„Je to hrozné,“ oddechl si po sobotní výhře nad kopřivnickým celkem 35:24. „Už to není, co bývalo, produktivní roky jsou pryč, teď už to je vyloženě záskok, ale jsem rád, že klukům mohu ještě pomoct.“
Už ale věděl, že druhý den ho bude bolet celé tělo. „Všechno mě bolí, těžce se pak vstává, jako po každém zápase,“ usmál se. „Ale je to super pocit, hrát před fanoušky, jaké máme.“
Udržujete se v kondici?
Pět let už moc ne. Teď jsem do toho skočil rovnýma nohama, doháním to.
Co je na tom nejtěžší?
Určitě ta fyzička, to stáří... sportovní. Mých dvaačtyřicet let je vidět. Kluci, jimž je třiadvacet, osmnáct, běhají, jsou o hodně rychlejší.
Proto chodíte už jenom do obrany?
Přesně tak. V útoku bych těm mladým nestačil.
Takže při bránění vám pomáhají zkušenosti a poziční hra?
Ano, je to o pozicích, ale cítím se tam jako ryba ve vodě. Vesměs tu obranu jsem hrál třicet let, takže i teď to je moje hlavní pomoc.
Na jak dlouho ten váš záskok vypadá?
Zdá se, že to bude až do konce sezony, ale potom se na to už definitivně vykašlu. Máme opravdu hodně zraněných, i když někteří kluci se postupně dávají do kupy.
Do konce základní části zbývá jedno kolo. Jste šestí. Už přemýšlíte o soupeři pro čtvrtfinále?
To by byly spekulace. Tři týmy na šestém až osmém místě máme dvacet tři bodů. Druhou Plzeň, třetí Zubří a čtvrté Hranice dělí dva body. Soupeře si vážně nevyberete. Necháme to osudu, koho nám přihraje.
Základní část zakončíte v sobotu v Hranicích.
Je to jeden z těch silnějších mančaftů, takže to pro nás bude dobrá prověrka. Ale ani Lovosice předtím doma nebyly jednoduché.
A s nimi se utkáte i ve finále Českého poháru 23. března doma a 25. března u nich.
Lovosice jsou hratelné doma i venku, ale pokusíme se doma vytvořit co největší náskok
