebo Berger," předpokládá Cipro. Tito dva už osobnostmi jsou, ale rovněž i velkými individualisty. Němcova skromnost a obětování pouze pro mužstvo je možná vkladem, jejíž cenu ukáže čas. A to brzy - kvalifikace na mistrovství světa začíná už na podzim, národní tým startuje druhého září v Bulharsku.
***
Připadá mi, že z naší strany to bylo mistrovství Evropy výmluv. O mně se říká, že si často stěžuju na rozhodčí, že jsem ubrečený. Ale jaké nářky předvedl národni tým, to já nenabrečím ani za rok.
Vlastimil Petržela
Systém mě nezajímá, důležitá je úspěšnost. Obránci nezvládají konstruktivní bránění. Obsazují, odkopávají a vypichují míče. To je dobré. Ale už se nezapojí do útočení. Asi je chyba, že do obrany se vybírají samí urostlí chasníci. Menší, ale techničtější bek by pro mužstvo udělal víc.
Vladimír Táborský
Němec není hráčem na krásu, ale jeho fotbal je účelný, spolehlivý v defenzivě, chytrý. Každý hráč je ale nahraditelný.
Jozef Jarabinský
