Dva roky staré vystoupení v Duisburgu skončilo o to smutněji, že se žádná z posádek navíc nedokázala kvalifikovat na olympijské hry do Pekingu. Bez medaile zůstala i čtyřkanoe, která na neolympijské dvoustovce od roku 1994 nikdy nechyběla mezi třemi nejlepšími loděmi.
Letošní sezona už ale naznačila, že se rodí sestava, jež by mohla kdysi tolik úspěšné tuzemské odvětví pozvednout do vyšších pater. I bez nejzářivější hvězdy posledních let Martina Doktora, z kterého se ze dne na den stal reprezentační trenér, složili Češi částečně reparát na nedávném ME v Brandenburgu.
Výrazným příslibem do budoucna byl především bronz čtyřkajaku Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba na kilometrové trati. Třetí skončil i kajakář Filip Šváb na dvoustovce.
Od zániku federace se česká rychlostní kanoistika na MS opírala hlavně o výkony dlouholeté domácí jedničky na "rovné vodě" Doktora, držitele čtrnácti světových cenných kovů (2-9-3), a posádku čtyřkanoe, jež vynikala na sprinterské dvoustovce a desetkrát za sebou stála na stupních vítězů (2-6-2). Osmkrát byli součástí její posádky veteráni Petr Procházka s Petrem Fuksou, na šesti medailích se podílel Jan Břečka.
Celková bilance domácí rychlostní kanoistiky dosud čítá 76 medailí. Čeští a dříve českoslovenští závodníci zatím přivezli z dosavadních 36 světových šampionátů 13 zlatých, 34 stříbrných a 29 bronzových kovů.
Z hlediska umístění bylo nejúspěšnější akcí MS 1950 v Kodani. Zlato a stříbro tehdy získal Josef Holeček (C1 1000 m a C1 10.000 m), dva tituly přidala deblkanoe Jan Brzák, Bohumil Kudrna (1000 a 10.000 m) a na stejných tratích si pro bronz dojely páry Václav Havel s Jiřím Peckou a Bohuslav Karlík s Oldřichem Lomeckým.
Vedle "Felixe" Brzáka nebo Holečka patřili k největším tuzemským postavám dalších let mistři světa Jiří Vokněr a Jiří Vrdlovec. Posledním borcem světové špičky před nástupem Doktora byl slovenský kajakář Attila Szabó.
Mezi ženami se o jediné zlato postaraly na MS 1938 deblkajakářky Marta Pavlisová s Martou Zvolánkovou (500 m).
Sportovní počátky rychlostní kanoistiky spadají do poloviny 19. století. Jejich průkopníkem byl John MacGregor, který stál u zrodu nejstaršího kanoistického klubu světa Royal Canoe Club v Londýně (1866) a tři roky nato v Anglii zorganizoval první vodáckou regatu.
V tuzemsku se o první rozmach kanoistiky nezasloužil nikdo jiný než Josef Rössler-Ořovský. Po vzniku řady oddílů byl roku 1913 založen Svaz kanoistů království českého, dnešní Český svaz kanoistů. Ten je považován za jednoho z pěti zakládajících členů Mezinárodní kanoistické federace ICF (v letech 1924-45 IRK).
První významnou akcí mezinárodního rozsahu bylo premiérové mistrovství Evropy. Konalo se v roce 1933 a úlohy pořadatele se zhostila Praha. Na OH se rychlostní kanoistika poprvé objevila v roce 1936 v Berlíně, o dva roky později se ve švédském Vaxholmu uskutečnilo první MS. Roku 1958 se pak světová elita sešla i v Praze, a to zejména díky iniciativě tehdejšího československého předsedy ICF Karla Popela.
