Kdyby v Radě ČT neseděla Helena Fibingerová, vládla by na jejích zasedáních nejspíš pěkná nuda. Dokáže skoro každou schůzi rady proměnit v neopakovatelný zážitek.
Jako v pondělí. Jen co vstoupila do sálu na Kavčích horách, nešla přehlédnout. A nejen kvůli svému poslednímu modelu: černým kraťasům a vysokým černým botám. Opravdu - žádný radní kromě ní nezdraví generálního ředitele Jiřího Balvína polibkem na čelo.
Minulou středu, když se rada rozhodla, že bude o odvolání Balvína hlasovat, daly se nervy Fibingerové na pochod: "Předsedo, zabraň tomu, abychom museli poslouchat ty naše názory, je mi z toho trapně."
Svůj apel pak ještě podpořila důrazným odložením (někdo by snad řekl třísknutím) svého mobilního telefonu na stůl: "Co je toto za hru? Já tady taky nemusím být."
Ale svého dosáhla: radní se při pohledu na rozrušenou kolegyni přece jen rozhodli odložit hlasování o tehdy nepřítomném Balvínovi až na pondělek. Ani tehdy však zpočátku nepůsobila Helena Fibingerová nejvyrovnanějším dojmem.
Když skončil rituál hlasování, při němž jeden radní za druhým postupně odcházel ze plentu, aby vyřkl nad Balvínem ortel, dorazila Fibingerová do přilehlého bufetu: "Tak co si dáme, aby nám tady z toho všeho nebylo špatně?"
O pár minut později, když se stále ještě neoficiální výsledky hlasování začaly potichu šířit sálem, se na její tváři objevil konečně náznak úsměvu. "Nemaj to," špitla spokojeně k přihlížejícím členům nejvyššího managementu ČT, očividně klidnějším než samotná radní, která měla v rukou i jejich osud.
